Kdo proti komu?
Jemenská krize se odehrává v kulisách protikladných dvojic, upozorňuje portál stanice RFE/RL.
- Dva vůdci: Bývalý prezident Alí Abdalláh Sálih (šíita), který v Jemenu vládl dlouhých 34 let. Během arabského jara v roce 2012 však jeho místo zaujal dřívejší viceprezident Abdar Rabbú Mansúr Hádí (sunnita).
- Dva regiony: Do konce 80. let byl byl Jemen rozdělen na dvě nezávislé republiky, Severní Jemen (v čele s prezidentem Sálihem) a Jižní Jemen. V jeden stát splynuly teprve v roce 1990.
- Dvě hlavní města: Severojemenské Saná (po sjednocení hlavní město; momentálně v rukou šíitských povstalců) a jihojemenský přístavní Aden (kam se 21. března po útěku před rebely uchýlil prezident Hádí).
- Dvě větve islámu: Jemen je z 99 procent muslimská země. 65 procent věřících se hlásí k sunnitské odnoži islámu, 35 procent je šíitského vyznání. Šíité tradičně dominují severu země.
- Dvě mocné radikální skupiny: Dichotomie sunnité-šíité se odráží i na jemenských radikálních uskupeních. Rebelové z Ansár Alláh (Stoupenci Boha), podle své kmenové příslušnosti známí také jako Hútíové, vyšli ze severojemenské provincie Sáda, odkud v roce 2004 zahájili povstání proti centrální vládě. V uplynulých čtyřech letech se zmocnili značné části severního Jemenu a svou expanzi na počátku tohoto roku korunovali ovládnutím vládního komplexu v Saná a svržením Západem uznávané vlády. Prezident Hádí uprchl do Adenu, který vyhlásil za nové centrum státu. Hútiové podporovaní jednotkami věrnými exprezidentovi Sálihovi však přístav podrobili soustředěnému vojenskému tlaku a na Hádího hlavu vypsali odměnu, čímž prezidenta na konci března donutili k opětovnému útěku. Proti šíitským rebelům stojí sunnitská al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP). AQAP, dnes nejaktivnější odnož nechvalně proslulé teroristické sítě, kontroluje teritoria ve středním a severním Jemenu a za nepřítele považuje jak vládu, tak šíity. V regionu ovšem bojuje také proti jihojemenským separatistům a sousední Saúdské Arábii. A pochopitelně i proti lokálnímu vlivu Spojených států.
- Dvě šedé eminence. Rozvrácený Jemen se proměnil v bojiště, na němž měří své síly dva mocní regionální soci: šíitský Írán a sunnitská Saúdská Arábie. Teheránský režim kope za své spoluvěrce Hútíe, a to jak materiálně, tak vojensky - byť k tomu druhému se otevřeně nepřiznává. „Irán jemenské povstalce podporuje finančně a vojensky je cvičí na svém území. To je fakt, který není žádnou novinkou,“ řekl LN odborník na Blízký východ Josef Kraus. Naopak Saúdská Arábie stojí za jemenskou vládou a v noci z 25. na 26. března zahájila leteckou kampaň zaměřenou proti šíitským cílům, která má, dle slov Rijádu, vrátit Jemenu ztracenou stabilitu. „Operace na obranu legitimity Jemenu bude pokračovat, dokud nedosáhne cíle a nevrátí se bezpečnost, stabilita a jednota,“ prohlásil v úterý šéf saúdskoarabské diplomacie Fajsal ibn Abdal Azíz Saúd. Bezpečnost, stabilita a jednota pod dohledem Saúdů, nutno dodat.
  |
Jaké země tvoří arabskou koalici?
Hlavní slovo v bombardování pozic jemenských rebelů má Saúdská Arábie, v rámci operace nazvané Bouře odhodlání však po boku Rijádu stojí dalších osm států: Egypt, Maroko, Súdán, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar a Bahrajn; nad svým možným angažmá váhá zatím nerozhodnutý Pákistán. Ve hře je také další zásadní aktér blízkovýchodní politiky: Turecko, které navíc disponuje největší armádou v regionu a aspiruje na roli vůdčí sunnitské síly. „Írán a teroristické skupiny (Hútíové) se musejí stáhnout. Podporujeme saúdskoarabskou intervenci,“ nešetřil prezident Erdogan kritikou na adresu Teheránu. V pátečním rozhovoru pro France 24 rovněž naznačil, že Ankara s ohledem na stávající situaci „může zvážit logistickou podporu.“
Je jemenská krize o Jemenu?
