Lidovky.cz: Jak Vás napadla myšlenka na festival a jak dlouho ho připravujete?
Busking jsem si zamiloval už před několika lety v Paříži, kde jsem nějakou dobu žil. Hudebníci a performeři v ulicích jsou úžasným oživením každodenního života. V Praze nikdy nebylo pouliční umění tak rozšířené jako v ostatních evropských městech, a tak jsme loni na jaře začali uvažovat nad myšlenkou, proč neukázat - alespoň na jeden den - jaké by to mohlo být, kdyby se ulice zaplnily uměním.
Loni na podzim, když jsme začali nápad pouličního festivalu rozvíjet dál, jsme ještě neměli sebemenší tušení, jak se vyvine situace okolo regulace veřejných produkcí v centru Prahy. Takže nyní náš projekt městské pouliční slavnosti dostal druhý rozměr – ukázat, jak by to mohlo fungovat, kdyby nová vyhláška omezující pouliční umění měla smysluplnou formu. Umění v ulicích by prostě nemělo být vnímáno jako něco nebezpečného, proti čemu se musí bojovat.
Lidovky.cz: Pouliční hudebníci se mohou na festival přihlásit pouze po internetu?
Přihlašování je možné jen přes internet, muzikanti na to mají čas do pátku 6. 5. Úplně stačí, když vyplní formulář na našem webu a my se jim ozveme zpátky.
Lidovky.cz: Kdo účastníky vybírá a jaká jsou kritéria?
Účastníky vybírá náš festivalový tým. Do programu nezařadíme jen ty projekty, které se profilují jako agresivní nebo jinak problémové. Nejsme ale vůbec žánrově vymezení a chceme dát šanci opravdu každému, kdo má chuť si zahrát na ulici a společně s námi podpořit busking.
Praha Žije Hudbou
|
Lidovky.cz: Co je podle vás nejhorší na nové vyhlášce omezující pouliční umění?
Nejasné formulace, které vedou k nepředvídatelnosti toho, co se smí a co se nesmí. Vyhláška například také zakazuje hru na dechové nástroje, které vydávají „vysoké tóny“. Operovat s tak nejasným termínem samo o sobě je zavádějící, nicméně ještě více nepochopitelné je, proč se takový zákaz vztahuje pouze na dechové nástroje, když vysoké tóny může vydávat v podstatě každý nástroj. A nedávno tak za příliš „vysoké tóny“ dostal pokutu před obchodním centrem Palladium hráč na foukací harmoniku. Mně osobně nejvíc vadí konkrétní výčet zakázaných nástrojů – pikola hoboj, dudy, atd.. Znamená to opravdu neúměrný zásah do svobody uměleckého projevu. Z ulic tak může postupně úplně vymizet to, co je na pouličním hraní nejkrásnější: umělecká kreativita, která fascinuje a překvapuje!
Pouliční umění v Praze reguluje od letošního roku nová vyhláška.
Lidovky.cz: Jaký by byl podle vás ideální způsob koexistence městských rezidentů a pouličních umělců? Aby se nikdo necítil omezován?
Nejdůležitější v celé věci je respekt a vzájemná ohleduplnost. Je to klíč k tomu, aby se podařilo mít naše město živé a zároveň nenarušit život rezidentů v centru Prahy. Současná podoba vyhlášky to neumožňuje. Místo zklidnění situace vede ke konfliktům a koncentraci buskerů na těch pár místech, kde se ještě hrát dá. Myslím, že by politici měli přebrat odpovědnost za to, že po třech letech se jim podařilo situaci kolem pouličního umění dovést do tohoto, pro kulturu v ulicích dost žalostného stavu. Chápeme, že je potřeba hluk v ulicích nějak regulovat, ale taková opatření by měla vznikat ve spolupráci s hudebními a dalšími odborníky, nikoliv je ještě více komplikovat nesmyslnými zákazy.
Organizátor festivalu Praha žije hudbou Jan Gregar.
Lidovky.cz: Myslíte, že festival může něco změnit?
Ano, věřím tomu. Doufám, že se díky festivalu o tématu regulace buskingu dozví ještě více lidí, kteří stejně jako my nebudou se současným stavem souhlasit. Už to, že se nám doteď podařilo získat na svou stranu mnoho známých osobností, je pro nás velký úspěch. Podpořili nás například Marta Kubišová, Milan Cais ze skupiny Tata Bojs, Robert Nebřenský ze skupiny Vltava, Kato z Prago Union či Terezie Kovalová, kteří se zapojili do naší série videí „Hlášky z vyhlášky“. Jsem pevně přesvědčen, že dopad festivalu a jeho myšlenka se v budoucnu ukáže na úpravě vyhlášky. A koneckonců i na ohleduplnějším chování buskerů.
Přehlídka pouličního umění Praha žije hudbou propukne 12. května.
Lidovky.cz: Sledujete situaci v zahraničí? Jsou tam podmínky lepší? Je docela paradoxní, že zrovna nedávno prosadila Kateřina Šedá v Helsinkách něco, co by se asi v Praze nepodařilo, že?
Samozřejmě situaci v zahraničí znám i z vlastní zkušenosti. Je to jeden z inspiračních zdrojů, který nás nasměroval při prvních úvahách o festivalu Praha Žije Hudbou. Co se týče projektu Kateřiny Šedé, měl jsem možnost se s ním seznámit na diskuzi s Pavlem Klusákem. A jedná se o skvělý nápad. A věřím, že by mohl být realizovatelný i v českém kontextu. Například o podmínkách pro hraní buskerů v metru jsme již se již bavili s Dopravním podnikem Praha, a pokud vše dobře dopadne, v budoucnu by mohly být například ve vestibulech stanic vyhrazené prostory pro pouliční veřejné produkce.
