Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Stovky nacistů a pár nábojů. Před 76 lety bojovali výsadkáři o život v kryptě

Česko

  6:00
PRAHA - Nebyli to žádní fanatici, kteří šli předem na jistou smrt. Naopak. Byli mladí, milovali život a pravděpodobně také věřili tomu, že přežijí. Stanné právo, které bylo vyhlášeno po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, už trvalo skoro měsíc. A ačkoli je to těžko představitelné, lidé se pomalu přestávali bát. Dokonce ani parašutisté, kteří se schovávali v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, neměli strach svůj příbytek opouštět. „Chodili ven a navštěvovali další odbojáře,“ říká historik Pavel Kmoch.

Větrací otvor do krypty nese dodnes stopy německého zásahu proti parašutistům. foto: ČTK

Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík – sedm mužů, sedm parašutistů vyslaných z Anglie. V protektorátu měli v rámci svých skupin plnit důležité úkoly. Tím nejznámějším a nejúspěšnějším byl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který Gabčík s Kubišem provedli 27. května 1942. Po tomto osudném dni rozjeli nacisté ohromné pátrací akce, zatýkali, mučili a vraždili.

Studený příbytek v kryptě

Výsadkáři se potřebovali po útoku na Heydricha před Němci schovat. „Opálka měl nejvyšší hodnost, byl nadporučík, a tak dal všem parašutistům příkaz, aby se shromáždili v kryptě. Kdo byl v Praze, měl přijít do úkrytu,“ vysvětluje Kmoch, jak se dostali do kostela zrovna tito muži. Zbylí byli v tu dobu na jiných místech protektorátu. Buď se členové výsadků vzájemně ztratili hned při seskoku, nebo se následně rozešli mimo Prahu.

Nacisti nemohli dlouhou dobu najít jedinou stopu, která by je ke Kubišovi a Gabčíkovi přivedla. Ti se proto nebáli během dne chrám opouštět. „Hlídky drželi jen přes noc. Přes den rozhodně nebloumali po kostele. Když byly bohoslužby, zůstávali buď dole v kryptě nebo byli někde venku.“ A po Praze chodili i jindy, na což podle Pavla Kmocha ukazuje hned několik indícií. „U Kubiše v saku se našel jen několik dní starý lístek na tramvaj. A pokud se podíváme na jednu z posmrtných fotografií Gabčíka, uvidíme ho v kravatě. Ve 4:10 ráno, kdy je Němci přepadli, by si ji asi nevázal. Spíš se během noci vrátil ze schůzky nebo z hospody,“ odhaduje historik.

Není divu, že se parašutisté raději pohybovali venku. Bydlení v kryptě totiž nebylo nijak pohodlnou záležitostí. Prostor byl tmavý, vlhký a studený. Muži měli k dispozici jen základní vybavení: vařič, matrace, baterky a vědro, které sloužilo jako záchod. „Den před bojem v kostele byli Kubiš s Gabčíkem u spřátelené rodiny Svatošových. Svatošová jim navrhovala, ať přespí u nich. Oni ale říkali, že nemůžou, protože se musí vrátit na místo, které jim bylo přikázáno,“ uvádí badatel. „Z taktického hlediska ale byla chyba, že zůstávali všichni spolu, protože je dostali najednou,“ doplňuje.

Všichni proti třem

Speciál: 75 let od boje parašutistů v kryptě

Ve čtvrtek 18. června 1942 čtyři hodiny po půlnoci drželi parašutisté standardní noční hlídku. Tři z nich, konkrétně Kubiš, Opálka a Bublík byli na kůru a strážili kostel. Další čtyři spali dole v kryptě. Útok nečekali. Ve 4:10 začali kostel i přilehlé domy v bloku prohledávat úředníci gestapa. Postupně se k nim přidali i vojáci ze dvou praporů Waffen-SS, kteří utvořili strážní řetězy kolem prostoru. „Celkem bylo podle německých pramenů z řad obou jednotek SS nasazeno 19 důstojníků a 740 příslušníků mužstva,“ uvádí Pavel Kmoch. Němci nedisponovali jen lidskou přesilou, navrch měli také technicky. Přinesli si samopaly a granáty. Oproti tomu muži na kůru měli každý po jedné pistoli se dvěma zásobníky, možná pár granátů. Začal boj o život, který parašutisté nemohli vyhrát.