Dramatické události v Jemenu nelze brát na lehkou váhu - násilí, které jej v posledních měsících dusí, kromě znepřátelených bojovníků zabíjí i stovky nevinných civilistů. Tragédii Jemenu ještě umocňuje fakt, že země je do značné míry zástupným bojištěm. Pod povrchem tamního sektářského konfliktu totiž zuří daleko rozsáhlejší válka, oficiálně nevyhlášená, ale o to nebezpečnější: mocenský souboj mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
Nervózní Saúdi v Jemenu krotí nepřátelský šíitský půlměsíc |
Írán už desítky let usiluje o dominanci v regionu a svého snu se nevzdal ani pod tíhou sankcí, jež na něj mezinárodní společenství uvalilo kvůli jeho kontroverznímu jadernému programu. Touží po vytvoření takzvaného šíitského půlměsíce, jakéhosi mocenského pásu, který by propojil šíitské struktury na Blízkém východě: od libanonského Hizballáhu přes alávitský režim Bašára Asada a irácké většinové šíity až po samotný Írán.
Ambiciózní strategii sice komplikuje řada faktorů, v prvé řadě chaotický syrský konflikt, ale na druhou stranu jí nahrává ofenziva proti Islámskému státu, v níž se Teherán angažuje například rafinovanou a účinnou podporou šíitských milic. Pokud by se mu podařilo posílit šíitský vliv v Jemenu, ohrožoval by sunnitskou Saúdskou Arábii nepříjemnými kleštěmi. A to režim v Rijádu, sám aktivně tahající za nitky blízkovýchodního dění, odmítá dopustit. Ergo operace Bouře odhodlání.
#Yemen Houthis take position on Bab el-Mandeb, key sea lane for > 3.4 mil barrels of oil daily http://t.co/rbHzpWoFaE pic.twitter.com/h0ZJWQfvCO
— Noah Browning (@Noah_Browning) 31. Březen 2015Jaká je role Američanů?
Tradiční hybatel blízkovýchodní politiky, Spojené státy, se ve světle posledních událostí ocitl v pozoruhodné pozici. Trend je jasný: Američané, vyčerpaní diskutabilními pozemními intervencemi v Afghánistánu a v Iráku, se v otázce přímých vojenských zásahů na Blízkém východě stahují do pozadí a volí jiné metody ovlivňování tamního dění. Dokazuje to ostatně i ofenziva proti extremistům z Islámského státu: pozemní operaci vedou lokální ozbrojené síly, jimž mezinárodní koalice pod vedením USA poskytuje leteckou a materiální podporu. Nyní, v případě Jemenu, couvl Washington ještě dál: do leteckých úderů arabské koalice se zapojil pouze nepřímo, prostřednictvím zpravodajské a logistické pomoci. Je však otázka, do jaké míry mohou Spojené státy z blízkovýchodního jeviště ve skutečnosti ustoupit.
America is at war in Yemen. The White House just doesn’t want to admit it. http://t.co/eQGT0ackkw pic.twitter.com/3al8yYewEm
— Foreign Policy (@ForeignPolicy) 31. Březen 2015A co Rusko?
Na Blízkém východě má ovšem své tradiční zájmy i Moskva, o niž se opírá jak teheránský režim, tak diktatura syrského prezidenta Bašára Asada. A to jak vojensky, tak politicky idiplomaticky - stačí si vzpomenout na konec léta 2013, kdy svět trnul hrůzou při pohledu na obyvatele syrské Ghúty zmasakrované jedovatým sarinem. Tvrzení, že za chemickým útokem na předměstí Damašku stojí Asadův režim, tehdy Vladimir Putin označil za „nehorázný nesmysl“, načež si zprostředkováním dohody o likvidaci syrských chemických zbraní vysloužil hrdinské ostruhy.
Putin vyzval k zastavení vojenské operace v Jemenu. A to okamžitě |
Vládce Kremlu koncem minulého týdne vyjádřil nad děním v Jemenu znepokojení. Ve čtvrtečním telefonátu s íránským prezidentem Hasanem Rúháním apeloval na „okamžité zastavení násilností“ a o den později se svěřil, tentokrát uším izraelského premiéra Netanjahua, že oceňuje důležitost „intenzivní mezinárodní snahy o mírové řešení situace v zemi“.
Po svém jiném spojenci, egyptském prezidentu Abdalu Fattáhu Sísím, pak o víkendu členům arabské koalice vzkázal, že Rusko „podporuje arabské národy v jejich snaze o zajištění bezepčné budoucnosti a apeluje na ně, aby veškeré nastolené výzvy vyřešily mírově, bez jakéhokoli cizího zapojení.“
Dopis, který Sísí přečetl na víkendovém jednání arabských spojenců v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch, nicméně přítomné delegáty příliš nenadchl. Pobouřil zejména Saúdy (v komplikovaném vztahu Moskvy a Rijádu hraje zásadní úlohu ropa, pozn. red.), kteří Putina obvinili z pokrytectví. „Mluví o problémech na Blízkém východě tak, jako by je Rusko nijak neovlivňovalo,“ rozzlobil se saúdskoarabský ministr zahraničí Fajsal ibn Abdal Azíz Saúd.
