Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jak se dá zastavět nezastavitelná parcela

Design

  19:29
ZLÍN - Někdy to vypadá, že abychom mohli stavět v naprostém centru měst, musíme bourat nebo rekonstruovat. Není tomu tak. Polyfunkční dům na náměstí Míru ve Zlíně dokládá, že úspěšně zastavět se dají i zdánlivě nezastavitelné parcely. A v Česku jich máme obrovské množství.

Nebylo jednoduché vklínit novostavbu mezi sousedy hodně odlišného vzhledu a velikosti, zvlášť když situace směrem do náměstí a do klidného zadního traktu je dramaticky jiná

Už jsem v této příloze (viz Relax 5. 3. 2011) psal o prázdných prolukách v okolí zlínského náměstí Míru, které vyřešila stavba obchodního centra Zlaté jablko od architekta Svatopluka Sládečka a jeho týmu New Work. K této zakázce by se pravděpodobně nikdy nedostal, kdyby se o pár let dříve nevypořádal s obtížným úkolem ležícím pár desítek metrů odtud.

FAKTA

Autoři: Svatopluk Sládeček, Karel Havliš

Projekt: Svatopluk Sládeček, Studio New Work: Pavel Míček, Daniela Jančářová, Alice Šimečková, Pavel Velecký

www.newwork.cz

Generální dodavatel: PSK – průmyslové stavby a konstrukce, a. s., Zlín

Projekt: 2002–2003

Realizace: dokončeno v září 2004

"Na místě proluky na náměstí Míru ve Zlíně stávala secesní stavba hotelu Balkán. Tento významný bod ve zlínské síti kulturních vztahů musel v 80. letech 20. století ustoupit výstavbě pošty v sousedství. Původní parcela přitom byla téměř neúnosně zúžena na šířku pouhých 6,3 m při délce 60 m, a navíc jí byl po celé délce protažen kolektor o profilu 2 x 2 m," říká autorská zpráva. "Aby nebylo komplikací málo, požadavkem ze strany města bylo zachovat pěší propojení do ulice Zarámí, k čemuž proluka dosud sloužila, a zároveň navrhnout nový objekt tak, aby jeho schodiště umožnilo požární únik i ze sousedního domu."

Anomálie, na kterou si všichni zvykli

Velmi úzká parcela (poměr jejích stran je větší než 10:1!) tak byla kvůli zachování průchodu zúžena ze stávajících 6,3 metrů na polovinu. Je zajímavé, jak rychle se některé výrazné zásahy do organismu města stanou jeho všeobecně přijímanou součástí a je těžké je změnit. Čím déle se pak návrat k původní logice odkládá, tím menší je naděje, že se problému dostane zajímavého, kvalitního řešení (viz již desítky let stále otevřená otázka, co s prolukou na Staroměstském náměstí v Praze).

Když k tomu přidáme fakt, že proluka není na rovině, ale že musí překonat znatelný výškový rozdíl, máme zadání dostatečně komplikované na to, aby si vynutilo osobitý přístup autorů. Spousta lidí si stále myslí, že architektovi se nejlépe pracuje s co nejmenším množstvím omezení, ale často je to spíš naopak: složitá situace s mnoha protichůdnými požadavky většinou stojí u zrodu výborných výsledků. Úzký rozměr parcely (připomínající situaci legendárního brněnského hotelu Avion od Bohuslava Fuchse), která je navíc obklopena dvěma vysokými domy, vedly k řešení se zvýšeným nárokem na přisvětlení jednotlivých prostor i na pečlivé rozmístění schodišť mezi patry.

Na úzké parcele bylo třeba zachovat existující průchod pro veřejnost (obr. zcela vpravo). Na interiér (zvláště v přízemí) tak příliš mnoho místa nezůstalo. Bylo třeba se chovat velmi racionálně.