Historik Pavel Kmoch.

„Měli málo munice, museli šetřit a vystřelili třeba jednou za deset minut,“ vysvětluje historik. Přesto se nevzdávali. Snažili se například pomocí židlí vytvořit jakousi překážku a zabarikádovat tunely na empoře, což se jim na chvíli povedlo. Během toho navíc zkoušeli do vojáků a gestapáků střílet. A kupodivu prvního zraněného skutečně hlásila německá strana. Jeden z parašutistů trefil do palce vrchního kriminálního asistenta Kurta Kahla. Během přestřelky pak ještě kulka zasáhla přilbu SS-Rottenführera Grahlerta. To je ale vše. Němci žádné další raněné nebo dokonce snad mrtvé nezaznamenali.

Celý boj trval přibližně dvě hodiny. Nacisti během nich odstřelovali parašutisty nejen z lodi kostela, ale i oken protějších budov. To ale museli velitelé německých jednotek po chvíli zakázat, protože byli v ohrožení jejich vlastní lidi. Bohužel to Kubiš, Opálka ani Bublík nevěděli a stále se drželi při zemi, což jim komplikovalo pohyb. K tomu všemu jim docházely náboje a Němci se stále snažili úplně prolomit jejich obranu. Přitom házeli granáty a viditelnost se zhoršovala. Jeden hozený granát ranil Kubiše, který začal silně krvácet a nakonec upadl do bezvědomí. Další zasáhl Opálku, jiný Bublíka.

Krypta pod kostelem svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde se skrývali parašutisté po atentátu na Heydricha.

V tu chvíli už se ale vojákům SS povedlo rozbít barikádu a běželi po schodech. Opálka raději polkl kyanidovou pilulku, namířil svou pistoli proti sobě a zastřelil se. Stejně tak Bublík použil poslední náboj pro sebe. Němci tak doběhli ke třem bezvládným tělům. Dvě z nich ale stále žila. Kubiš a Bublík totiž stále dýchali, tak je urychleně převezli do nemocnice. Nacisti je chtěli živé, aby z nich dostali další informace. To se ale nepovedlo, protože oba po chvilce zemřeli.

Češi se nevzdávají!

Co se mezitím odehrávalo v kryptě kostela, můžeme jen hádat. „Dole věděli, co se děje nahoře. Slyšeli jeden výstřel z pistole a pak hromadu ran ze samopalů a kulometů. Bylo jim jasné, že kdyby vystrčili hlavu, zabili by je,“ myslí si Kmoch. Přesto všechno ale bylo zbylým parašutistům jasné, že dokud se střílí, jejich kamarádi jsou naživu. Pak ale hluk ustal.

Němci původně netušili, že jsou v kryptě schovaní další muži. Patrně by podzemí kostela i tak prohledávali, avšak ještě předtím našli na empoře čtvrtý oblek. Díky tomu jim došlo, že tu je minimálně jeden další odbojář. Uhodili proto na místního kaplana Petřeka, který nakonec prozradil, že další čtyři parašutisté se schovávají dole.

V tu chvíli navíc objevili desku, která zakrývala vlez do krypty. Nacisti chtěli Gabčíka, Švarce, Valčíka a Hrubého dostat živé, když už přišli o tři jiné. Nejprve proto zkoušeli vyjednávat. „Bude k vám hovořit kněz,“ zavolali na parašutisty. Mezitím přivedli kaplana a donutili ho, aby vyzval kluky, ať se vzdají. „Tady mi říkají, že se máte vzdát. Prý se vám nic nestane a budou se k vám chovat jako k válečným zajatcům,“ říkal Petřek. „Vzdejte se!“ začali dolů křičet Němci. „Nikdy!“ odpověděli parašutisté. Nacisti to zkusili ještě dvakrát. Na to ale parašutisté zakřičeli: „Češi se nevzdávají!“

Německé bojové akce proti účastníkům atentátu. Větracím oknem krypty se nacisté pokoušeli parašutisty vytopit.

Němcům bylo jasné, že musí zvolit jinou cestu. Zaměřili se proto na venkovní okénko, které také vedlo do krypty. Kolem sedmé hodiny povolali do akce pražské hasiče, kteří měli za úkol podzemní prostory vyplavit. Po příjezdu namířili do krypty hned několik hadic a začaly pumpovat tři tisíce litrů vody za minutu.

