Na otázky týkající se dětství Ivan Lendl víceméně monotónně odpovídá: „Dětství? Vlastně jsem žádné neměl. Tedy normální dětství. Strávil jsem ho totiž takřka celé na tenisových kurtech. Hlavně matka na mě byla velice tvrdá. U nás to fungovalo možná trochu jinak než v ostatních rodinách. Když už jsem toho někdy měl dost, chlácholil mě především otec...“
Ivan Lendl
|
Cestu na tenisový vrchol si Lendl vydřel. Při tréninku vydržel koňské dávky a jeho zarputilost a posedlost úspěchem byly vyhlášené. Ve dvaceti, tedy v roce 1980, vyhrál svůj první profesionální turnaj a československý tým společně s Tomášem Šmídem dotlačil k senzačnímu prvnímu historickému vítězství v Davis Cupu. Národ tohohle vytáhlého chlapce miloval, jenže komunističtí pohlaváři mu na ruku příliš nešli. Do složité situace se dostal zejména v roce 1983, kdy společně s Currenem, McEnroem a Kriekem startoval na exhibičním turnaji v Bophutatswaně, formálně nezávislém satelitním státečku, fakticky náležícímu k JAR.
Legenda se vrací k trénování. Lendl bude v Americe cepovat juniory |
Lendl byl v Československu pasován na zrádce, který podporuje rasistický režim. Od Československého svazu tělesné výchovy dostal za exhibici pokutu 150 tisíc dolarů, čímž se mezi oběma stranami jakékoliv vztahy i důvěra – dosud velmi křehké – definitivně rozpadly. Nicméně čeští funkcionáři si chtěli po čase Lendla přeci jen udobřit: Pokud bude reprezentovat příštích deset let, zařídí mu vystěhovalecký pas. Lendl na jejich nabídku kývl, avšak pasu se nedočkal. O rok později proto definitivně odjel za Atlantik a v roce 1987 požádal o americké občanství. Téhle situace litoval i wimbledonský vítěz z roku 1973 Jan Kodeš: „Je velká škoda, co se tehdy přihodilo. Myslím, že problémy kolem té exhibice v JAR se zbytečně vyhrotily, mělo se to řešit v klidu. S Ivanem jsme mohli Davis Cup vyhrát ne jednou, ale třeba čtyřikrát. Vážně, velká škoda...“
Lendl, který nesmírně toužil po tom, aby se stal světovou jedničkou, později přiznal, že vlastně jinou možnost než emigrovat neměl. „Odešel jsem kvůli lepším podmínkám, ale také proto, že jsem poznal, co je komunismus zač,“ vysvětloval.
Posunul tenis vpřed
Na americké občanství si musel počkat do svých 32 let, s novým pasem si už tenisu příliš neužil. Namáhavý život na kurtech poznamenal především jeho záda. Nepomáhala žádná léčba a chronické bolesti ho donutily o dva roky později ukončit kariéru. Během ní dokázal na okruhu ATP zvítězit v 1070 zápasech dvouhry, získat osm grandslamových titulů a probojovat se do 19 grandslamových finále. Nejzářivější hvězda současného tenisu – Švýcar Roger Federer–se několikrát nechala slyšet, jak moc právě Lendla uznává. „Ivan posunul tenis nesmírně kupředu. Ale obdivoval jsem ho i v tom, jak moc se pro něj obětoval. To bylo něco neskutečného. Vím, jak byl k sobě tvrdý. Až neuvěřitelně. Patřil mezi absolutní profesionály. Připouštím, že tímhle přístupem ke sportu hodně ovlivnili mě.“
Byla to jen póza
Kolik už o tom bylo napsáno, řečeno... Ano, nikdy se mu nepodařilo vyhrát Wimbledon. Nejuznávanější, nejslavnější a největší turnaj světa. Pokoušel se o to čtrnáctkrát, ale nejdál došel do finále. V letech 1986 a 1987 v něm však prohrál. Poprvé s Beckerem, podruhé s Cashem.
„Bylo pro mě hodně těžké smířit se s tím, že jsem ve Wimbledonu nikdy nevyhrál. Prostě se to ale stalo a já už s tím bohužel nic neudělám,“ posteskl si po skončení kariéry. Soupeře ničil i svým ledovým výrazem. Nikdy na sobě nedal cokoli znát, takže hráč na druhé straně kurtu nedokázal odhadnout, zda český tenista náhodou neprožívá krizi nebo s ním nelomcuje nervozita. Snad jen právě ve Wimbledonu svoji masku občas neudržel. Když v oněch finálových utkáních rozhodčí několikrát opravili důležité míče v jeho neprospěch, zdálo se, že mu je téměř do breku. Tak moc toužil po wimbledonské výhře.
POHNUTÉ OSUDY: Jiří Voskovec našel v Kalifornii rodnou Sázavu |
O tom, že „kamenná tvář“ byla spíš věcí taktiky než výrazem skutečné Lendlovy povahy, je přesvědčen i Jan Kodeš. „Tohle chladné chování byla jen póza. Svým výrazem skutečně soupeře ničil a moc dobře to věděl. Ivan měl ale mimo kurty velký smysl pro humor. Kdepak nějaký suchar, jak ho občas vypodobňovala média.“ Magazín Time o něm kdysi dokonce napsal, že je sobecký, povýšený a arogantní... Janu Kodešovi jako by dávaly za pravdu poslední roky.
  |
Ivan Lendl se začal po listopadu 1989 do své vlasti znovu vracet. Hlavně do rodné Ostravy. Dokonce se vrátil i k tenisu. Na kurtech trávil spoustu času i proto, že v prosinci 2011 začal trénovat jednoho z nejlepších tenistů současnosti – Brita Andyho Murrayho. A spolupráce hned přinesla cenné trofeje: Brit vyhrál londýnskou olympiádu a Mezinárodní mistrovství USA a hlavně - Lendlův vysněný Wimbledon. Spolupráci ukončili v roce 2014.
Svůj domov má Ivan Lendl v Bradentonu na Floridě. S manželkou Samanthou mají pět dcer.
