7. srpna 2015 6:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Tragédie malého umělce Ginze z Terezína. Jeho kresba shořela při rozpadu raketoplánu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Petr Ginz se svojí sestrou na předválečném snímku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Ginz se svojí sestrou na předválečném snímku. | foto: www.yadvashem.orgMAFRA
Bylo mu čtrnáct, když v roce 1942 v terezínském ghettu nakreslil, jak vypadá země při pohledu z Měsíce. Patnáct let před vypuštěním první družice, 27 let před přistáním člověka na Měsíci...

Petr Ginz byl obdařen fantazií a obrovským nadáním. Svůj talent neměl možnost rozvinout, zemřel v Osvětimi o dva roky později. Tím jeho příběh ale neskončil.

Bylo to jako zlý sen. Záběry ohnivé koule padající k zemi, které dokola vysílalo televizní zpravodajství. Poslední sekundy existence raketoplánu Columbia. V té době už nikdo z posádky nebyl mezi živými. Ani první izraelský astronaut Ilan Ramon, který svůj let považoval nejenom za splnění svého odvěkého snu, ale také snu Petra Ginze, chlapce, jenž se v roce 1928 narodil v Praze a v roce 1944 zahynul v Osvětimi. To bylo v sobotu 1. února 2003. 

Rozpadající se raketoplán Columbia.

Rozpadající se raketoplán Columbia.

O den později, kdy světové agentury přinášely nové a nové informace o tragickém letu Columbie, mi Petrova sestra Chava Pressburgerová, prestižní izraelská výtvarnice, do telefonu smutně řekla: „Mám pocit, jako by Petr zemřel podruhé...“ – „Anebo jako by byl podruhé vzat na nebesa,“ řekl kdosi v těch dnech.

Malý umělec v Terezíně

Podivná hra osudu. Raketoplán Columbia havaroval přesně v den Petrových nedožitých 75. narozenin. „Nevím, co by z něho jednou bylo. Mohl být malířem, spisovatelem... Od nás ostatních se lišil hlavně tím, že měl ohromný zájem o všechno, co ho obklopovalo. Určitě by z něho byl člověk, o kterém by se vědělo. Byl nepřehlédnutelný,“ řekl půl roku před osudovým letem Columbie, při natáčení televizní reportáže o Petru Ginzovi, jeho kamarád z terezínského ghetta Jiří Kurt Kotouč. 

Petr Ginz je opravdu nepřehlédnutelný. Stačí zalistovat v časopisu Vedem, který v terezínském ghettu vydávali chlapci z domova L 417. Nikdy nezapomenu na jeden letní den pětaosmdesátého roku, kdy se mi v terezínském památníku dostaly jednotlivé exempláře prvně do rukou. Žádná síla mě několik hodin nedokázala odtrhnout od tohoto tajně vydávaného časopisu, jehož reportéry, komentátory ilustrátory, povídkáři a básníky byli chlapci, které vedl právě Petr Ginz. 

V terezínském ghettu se zrodil zázrak. I když tu vycházelo ještě několik dalších časopisů, Vedem byl ojedinělý – chlapci ho připravovali týden co týden po dva roky. „Petr byl nadaný, vtipný, měl sklony k poezii, k filologii, miloval český jazyk a velmi dbal o jazykovou čistotu příspěvků. Byl, jak by se dnes řeklo, hnacím motorem časopisu,“ vzpomínal Petrův redakční druh Zdeněk Ornest, později známý český herec a bratr básníka Jiřího Ortena.

Kresba měsíce Petra Ginze.

  „Petra novinařina zajímala a dokázal ostatní chlapce vyburcovat k aktivitě. Někdy je musel uplácet jídlem, aby mu včas dodali článek, nakonec se mu to ale vždycky podařilo dát dohromady. Časopis vycházel týden co týden, vždy v pátek jeden z chlapců četl texty, pak se uschoval ten jediný exemplář, který byl, a začal se psát další,“ vzpomíná sestra Chava. 

Každý den může být poslední

Je skoro až k neuvěření, když dnes čteme jednotlivé příspěvky, že je psali teprve dvanáctiletí až čtrnáctiletí chlapci. Články, které publikoval nejenom Petr Ginz, ale i ostatní tvůrci, jsou neobyčejně kvalitní, vyzrálé... „Dospívali jsme velmi rychle,“ svěřil se Zdeněk Ornest. „Naše smysly byly rozjitřeny. Dychtivě jsme vnímali každý den, do kterého jsme se probudili, jako bychom podvědomě cítili, že každý den může být naším dnem posledním.“ 

Kresba Petra Ginze se zachovala v jeruzalémském muzeu holocaustu Jad Vašem. A když se rozhodlo o vyslání prvního izraelského astronauta do vesmíru, z iniciativy Petrovy sestry Chavy Pressburgerové Jad Vašem navrhl, aby astronaut Ilan Ramon s sebou vzal Petrovu kresbu jako projev posloupnosti tužeb po sobě přicházejících generací a solidarity s umučenými oběťmi holocaustu. Což se i stalo. 

V den startu raketoplánu Columbia, v jehož posádce byl i Ilan Ramon, řekla Petrova sestra, že má pocit, jako kdyby i její bratr byl na palubě Columbie. „Má cesta bude po 58 letech naplněním snu Petra Ginze. Snu, který definitivně dokáže velikost duše chlapce uvězněného mezi zdmi ghetta. Mezi zdmi, které ale nebyly schopny porazit jeho ducha,“ řekl před letem novinářům první izraelský astronaut.