Poslední boj

Ani teď se ale Češi nevzdali. Žebříkem, který jim běžně sloužil k výstupu z krypty, zahákli hadice a vyhazovali je na ulici. Hasiči se je snažili dostat zpět, přidržovali je lopatami a krumpáči. Jeden z nich si ale povšiml žebříku a hákem ho vytáhl ven. V tu chvíli ztratili parašutisté jedinou věc, která jim v boji s živlem pomáhala.

Přesto se Němcům nelíbilo, jak pomalé vyplavování je. „Během zhruba 40 minut, kdy pumpy hnaly vodu do krypty, dosáhla hladina asi 90 centimetrů,“ uvádí Kmoch. V té chvíli si také začali velitel Waffen-SS von Treuenfeld a hlavní vyšetřovatel atentátu na Heydricha Pannwitz poměřovat své síly. „Von Treuenfeld usoudil, že dosavadní způsob dobývání je zdlouhavý, nikam nevede a že kryptu je třeba dobýt po vojensku, vstupem úderného oddílu malým otvorem z kostelní lodi. Znejistělý a uražený Pannwitz se i přes svůj nesouhlas podvolil,“ doplňuje historik.

Operace Anthropoid

Velitel Waffen-SS dal hasičům rozkaz, aby přestali pumpovat vodu a naopak vyčistili vzduch v kryptě. Jeho muži se pak měli přihlásit, kdo z nich dobrovolně sleze šachtou dolů. Nakonec vystoupilo patnáct vojáků. Měli se pokusit dostat odbojáře přímo v podzemí.

„Co přesně se dělo při pokusu o průnik do krypty, je poněkud nejasné. Von Treuenfeld tvrdil, že oddíl do krypty vstoupil, ale v daných podmínkách se nedokázal zorientovat,“ uvádí Kmoch. Jisté je, že někteří vojáci se do podzemí dostali. Parašutisté na ně ale začali pálit, a tak poměrně rychle zase vylezli. Jednomu z nich parašutisté prostřelili nohy a druhého poranili na oku, takže tuhle cestu vzdali.„Tento vojácky přímý pokus o dobytí krypty selhal, třebaže naději na úspěch paradoxně měl. Obráncům krypty totiž nepochybně docházela munice, což však zasahující vojáci nemohli vědět,“ upřesňuje historik.

Prohráli, ale jsou hrdiny

759 nacistů, pár kulek a 7 statečných. Praha si natrvalo připomene hrdinství odbojářů

Poslední fáze boje nastala jen o několik chvil později. Němci se rozhodli, že odstraní kamennou desku, která chránila schody do krypty. „Oblíbenou fámou je údajná vlastenecká lež hasičů, kteří prý prohlásili, že kamennou desku se nepodaří rozbít dříve než za několik hodin,“ říká Kmoch. Hasiči ale údajně řekli, že pokud by deska měla zůstat neporušená, trvalo by její odstranění několik hodin. Avšak její rozbití na kusy nezabere víc jak 15 minut. Němci si samozřejmě vybrali rychlou variantu.

Německé bojové akce proti účastníkům atentátu na Heydricha, kteří byli ukryti v...
Ověřování totožnosti mrtvých parašutistů před kostelem Cyrila a Metoděje.

Když se desítky nacistických vojáků valily dolů po schodech, ležela už v kryptě čtyři mrtvá těla. Ještě během rozbíjení desky spáchali Gabčík, Valčík, Švarc a Hrubý sebevraždu. Němci je následně vytahovali z podzemí. Z nemocnice dovezli také zemřelého Kubiše a Bublíka. Karel Čurda, který celou skupinku zradil a šel podat informace gestapu, měl muže identifikovat.

Všech sedm těl pak položili na roh Václavské a Resslovy ulice. Parašutisté svůj poslední boj prohráli, rozhodně se ale nevzdali. „Filmaři se z nich snaží dělat Ramba, vkládají jim do rukou kulomety. Tak to nebylo. Šli na ně vojáci se samopaly a s granáty a oni měli každý pistoli s pár zásobníky. Ale bojovali. A právě proto jsou ještě většími hrdiny,“ uzavírá Pavel Kmoch.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!