Jaká byla tvá cesta na RCA?
O RCA jsem vždycky tak trochu snil. V mých očích to byla ta nejlepší škola na obor, který jsem chtěl studovat. Takže to, že si podám přihlášku, pro mě bylo úplně jasné. Jen jsem nevěřil, že se mi tam podaří dostat.
Studoval jsi na VŠUP, jaké jsou podle tebe největší rozdíly ve studiu v ČR a v UK?
V UK je to hodně intenzivní a profesionální. Myslím, že dokáží z každého vyždímat maximum kreativity. Kromě klasických konzultací s profesory se skoro každý týden konají speciální debaty nebo přednášky externích designérů. Na VŠUP ale nedám dopustit. Bakalářské studium mi dalo neuvěřitelně mnoho a na RCA bych se bez něj nikdy nedostal. Jediná věc, která mi na VŠUP chyběla, byla trochu lépe technicky vybavená dílna, aby se dalo více experimentovat a pracovat rukama, což je podle mého podstatné. Ale to se pomalu zlepšuje.
Houpací křeslo podle Jakuba Pollága
Londýnské studium je prý hodně náročné a zabere veškerý čas.. Jaké byly tvé první měsíce?
Je to tak, že své první měsíce jsem byl skoro každý den ve škole od rána do večera. Pokuď nejde o šíleně krátké termíny odevzdání prací, drží nás tam zajímavé přednášky různých kreativců nebo perfektně vybavená knihovna, která má předplacená snad všechny peridika na téma umění, móda a design. Popravdě jsem z Londýna zatím moc neviděl.
Na čem si prvním semestr pracoval a jaký máš na své věci feedback?
Na RCA právě finišuji svůj třetí projekt. První byl spíše seznamovací zábavou, kdy jsme měli vyrobit Automat: mechanicky poháněný stroj, který by souvisel s hostinou, zábavou a jídlem. Vytvořil jsem malou gilotinu na ovoce, ale tento projekt byl spíš vtipem, než že se teď budu zabývat výrobou gilotin (smích). Druhý projekt byl technický. Dostal jsem stolní větrák. Měl jsem ho pochopit, rozebrat a nějak ho v jeho podstatě posunout. Přetvořil jsem ho tak, aby místo točení okolo své osy cestoval po kolejnici na stropě jako vláček. Nyní pracuji na projektě, který by mi měl ulehčit život (smích).
Gilotina Jakuba Pollága
Chtěl bys v Londýně zakotvit na déle a třeba i pracovně? Občas se nabízí pracovní stáže u designérů nebo architektů zvučných jmen..
To je otázka do budoucna. Londýn je město neuvěřitelných možností. Zároveň je tu ale obrovská konkurence a rychlé, vysilující tempo. Já mám velmi rád Prahu. Mám tu mnoho kamarádů, přítelkyni a je to pro mě skvělé místo pro život, takže to budu mít s rozhodováním těžké. Záleží ale hlavně na tom, jaké budu mít možnosti po studiu. Nikdy jsem věci dopředu moc neplánoval.
Zpátky do Čech, jak zvládáte zakázky pro deFORM a na čem v těchto týdnech pracujete?
Pracovat na dvou místech je celkem náročné, ale pomalu si zvykáme. Hodně si telefonujeme a skypujeme. Co se týče pražských schůzek, je skoro všechen tlak na Václavovi, což mě mrzí a snažím se pomáhat, jak to jde. Lítám do Prahy celkem často, například tento týden jsme pracovali na architektuře pro designSUPERMARKET. Tento festival připravuje skvělý tým lidí a to nás strašně baví. Architekturu pro něj připravujeme už druhým rokem a kromě standartních věcí od nás designSUPERMARKET dostane vždy nějaký speciální produkt. Tento rok jsme k loňským štendrům a stolům přidali taburetky a kavárenské stoly na míru nebo vitríny do prodejní části zvané Lahůdky.
Jakub Pollág a Václav Mylnář s objektem Transmission
Děláte hodně instalace, nicméně mi to přijde trochu škoda, protože když už představíte nějaký produkt, je to něco perfektního, inovativního, chytrého. Kromě větších věci (houpací křeslo, osvětlení) mě zaujaly tašky Through Forest a šperky z Corianu – o co šlo a plánujete do budoucna dělat i menší/ dostupnější věci? S čímž souvisí i budoucnost studia deFORM – jaké zakázky vás baví nejvíc a na co byste se chtěli soustředit?
Máš pravdu, teď jsme se věnovali trochu víc komerčním prezentacím. Kromě architektury jsme navrhovali celé koncepty jak produkt odprezentovat, jako třeba u Corianu a výstavy Classics+Corian. Baví nás obojí a snažíme se to vyvážit. Máme také mnoho menších dostupných věcí jako například křesílko Low Budget, jehož konstrukční plány jsme minulý rok na Designbloku rozdávali zdarma a šikovný člověk by si ho měl být schopen postavit do 200 korun za materiál. Musím ale přiznat, že o dostupnější produkty lidé ani média nejeví takový zájem, proto se o nich tolik neví, i když existují. Momentálně toužíme po tom navrhnout dostupný produkt pro nějakou zajímavou firmu a dokončujeme pár starších věcí.
Minulé léto jste podnikli dobrodružnou cestu za italským mramorem, výsledkem byla kolekce i video se silným příběhem, máte v hlavě nějaký další podobný počin? Podobný projekt už máme v hlavě. Příběh je pro nás velmi důležitý a doufáme, že je to zajímavé i pro diváka. Chtěli bychom se jednou za dva, tři roky uvolnit podobným inspirativním projektem. Pokud půjde vše podle plánu, malou ochutnávku už možná vypustíme toto léto.
Carrara trip
Blíží se konec roku a tak by se hodilo trochu zarekapitulovat – jaké byli tvé nejsilnější moment roku 2013?
Je toho hodně, ale nejvíc mě tento rok ovlivnilo stěhování do Londýna. Je to velká změna, se kterou se stále ještě vypořádávám. Je to náročné, ale i osvěžující, protože to člověka nutí stále se obracet, měnit, zlepšovat a nezaspat na jednom místě.
Děkuji za rozhovor a hodně štěstí do Anglie i do studia deFORM!
Díky moc!
Podívat se na práci Jakuba Pollága a Václava Mlynáře neboli deFORM můžete na vlastní oči do neděle v Kafkově domě(podrobný program festivalu designSUPERMARKET hledejte ZDE) , více o mladých designérech se dozvíte ZDE.
