Nefotografuji to, jací lidé jsou, ale jací by chtěli být, říká Robert Vano

Lidovky.cz: Když se řekne krása, co si představíte jako první věc a proč?
Na světě je spousta krásných věcí. Záleží na tom, na co se dívám. Krásné může být třeba ztracené vejce, když se mi povede. Může to být cokoliv, třeba krásná židle, obraz, člověk, město... Když jsem byl mladý, za krásné jsem považoval loutkové divadlo.

Lidovky.cz: Kdybyste si měl vybrat jen jeden jediný objekt, co by to bylo? Nebo kdo?
Fotoaparát. Bez něj bych nebyl tím, kým jsem.

Lidovky.cz: Nosíte fotoaparát neustále u sebe? Fotíte třeba neznámé lidi na ulici?
Fotoaparát u sebe nikdy nenosím a na ulici nikdy nikoho nefotím. Nejsem reportážním fotografem. Nefotím lidi, jací jsou, ale jací by chtěli být.

Lidovky.cz: Které snímky máte nejraději. Kdy jste si jistý, že se fotka povedla?
Některé snímky mám rád a některé zas ne. Ty nikomu neukazuji. S fotografií si nikdy nejsem jistý. Fotografie, která se mi líbí dnes, se mi za týden líbit nemusí. A někdy najdu něco, na co jsem zapomněl, a řeknu: “Ó, to je ale povedená fotka!“

Lidovky.cz: Stává se někdy, že při focení máte ze záběru dobrý pocit, a nakonec se při vyvolávání ukáže, že fotka nevyšla dobře? Nebo naopak?
Vždy fotografuji tak, aby se fotografie povedla, tak jak má. Občas mám pocit, že tomu tak není, ale jak jsem už řekl, po čase se k ní vrátím s tím, že se mi líbí.

Lidovky.cz: Mužská versus ženská krása. Obdivujete na ženách to, co na mužích nebo je vnímáte jako dva odlišné objekty, které nemůžete porovnat?
Muže a ženu vnímám jako dva odlišné objekty, které se nedají srovnávat. Je to jako s hruškou a jablkem. Obě jsou dobré, ale vypadají a chutnají jinak.

Lidovky.cz: K výstavě jste vydal knihu. Jak dlouho jste ji připravoval?
Knihu jsem připravoval několik měsíců, dlouho jsem však hledal vydavatele. Trvalo dva roky, než jsem našel toho správného.

Lidovky.cz: Živil jste se také jako kadeřník, vizážista a asistent slavných módních fotografů. Co vám tyto profese daly do života?
Díky těmto profesím umím udělat krásnou fotku. Vím přesně, jak má vypadat. Pokud se stane, že někdo neví, jak má modelce učesat vlasy nebo ji nalíčit, udělám to sám. Čím více toho člověk umí, tím větší má obzor i možnosti, a tím je dokonalejším.

Lidovky.cz: Usadil jste se v Praze. Učarovala vám?
Do Prahy jsem přišel po revoluci, předtím jsem v ní nikdy nebyl. Okamžitě mi učarovala. V té době vypadala jako zakletý Disneyland. Říkal jsem si: „Tady bych chtěl žít...“ Od té doby se pořád mění a pořád je krásná.

Lidovky.cz: Vnímáte Prahu okem fotografa?
Na Prahu se nedá dívat, jako když se díváte na modela. Vnímám ji spíše jako člověk, který v ní žije. Je krásná, příjemná a mně se v ní dobře žije. A je také velice fotogenická. Mám pár hezkých záběrů Prahy, které jsem vyfotil. Nepatřím však k fotografům, kteří chodí celé dny s fotoaparátem a fotí krajinky.