Dům obsahuje obchodní mezonetový parter, kanceláře, ale i byty. Jak se na typický městský dům na hlavním náměstí sluší a patří. Kvůli jeho úzkému profilu a stavební náročnosti bylo od počátku jasné, že bude muset být z ekonomických důvodů vyšší než jeho sousedé. Poměr výšky a šířky vytváří domu elegantní figuru, a to nejen z pohledu z náměstí, ale především v zadní části traktu. Po průchodu úzkou nízkou pasáží se ocitnete v rovněž úzkém, nicméně vertikálně otevřeném "kaňonu", v typicky městském prostoru, kterých je ovšem ve Zlíně naprosté minimum. Hmotové řešení se správně skládá ze dvou samostatných a funkčně nezávislých objektů: šestipodlažního směrem do náměstí a dvoupodlažního do ulice Zarámí. Oba však vytvářejí jednoznačný dojem logické provázanosti a celistvosti.

Tenhle dům opravdu nepotřebuje údržbu?

Asi nejdůležitějším a nejexponovanějším prvkem domu zůstává průčelí do náměstí. Je vyřešeno jednoduše a velkoryse, pouze s pomocí dvou materiálů – skla a profilovaného hliníkového plechu, který se běžně užívá spíš na pochozí horizontální povrchy (odtud jeho protiskluzné vroubkování). Převýšený dvoupodlažní parter je rozdělený symetricky motivem kříže, který tvoří zeď oddělující interiér obchodu s pasáží a podlahová deska. Následují dvě patra kanceláří s celoprosklenou fasádou a s asymetricky umístěnou kompozicí otvíravých oken, nad nimi pak dovnitř "propadlá" hmota vytváří lodžii s exkluzivním výhledem na náměstí. Mírně převýšené poslední patro nese velkorysou střešní terasu s panoramatickými výhledy na celé město.

Podobně jako o několik let později u Zlatého jablka byl na fasádu místo běžné omítky použitý materiál, který nevyžaduje přílišnou údržbu. Na místě jsem si ovšem ověřil, jak se tato strategie může obrátit proti stavbě. Právě proto, že dům snadno odolává běžným důsledkům stárnutí, vzbuzuje dojem, že nevyžaduje údržbu. Jeho provozovatelé mu také nevěnují ani minimální pozornost. A tak na jeho fasádě a na zářivkách v pasáži můžeme pozorovat nánosy prachu, které tu pravděpodobně leží už léta.

Na úzké parcele bylo třeba zachovat existující průchod pro veřejnost (obr. zcela vlevo). Na interiér (zvláště v přízemí) tak příliš mnoho místa nezůstalo. Bylo třeba se chovat velmi racionálně.

Procházím-li se jakýmkoliv českým městem, často si zoufám nad průměrnou úrovní současného stavění (ani se mi pro naprostou většinu nových staveb nechce používat výraz architektura). O co smutnější ale musí být grafičtí designéři! Grafická reprezentace většiny místních podnikatelů a firem (pokud nemluvíme o mezinárodních koncernech a jejich lokálních pobočkách) je v Česku na mimořádně nízké úrovni. Navíc tahle nepovedená reklamní vrstva nezřídka velmi negativně zasahuje do architektury.

Poutače vs. architektura

Důvodem sice může být, že architekt pro budoucí poutače, vývěsní štíty, bannery a billboardy neponechá dostatečný nebo odpovídající prostor. Mnohem častěji se tak ale děje proto, že majitele firem ani nenapadne, že by jejich reklama mohla s objektem, ve kterém sídlí, nějakým způsobem souznít nebo ho vhodně doplnit (jak tomu bylo u nádherných prvorepublikových neonových reklam, o nichž psal Zdeněk Lukeš v Orientaci LN 19. 3. 2011). V centru Prahy na podobný přístup narážíme na každém rohu a bohužel se nevyhýbá ani současné architektuře – stačí si prohlédnout Palác Euro v dolní části Václavského náměstí.

Tyto zásahy bývají někdy přímo brutální, a nevyhnuly se ani recenzovanému domu ve Zlíně (na fotografiích doprovázejících tento článek, pořízených těsně po dokončení, je naštěstí neuvidíte): kdosi tu kompletně zalepil okna v několika patrech. Nápady tohoto druhu ale s autorem domu většinou nikdo nekonzultuje. Jako by majitelům firem nedocházelo, že ve snaze prezentovat se a být viditelný poškozují nejen tvář města, ale i sami sebe.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...