znovu má osobní zkušenost

Paní Bošková, rád znovu bych připoměl, že to není o tom, jestli chceme nebo nechceme dopřát pacientovi nejnovější léky, ale o tom, jestli nebudeme pacienta trápit bez možnosti na úspěšnou léčbu. Znamená podle Vás, že primář z mého zážitku ze studií se dopustil trestného činu?

Jako medik jsem viděl na vlastní oči: do interní ambulance přivezli zmatenou, 89 letou babičku, která měla prokazatelné srdeční selhání II. stupně a byla velice zesláblá. Během vyšetření se ukázalo, že krvácí do stolice a podle ultrazvuku bylo jasné, že v břiše má velký nádor. Mladá  lékařka byla velice milá a akční. Babičku pečlivě vyšetřila a naplánovala veškerá dostupná vyšetření včetně CT celého těla (hledala metastázy), fibroskopie střeva (kolonoskopie), asi 50 vyšetření krve a navrhla komplexní léčebný program. Potom přišel pan primář a řekl: "Kolegyně, pokuste se uvažovat lidsky. Ta paní je velice slabá, i když jí pomůžeme, tak velikou břišní operacikvůli srdci nemůže přežít, chemoterapii už teprve ne. Chcete jí udělat peklo z posledních pár týdnů života?"

Nechápal jsem. Pan primář škrtnul přístrojová vyšetření, babičce podali několik transfusí, upravili léky a ona po třech dnech odešla po svých domů a po několika týdnech skutečně zemřela (podle patologů nádor pocházel z tlustého střeva). 

Tenkrát jsem úplně nechápal, ale později v praxi jsem viděl řadu "uvyšetřovaných" starých pacientů, kteří už domů neodešli. Dneska chápu, že slibovaná oéče o maximální prospěch pacienta nemusí vždycky znamenat využití všech možných i nemožných metod, které moderní medicína zná.