Ženy křičely, děti plakaly, líčí napadení číšníka žena, která mu dávala první pomoc

Lidovky.cz: Co napadení předcházelo?
Seděla jsem s dětmi ve stejné restauraci, když do ní přišla skupina mužů s půllitry v ruce a chtěli se usadit na zahrádce restaurace. Personál je poprosil, ať si své pití vypijí jinde a přijdou později, že jim mezitím připraví stůl. V ten okmžik začali muži agresivně reagovat. Začali se hádat, kopat do stolu a ohrožovat ostatní hosty kolem, kteří tam byli na večeři. Chvíli to vypadalo, že odejdou. Pak se ale vrátili zpátky a zase začali kopat.

Lidovky.cz: Jak reagovala obsluha?
Nejprve tam jen stála a snažila se jim zabránit ve vstupu do restaurace. Pokoušela se je přesvědčit, aby toho nechali a odešli. Jenže oni nechtěli a jejich agresivita se stupňovala. Opakovaně kopali do stolů a několik z nich začalo strkat i do kamaráda, který stál mezi nimi a obsluhu. Tři z nich byli takoví urputní, snažili se přes něj dostat, evidentně se chtěli prát. Nemyslím si, že by to naštvaní vycházelo z chování obsluhy vůči nim. Prostě se jim nelíbilo, že jim někdo řekl ne, a bylo jim jedno, jestli tam sedí šedesátiletá dáma nebo jsou tam děti.

Já měla nutkání, že bych jim to šla rozmluvit, ale když jsem viděla, jak byli vysocí a jaké měli svaly, nemělo cenu se tam jakkoliv plést. Jejich převaha ve skupině byla silná. Štěstí, že mezi nimi byl jeden, který se to snažil mírnit, jinak by to mohlo dopadnout ještě hůře.

Lidovky.cz: Panoval na místě strach?
S tím, jak se celá situace postupně vyostřovala, narůstal i strach. Ženy křičely, děti brečely. Každý prosil, ať toho nechají. V tu chvíli propukla obrovská panika. Slečna z personálu nabídla, abychom se s dětmi schovali do bezpečí restaurace za bar, kam se přemístili, především rodiny s dětmi.

Kolegové napadeného číšníka převezmou jeho směny, plat mu ponechají

Lidovky.cz: Snažili se někteří z hostů restaurace nebo přihlížejících zastat se obsluhy?
V restauraci ne, v první řadě byli samí postarší klienti. A muži, kteří v restauraci seděli, se pomoct nesnažili. Jen přihlíželi, což bylo překvapující. Myslím, že kdyby se vytvořila větší skupina, útočníci by si tolik netroufli. Ale to je těžké soudit, proběhlo to hrozně rychle. Najednou začala bitka. Viděla jsem pěstí, kopance a pak už jen bezvládné zkrvavené tělo, jak tam leží. Protože jsem proškolená na první pomoc, tak jsem tam běžela, abych mu pomohla.

Lidovky.cz: Co následovalo?
Propukl chaos. Lidi si mysleli, že má jen tržnou ránu a bude to v pořádku. Nikdo si nemyslel, že to bude tak těžké zranění. Někdo ho chtěl proto posadit, jiný odvést. Snažila jsem se ho tak dát do stabilizované polohy. Útočníci se mezitím rozprchli. Nekontrovali, jestli člověk, který tam zůstal ležet, je v pořádku. Což všichni asi byli rádi, protože jediné, co na náměstí vzbudili, byl strach.

Lidovky.cz: Lékařskou pomoc jste volala vy?
Někdo mi řekl, jestli můžu zavolat záchranku, tak jsem začala vytáčet číslo a běžela k pánovi, abych byla schopná operátorce popsat jeho stav. Ale na místě už se záchrankou hovořila jiná slečna, která zprostředkovávala instrukce operátorky.

Lidovky.cz: V jakém stavu napadený byl?
Silně krvácel, měl tržnou ránu nad obočím, ale krev mu tekla i z nosu. Zabalili jsme tak do ubrousku ledy, dali mu obklad, aby se krvácení trochu zastavilo.

Lidovky.cz: Kdy přijela záchranka a policie?
Přišlo mi to docela dlouho, ale v těchto situacích člověk nemá vůbec přehled o čase. Měla jsem pocit, že to bylo více než 10 minut od telefonátu. Nejprve přijela záchranná služba, krátce po nich policie.

Lidovky.cz: Jak incident prožívaly vaše děti?
Vůbec nechápaly, plakaly a byly v šoku. Tím, že jsem se snažila pomoct se stabilizací napadeného a přišla jsem zpět k nim špinavá od krve, zapůsobila na ně celá situace hrozivě. Měly strach, jestli pán přežije. Nechápaly, proč byli pánové tak zlí a kvůli čemu začali kopat a bít pěstmi do lidí. Měli jsme za sebou krásné odpoledne, které jsme chtěli zakončit hezkou večeří a místo toho děti zůstaly vystrašené a traumatizované.