Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Vnitřnosti mu rozleptal koncentrát soli a pepře. Bývalého šéfredaktora LN Klímu umučili nacisté

Lidé

  6:00
PRAHA - Před 75 lety, 23. srpna 1942 byl v Terezíně zvlášť brutálním způsobem umučen bývalý šéfredaktor LN Zdeněk Klíma. Server Lidovky.cz při této příležitosti opět zveřejňuje jeho životní příběh.

Karel Zdeněk Klíma foto: MAFRA

Patřil k legendám meziválečné české žurnalistiky. Své články nejčastěji podepisoval šiframi KZK či Kazetka a jako prvorepublikový „hradní“ novinář a přesvědčený masarykovský demokrat se za německé okupace stal obětí nacistické represe.

Pozdější šéfredaktor Lidových novin se narodil 9. října 1883 v Brně v rodině zámečníka. Po maturitě na reálce studoval dva roky zeměměřictví na brněnské české technice, ale více než exaktní vědy ho přitahovalo kulturní a politické dění a literární tvorba. Již na střední škole psal básně a nedlouho po vstupu na techniku uveřejnil v Moravské orlici svou první povídku.

V roce 1903 zanechal definitivně vysokoškolských studií a začal se profesionálně věnovat žurnalistice. Vstoupil do redakce Lidových novin, kde zakotvil v kulturní i vnitropolitické rubrice a kam vedle politických zpráv a divadelních referátů přispíval i fejetony a povídkami. V téže době napsal také román Princezna Dioné, otiskovaný na pokračování v týdeníku Neděle. Následujícího roku se stal historicky prvním parlamentním zpravodajem Lidových novin ve Vídni.

Z novin do novin

Svými novinářskými kvalitami posílil informační atraktivitu Lidových novin a přispíval k postupné přeměně regionálního deníku v prestižní celonárodní list české inteligence. Vedle svého kmenového působení v mateřském listu spolupracoval zprvu ve Vídni jako parlamentní zpravodaj též s Národními listy, politickou a kulturní publicistiku pak pěstoval v českém Vídeňském deníku.

„Mladý, hezký, vždy i zevnějškem pěkně se reprezentující, s milým úsměvem, noblesní, nijak se nevtírající, všeho si všímal a všude byl. Záviděl jsem toho mladého novináře Lidovým novinám,“ vzpomínal na něj po letech národněsociální vůdce Václav Klofáč.

Z Vídně zajížděl občas do Brna, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, s níž pak měl tři děti. Záhy po říjnovém převratu 1918 se Klíma s rodinou přestěhoval do Prahy. V hlavním městě nového československého státu založil a do roku 1927 vedl zdejší redakci Lidových novin, protějšek ústřední brněnské redakce. Pokračoval v parlamentním zpravodajství, psal úvodníky, politické komentáře, sloupky, svůj osobitý smysl pro humor projevoval zejména ve své rubrice Z mého zápisníku.

Vynikl jako mistr syntetické zkratky; jeho ideálem byl text prostý jakýchkoli zbytečných slov a prázdných frází. Článek v novinách měl být podle něho napsán tak, aby se z něj nedalo již nic vyškrtnout, aby každá věta byla na svém místě, ale také aby měl určitou literární hodnotu.

V říjnu 1921 Klímovi náhle zemřela manželka, o dva roky později se podruhé oženil. V letech 1927–1929 přechodně žil v rodném Brně – tehdy poprvé se stal šéfredaktorem Lidových novin. V lednu 1930 je ale opustil a přešel do Melantrichu na místo šéfredaktora Českého slova. List pod jeho redakcí výrazně zvýšil úroveň, Klíma ovlivnil řadu začínajících novinářů a literátů; například Jaroslava Žáka, středoškolského profesora, přiměl k psaní reportáží a úvah o soudobé střední škole, z nichž později vznikli populární Študáci a kantoři i divadelní hra Škola základ života.

Celý svět se proměnil

V politických peripetiích třicátých let vystupoval Klíma – po rozvodu od roku 1937 již potřetí ženatý – ve svém listě na obranu demokracie a československého státu, proti nacismu i různým fašizujícím tendencím na domácí politické scéně. Svědčí o tom nejen celková linie listu, ale i šéfredaktorovy komentáře a úvodníky, zvláště z roku 1938. Poslední z nich, nazvaný Jejich mír a naše oběť, oslovil čtenáře po mnichovské kapitulaci, 2. října 1938.

POHNUTÉ OSUDY: Juniorský mistr světa Tomáš Caknakis spadl z hradu

„Celý svět kolem nás se proměnil. Naše děti budou žít jiným životem, nežli jsme je učili. Budeme žít, třebaže v srdci nám navždy zůstane palčivý osten bezpráví a křivdy na nás spáchaných. A třebaže se v nás zlomilo něco, co bylo cenné pro Evropu: víra, že platí řád proti násilí, smlouvy proti útoku, zákon proti panovačné zvůli. To všechno jsou pojmy, které ze života evropských národů se škrtají. My máme tu školu za sebou, ty druhé teprve čeká.“

Strašná smrt

Krátce po Mnichovu se Klíma vzdal vedení Českého slova a vrátil se do Lidových novin, kde byl v letech 1939–1941 znovu šéfredaktorem. Od počátku okupace se snažil udržovat národně obrannou tendenci listu nepolitickou, především kulturní publicistikou. Jako někdejší prominentní hradní novinář se postupně stahoval do ústraní a nakonec se funkce šéfredaktora vzdal. Přestože se aktivně nezapojil do odbojové činnosti, koncem července 1942 se o něho začalo zajímat gestapo, pravděpodobně v důsledku udání.

Dne 3. srpna 1942 byl předvolán k výslechu do Petschkova paláce, zatčen a po několika dnech transportován do terezínské Malé pevnosti, kde byl vzápětí bestiálně umučen. Spolu se třemi dalšími vězni byl nejprve surově zbit, poté několik dní držen o hladu v cele smrti a nakonec pod ranami obušků donucen sníst bramborovou kaši s koncentrátem soli, pepře a pálivé papriky a ponechán řadu hodin bez doušku vody. Všichni nešťastníci, jimž koncentrát rozežral útroby, v hrozných bolestech zemřeli...

Klímovy ostatky byly vydány rodině s úmrtním listem, uvádějícím jako diagnózu „všeobecnou sepsi“. Gestapo povolilo i tichý pohřeb za účasti nejbližších členů rodiny. Proč ale nacističtí katani přichystali právě jemu tak strašnou smrt, není dodnes jasné.

Autor: