Lady Gaga: Z diska, slizu a popu zrozená

Tuto skutečnost můžete jakkoliv ignorovat, ale přece jí neuniknete. Je to podobný úkaz jako tsunami, minisukně, Facebook, 3D filmy, tornádo, E. T. – mimozemšťan, videokamery v mobilu, ABBA, dostupná antikoncepce nebo heavy metal. Je na nás, jak blízko se tyto fenomény dostanou k našemu tělu, ale někdy před nimi opravdu není obrany.

Z alba Born This Way, které se na veřejnost dostalo 23. května, byly známy již čtyři singly a především opulentní stejnojmenný videoklip. Je to dílo kdesi mezi filmovým Vetřelcem, performancemi současného umělce Matthewa Barneyho a tanečním soft pornem.

Vešlo se do něj opravdu ledacos: symbolika kosmického seberození, plodové obaly lesknoucí se v záři diskotékových světel nebo dvojice dekadentních klaunů-kostlivců v oblecích. Jako u klipů amerického zpěváka Kanyeho Westa se i zde setkáváme s ambiciózním pokusem doplnit taneční píseň o jakousi výtvarněmytologickou rovinu.

Tsunami neuniknete Lady Gaga: Born This Way Universal, 2011

Album Born This Way deník The New York Times charakterizoval jako "euforicky přepísklé," což platí i o předchozím hudebním stylu Lady Gaga. Nové písně snad ještě více stavějí na chytlavých refrénech inspirovaných glitter rockem 70. let, pop metalem 80. let nebo exaltovaným elektro diskem 90. let. Na obálce alba se na nás dívá napůl žena a napůl motocykl, bytost, kterou Gaga popisuje jako symbol transformace. Sama sebe vidí jako mechanismus, který její fanoušky dokáže dostat někam jinam, než právě jsou.

Která hvězda by něco podobného nechtěla! Jenže Lady Gaga není obyčejná hvězda. Obdobně jako například David Bowie je tvůrkyní, která nenásleduje trendy, ale sama je aktivně vytváří, přesněji řečeno umně syntetizuje z již existujících prvků. Jejím talentem je vytváření koláží, interpretace popkulturního dědictví. Jejím médiem není populární hudba, amalgám jednoduchých melodií, více či méně rafinovaných videoklipů a veřejné image, ale celá sféra populární kultury.

Se svou vizuální imagí manipuluje se stejnou svobodou jako konceptuální umělkyně, její fyzická podoba je fluidním nástrojem, pomocí kterého dokáže sdělovat různá poselství. Ví, kde čerpat inspiraci. Ve svém slavném masovém kostýmu například využila nápad umělkyně Jany Sterbakové. Navíc je zjevně osobou inteligentní, která se vyzná ve světě umění a u jejíchž písní, klipů i vystupování váháme, do jaké míry reprezentuje svět populární kultury, či zda ho paroduje, nebo dokonce kritizuje.

Vše natolik přehrává, že vlastně subverzivně odhaluje absurditu celého showbyznyssu. A to vše ji zjevně baví. Nechce vést tupé stádo, dostatečně inteligentní publikum dokáže přivést k motivům a kulturním zdrojům, které s popem nemají žádnou souvislost. A samotná hudba? Na poslech nezajímavý discokolovrátek, na tanečním parketu skvěle dusající písně. Ale o hudbu tu opravdu nejde.