Pamatuji se na údiv jedné kolegyně, když jsem jí řekl, že Svěráka nemám rád. Čímž neříkám, že se mně nelíbí některé jeho filmy. Ale Jára Cimrman už je dnes jen kýč. Ta kolegyně řekla: "No, když to tvrdí Svěrák, tak to přece musí být pravda." To bylo někdy okolo TV stávky a od té doby jej prostě nemám rád.
Míval jsem třeba velmi rád J. Wericha. Než jsem dospěl k závěru, že ty jeho tak oblíbené výroky o blbých lidech jsou vlastně velkým kýčem. Neboť většina lidí je s gustem pronáší jsouce přesvědčena, že jich se to přece netýká, že to ti ostatní. Řeknu-li, že blbejch je na světě dost, tak tím zřejmě myslím i sebe.
Když slyším laskavý humor, otevírá se mně kudla v kapse. To, co bylo kdysi skvělé a co jsem měl rád, se stalo podle mého soudu vyprázdněnou, bezobsažnou, zprofanovanou, kýčovitou floskulí. Od té doby, co p. Svěrák stál coby špatně vyřezaný svatý se smrtelně vážným výrazem v tváři při TV stávce kdesi v pozadí, jej - nemohu si pomoci - dosti nesnáším.
Pokud skutečně nesnášíte tak skvělého muže, je to s vámi poměrně zlé. Ale vy budete spíše jen takový internetový pozér.
Škoda, to by byl PAN prezident za kterého bychom se nemuseli stydět, jako za ty poslední dva...
mám pocit, že když otevřu plechovku, vyskočí na mě Svěrák; to už zavání skoro kultem osobnosti - posledních pár týdnů je opravdu "přesvěrákováno"; a čeho je moc, toho je příliš;
Signatář Anticharty a bývalý komunista stále v plné síle.
Je to borec, ale s těmi tanečky kolem Schwarzenberga při volbách mě dost zklamal . . .
Mám ho rád - usínám při jeho hrách a povídkách - radio nastavím na " Slípa 60 min " a kochám se než usnu ...