Když jsme po neuvěřitelných devatenácti hodinách opouštěli nemocnici v Dublinu, konečně jsme pochopili, proč někteří pacienti přicházeli na pohotovost s polštářem v ruce a igelitkou plnou jídla. Nikdo z nás předem netušil, že když pojedeme na lékařské vyšetření kvůli bolavému zápěstí, uvidíme za okny tmavé chodby zapadat i vycházet slunce.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky. Děkujeme za pochopení.