A Chava si vzpomněla na jednu drobnost. Náhodu? „V Petrově románu Návštěva z pravěku je tohle: ,Kterýsi vtipný předplatitel New York Herald navrhoval dokonce, aby byla na netvora vypálena Columbiada, kterážto rána jistě by nezůstala bez účinku. Jest ještě v živé paměti dobrodružství Aardanovo, Nicholovo a Barbicanovo, kteří se tímto dělem dali vystřeliti v projektilu na Měsíc...‘“ Spolu s Columbií a astronauty shořela také terezínská kresba. Osudy Ilana Ramona a Petra Ginze jako by se definitivně a neoddělitelně spojily.

Plukovník Ilan Ramon, první izraelský kosmonaut.

Plukovník Ilan Ramon, první izraelský kosmonaut.

POHNUTÉ OSUDY

Osudová událost však nechala ožít příběh Petra Ginze – a tento příběh zasáhl duše lidípo celém světě. V České republice vznikla iniciativa, která vyvrcholila vydáním poštovní známky s Petrovým obrázkem. Neuvěřitelným řízením náhody byl v Praze objeven dosud neznámý Petrův deník a jeho další kresby. Petrova neúnavná sestra Chavaznich připravila knihu, kterou vydalo nakladatelství Trigon... 

V letech 1941 až 1945 prošlo terezínským ghettem více než 10 tisíc dětí. Přežilo jich sotva několik desítek.V domově L 417, kde vznikal časopis Vedem, žilo přes sto chlapců. Konce války se jich dočkalo pouhých jedenáct. „Bože ty zlý, který jsi tolik vzal,“ chtělo by se říci s Jiřím Ortenem. Tentýž básník však také napsal: „Duši rozmetat nelze.“ Nikdo nedokáže rozmetat či zabít ani touhy a sny všech těch dětí z terezínského ghetta. Patřil mezi ně Petr Ginz – nadaný, dychtivý, jedinečný, navždy mladý. 

Jsi na seznamu, večer jedeš

  • Petr Ginz napsal od osmi do čtrnácti let pět románů, v letech 1941–42 si psal deník. „Vidím ho, jak sedí u stolu a stále něco píše,“ říká Petrova sestra, výtvarnice Chava Pressburgerová (82). Petr byl o dva roky starší než ona. „Jedním z jeho prvních textů, který napsal ve druhé třídě, byla Komáří pohádka. To jsme oba chodili do židovské obecné školy v Jáchymově ulici na Starém Městě.“ 
  • S kamarády Petr často chodil na Rohanský ostrov, na Letnou, do Stromovky. „Postupem času toho ale ubývalo, snad každý den přišel nový zákaz. Naše rodina byla takzvaně smíšená, tatínek byl Žid a maminka kvůli němu přijala judaismus. Později už nám bylo jasné, že smíšené rodiny nemohou zůstat pohromadě. Když bylo dítěti ze smíšeného manželství čtrnáct let, muselo samo nastoupit do transportu. A to se stalo Petrovi a později i mně. Petr v roce 1942 pracoval pro židovskou obec... Jednoho dne přišel na obec a tam mu řekli: ,Jsi na seznamu, večer jedeš.‘ ... Šel prý klidně městem a snažil se zapamatovat si všechny detaily, všechna místa, zvuky a pak zaklepal u našeho bytu, maminka otevřela a on jí to řekl. Za pár hodin ho musel otec ,odevzdat‘ ve Veletržním paláci...“ 
  • Petr napsal před odjezdem román Návštěva z pravěku, alegorii na hitlerovskou mašinerii. „Bavil ho dějepis, zeměpis, přírodověda i astronomie. Všechno, co znal, přetransformoval v jeden neskutečný příběh... V předmluvě píše, že to je zapomenutý Verneův rukopis, který objevil a přeložil... Je to o příšeře, která se jmenuje Ka-Du, objeví se v Belgickém Kongu a požírá lidi.“ Vědci pak zjistí, že to je vlastně obrovská mašina, kterou zevnitř řídí člověk. „Jsem si jistá, že Petr tím příběhem chtěl vyjádřit tu tísnivou atmosféru, která byla tenkrát kolem nás.“ 
  • V roce 1944 musela odjet od rodičů do Terezína i jeho sestra. S Petrem se potkala po dvou letech: „Když odjížděl, bylo mu čtrnáct, byl dítě. Za dva roky se z něj stal dospělý člověk, měl už zcela jiné myšlenky.“ V terezínské knihovně měli zabavené knihy a on si v nich četl. „Hltal nejrůznější autory, zajímala ho filozofie, v posledních týdnech před odjezdem do Osvětimi hodně mluvil o buddhismu.
  • Rozepsal román, který se jmenoval Altajský mudrc, napsal 260 stran. Vzal si ho zřejmě s sebou, asi stále doufal...“ Sestra a otec přežili a po válce se vrátili do Prahy. Petrova cesta skončila v Osvětimi... „Stále jsme na něj čekali, nechtěli jsme si připustit, že by najednou nebyl. Až po mnoha letech nám Jehuda Bacon, který byl také v Osvětimi, řekl, že viděl, jak Petra při selekci poslali na tu špatnou stranu...“ 
STANISLAV MOTL, JEHUDA LAHAV, Judita Matyášová
  • 1Diskuse
Judita Matyášová

Autor

Judita Matyášovájudita.matyasova@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?