9. října 2009 15:32, aktualizováno  15:36 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Ministryně Kovářová vydala
knížku povídek o lásce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 23Diskuse
Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na návštěvě věznice Mírov. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na návštěvě věznice Mírov. | foto: ČTK
POVÍDKA UVNITŘ Ohníčky, co mám v očích, se ve vlaku vždycky rozhoří jasněji...začíná jedna z povídek Idy Sebastiani, která své příběhy vydala v knize s názvem "Láskyplné povídky". Autorka vystupuje pod pseudonymem, za kterým ve skutečnosti skrývá ministryně spravedlnosti Daniely Kovářová.

"...V posledním kupé sedí štíhlý soudce s hlavou plnou pochybností. Jak měřit spravedlnost, myslím si a pomáhám si spánkem, což je až příliš jednoduché, když vím, jak rádi lidé cestou usínají...," píše se v jedné ze sedmnácti povídek s názvem Splněná přání.

Ministryně Daniela Kovářová

Daniela Kovářová.

Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1987). V 90. letech začala spolupracovat s Českou advokátní komorou. Byla půl roku členkou KSČ, legitimaci odevzdala 17. listopadu 1989.

Od konce 90. let aktivně publikuje, napsala desítky odborných článků v právnických časopisech. Je spoluautorkou tří publikací o odměňování služeb advokáta a sestavila publikaci obsahující aktuální právní a stavovské předpisy advokacie.

K 1. květnu 2008 byla jmenována ředitelkou Justiční akademie, předmětem jejíž činnosti je vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších justičních zaměstnanců.

Daniela Kovářová je vdaná a má dvě děti. Na počátku roku 2008 vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani knížku povídek nazvanou Minutové povídky a Láskyplné povídky. Není členkou žádné politické strany.



Ministryně spravedlnosti a ředitelka Justiční akademie Daniela Kovářová si zřejmě také splnila své přání tím, že vydala soubor příběhů pod názvem "Láskyplné povídky". Nejde však o její prvotinu. Kniha volně navazuje na "Minutové povídky" žánru sci-fi, které vyšly v roce 2008. Pro své publikace používá pseudonym Ida Sebastiani, což je jméno její babičky, která byla Italka.

Příběhy má spojovat láska a vztahy mezi muži a ženami, často i se silným sexuálním podtextem. Laskavé a podle názvu knihy i láskyplné povídky plné emocí často odráží realitu dnešního světa. Mnohdy mají velmi překvapivé konce (například příběh s názvem Odvaha či Požáry a spáleniště). Jedna z povídek je věnovaná i spisovateli Arnoštu Lustigovi, který autorku hodnotí jako moudrou a zábavnou.

"Vidí svět originálně a s nadáním, které vyvolává obdiv. A má houževnatost začít a skončit," píše o Sebastiani Lustig.

Nakolik jsou povídky autentické autorka neprozrazuje. Přiznává ale, že svojí praxí advokátky se inspirovala. "Mám rozpracovanou sbírku justičních povídek, takže některé příběhy tam budou," přiznala ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová v červenci magazínu Práva.

Zkušenosti s justicí se asi nejvíce odraží v příběhu s názvem Homeless story. Jde o dopisy právničky s klientem - bezdomovcem, který kradl v supermarketu. Ve vazbě vyráběl pro svou advokátku domy a hrady z papíru a špejlí a psal ji krásné dopisy. Část z nich je otištěná v knize.

"...Opouštím vlak a pro dnešek mám padla. Nejspíš bych se domů  dostala i rychlejším způsobem, ale cesta je mým splněným přáním..," uzavírá Ida Sebastiani.

Splněná přání

Ohníčky, co mám v očích, se ve vlaku vždycky rozhoří jasněji. V tom z Prahy sedává v prvním kupé zachovale vyhlížející padesátník, jemuž je ve skutečnosti pětašedesát. Snaží se vypadat jako zaujatý čtenář, ale oči mu šmejdí na všechny strany, nešťastné omezením periferního vidění. Chvíli nespatřena přemýšlím, zda by byl spokojen se zrakem koně.

Když mě uvidí, vstane a pomáhá mi z kabátu, jen aby měl příležitost se mě nenápadně dotknout, a pokouší se mě vmanévrovat na sedadlo naproti sobě, aby měl lepší výhled. Upravím výstřih k jeho spokojenosti, a jen co mineme Chuchli, rozpovídá se. Když se opře o mé koleno, zajisté jakoby náhodou, předstírám, že jsem si v zaujetí debaty intimnosti nevšimla. Jako školák vytahuje svačinu a krmí mě jahodami napíchanými na párátka a úhledně pokrájenými kousky ovoce. Ta radost, dovolím-li mu vkládat mi sousta do úst. Netroufne si na nic odvážnějšího a smutnýma očima mě vyprovází s vírou a nadějí, že se uvidíme příště.

Obálka knihy Idy Sebastiani alis Daniely Kovářové

S pocitem dobře odvedené práce přesedám do sousedního kupé k rozhádaným milencům. Nasupeně na sebe hledí, a kdyby pohledy zabíjely, bylo by kupé celé krvavé. Klidním atmosféru a oběma vnuknu vzpomínky, jemu na její nevolnost a jak ji ošetřoval. Ukážu mu ji s vděčným pohledem, křehkou, zranitelnou a neučesanou ve chvílích, kdy si na nic nehrála. Ona před sebou vidí zuboženého psa, drátem připoutaného ke klepáči koberců. Jen on se tehdy odvážil přiblížit, osvobodit ho a nakrmit, čímž si tehdy získal jeho věrnost a její srdce. Opouštím prostor, když oběma měknou rysy a očima vpitýma do sebe už mě nevnímají.

Mladý muž s laptopem na klíně a velkým sebeovládáním. Vidím ho procházet životem bez úsměvu a impulzivních reakcí, silného jako skálu. Jak málo se v sobě vyznají, pomyslím si, když v nitru kamene sytím oheň. Tisknu svou ruku na jeho tvář. Je horká, až téměř syčím. Pak všechny jeho city vybuchnou. Vášeň. Účast. Zloba. Touha. Nenávist. Aspoň pokus, myslím si a doufám, že příště skálu rozrazí a osloví tu, která na něj čeká.

V dalším kupé sedí starší paní zaujatá kočkou, s níž cestuje k veterináři. Spouštím se na všechny čtyři, abych jí byla blíž, a vidím, že její dny už končí. Trhaně dýchá, tělo plné bolesti. Podobnou bolestí je prostoupena i majitelka, její přání rychlejší smrti však splnit neumím. Tisknu svou chlupatou hlavu k její, ouško k oušku, fousky propleteny. Umím přivolat spánek a sen a lehké mdloby ji oddělí od bolesti. Doufám, že moje útěcha vydrží dost dlouho.

V posledním kupé sedí štíhlý soudce s hlavou plnou pochybností. Jak měřit spravedlnost, myslím si a pomáhám si spánkem, což je až příliš jednoduché, když vím, jak rádi lidé cestou usínají. Stačí pár obrazů a mozek provede všechnu práci za mě. Dnes to bude žena, známá a přitom tajemná, blízká a přitom vzdálená. Soudce usíná lehce vzrušen, vibrace spár v kolejích se přenášejí přes obal vagonu do jeho těla. A s lítostí mě napadá, že tohle chvění zničí koridory s rovnými kolejemi a bez dilatačních spár.

Vedle něj sedí holčina. Ještě ne žena, ale dávno ne dítě. Než se do ní vnořím, zkouším uhodnout její přání. Žeby první láska? Oblečení? Touha být dospělá? Jak jsem přízemní! Chce mít psího kamaráda a pečovat o něho i jiné. Ještě neví, že tohle přání je jedno z lehce splnitelných, a že záleží jen na ní. Vidím ji za pár let obklopenu němými tvářemi, cítím z ní lásku ke zvířatům a slabším a dobrotu srdce. Pro jiné možná nešťastná a pro tento rychlý svět ztracená.

Opouštím vlak a pro dnešek mám padla. Nejspíš bych se domů dostala i rychlejším způsobem, ale cesta je mým splněným přáním, a tak volím metro. Očima přejíždím po unavených obličejích, za nimiž se skrývají touhy a přání. V tuto chvíli žádná přání neplním, ale vnímám je a jako už mnohokrát předtím mě udivuje, jak málo ve skutečnosti jde o peníze, sex, moc a světské statky nebo potřeby. Nejvíc ze všeho totiž člověk touží nebýt sám. A tomu rozumím…

glu, Lidovky.cz
  • 23Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz