16. června 2016 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Statečnosti a vůli
Romana Bernata se poklonil i Jágr

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Roman Bernat. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Roman Bernat. | foto: MAFRA - Slavomír Kubeš.
PRAHA Otázka zněla jasně, zároveň ale drsně jednoduše. Buď amputace nohy, nebo konec. Definitivní, neodvolatelný. V pouhých osmnácti letech... Hokejista Českých Budějovic Roman Bernat ale vůbec netušil, jaké drama se kolem něj odehrává. Po hrůzné bouračce, kdy ho před čtyřmi roky z kola srazil a vzápětí přejel řidič nákladního auta, zůstal dva týdny v umělém spánku. Když se probral, pravou nohu už neměl.

V Českých Budějovicích tedy vlastně s hokejem skončil ještě dříve, než začal. Po dvou letech strávených na stařičkém kladenském stadionu se totiž vrátil s hokejkou v ruce zpátky na jih Čech a začal se připravovat na průlomovou sezonu ve svém sportovním životě. Konečně se přiblížil čas, kdy se dočká první branky v nejvyšší české soutěži dospělých, myslel si.

Osud mu ale nalinkoval docela jiný tok událostí. Českobudějovičtí hokejisté se onoho předposledního květnového dne roku 2012 vraceli na kolech z tréninku. Kousek pod čarokrásným zámkem v Hluboké nad Vltavou šlapali po úzké silnici třetí třídy, kde se jen s obtížemi vyhnou dvě úzká osobní auta. I proto výmluvná značka zakazovala vjezd vozidel, jejichž hmotnost překračuje 3,5 tuny. Leč dopravní značky řidiči nevždy respektují.

Hokejista Roman Bernat.

Hokejista Roman Bernat.

Co čert nechtěl, jistý řidič s náklaďákem naloženým dřívím měl buď šedý zákal, anebo si zkrátka řekl, že si cestu prostě a jednoduše zkrátí. Jenže v zatáčce potkal hokejisty v sedlech a bylo zle. „Sjížděli jsme se spoluhráči z kopce,“ vracel se k hrůzným chvílím Roman Bernat. „Najel jsem do zatáčky a mírně přibrzdil. Jenže najednou proti mně vyjel náklaďák. Kluci, co šlapali přede mnou, sice měli problém, ale dokázali se autu na úzké silnici ještě vyhnout. Já už neměl šanci. Pak už si nic nepamatuji... Snad jen vzdáleně mlhavě, že jsem ležel na silnici a přijela sanitka.“

V roztříštěné skupince hokejistů se pohyboval i František Ptáček, uznávaný obránce, který v extralize odehrál nejvíc zápasů ze všech českých hokejistů.

„Nejeli jsme v jedné skupině, ale spíše jednotlivě,“ lovil v paměti. „Když jsem přijel k místu nehody, nejdřív jsem uviděl náklaďák naložený dřevem. Pak taky kolo na zemi a to už jsem si řekl – sakra... Bicykl ale vypadal normálně. Jenže pak jsem spatřil Romana. Nebyla to vůbec hezká podívaná, to vám teda povím... Na první pohled bylo patrné, že je zle.“

Smůla, náhoda, osud?

Hokejisté potkali snad řízením osudu masivní náklaďák právě ve chvíli, kdy na okamžik opustili stezku a vjeli na silnici. „Byla to neuvěřitelná smůla, nebo náhoda, jak to říct...,“ popisoval v roce 2013 Ptáček. Když policisté řidiče vyslýchali, vytáčel se, že nejprve zastavil a Bernat do něj ve velké rychlosti narazil. Jak ho ale mohl přejet zadními koly svého auta, to už vysvětlit nedokázal.

Když se talentovaný hokejista po čtrnácti dnech probral z umělého spánku, realitu si zcela neuvědomoval. Opiáty ještě tlumily bolest i mysl. Skutečně procitnutí ale bylo kruté. Zprvu samozřejmě slzy, zoufalství a otázka – proč? Když mu ale lékaři vysvětlili, že řešili jediný problém – buď život, nebo noha, pochopil, že vlastně může být rád, že otevřel oči.

Nicméně cesta ke smíření se s naprosto novou situací trvala pěkně dlouho. „Z nemocnice mě pustili koncem července, zrovna v den, kdy začínala letní olympiáda,“ pamatoval si Roman Bernat přesně. „A jak mně bylo? No, člověk, kterému se tohle nepřihodí, si absolutně nedovede představit, co se v mysli toho druhého odehrává... Také já jsem příběhy lidí, které potkalo cosi podobného, do té doby nijak zvlášť intenzivně nevnímal. Po téhle srážce s náklaďákem se ale mnohé změnilo. Nejznámější sportovec s amputovanou nohou je u nás asi cyklista Jirka Ježek, ale zjistil jsem, že vlastně všichni lidé, kterým se tenhle malér stal, jsou nesmírně optimističtí. Skutečně neznám jediného člověka, který by propadal skepsi nebo šířil kolem sebe pesimismus.“

Berle rychle zahodil

I Bernat záhy poznal, že mu vlastně nic jiného než bojovat s nepřízní osudu nezbývá. „Chození o berlích mě vůbec nebavilo, a když jsem koncem roku dostal konečně protézu, hned jsem berle zahodil. Chtěl sem už vypadat normálně, chodit na obou nohách a nemuset si věčně ohrnovat či shrnovat nohavice u kalhot...“

Zřejmě nikdy ale nezapomene na 23. prosinec roku 2012. Den před Štědrým dnem přijelo do Českých Budějovic hvězdami z NHL nabité Kladno. Největší aplaus nesklidil Jaromír Jágr, nýbrž právě Roman Bernat. Před utkáním vkráčel na led už s novou protézou a vděční diváci mu připravili neskutečné ovace.

Kapitán domácích Jiří Šimánek mu předal dres Jihočechů podepsaný všemi hráči extraligového týmu a se stejnou pozorností k němu přijel i samotný Jágr. Chvíli si povídali a Jágr připustil, že by případný stejný problém zřejmě nerozchodil.

„Trochu jsem Jardu znal z Kladna, kde jsem předchozí dva roky hrával za starší dorost a juniorku,“ vracel se k dojemným chvílím Bernat. „To víte, že se mi vždycky líbilo, jak hraje. Tohle... tohle ale byly nesmírně emotivní chvíle. Stadion na nohách, naprosto lidský Jarda...“ Zavzpomínal v tu chvíli také na spoustu kamarádů z Kladna, jehož majitelem se Jágr stal, a na pohodového trenéra Otakara Vejvodu, pod nímž hrával.

Přestože Jágra obdivoval, největší borec, jenž jezdí po českých stadionech, se podle Bernata jmenuje Martin Straka.

Znovu na bruslích

„Hokejistů, kterých si vážím a líbí se mi jejich styl, je samozřejmě víc, ale Martin Straka, to je skutečný pan hokejista. Co jen ve svém věku dokázal...“ Již koncem roku 2012 Bernat pustil do světa nesmírně odvážnou touhu. „Chci se vrátit na brusle!“ překvapil všechny. „Nebo se na ně alespoň postavit,“ vysvětlil opatrně.

Takřka neskutečné se mu nakonec podařilo. V dubnu roku 2013 se zvolna a velice opatrně v Soběslavi v bruslích a s hokejkou v rukách na ledě sklouzl!

„Bylo to hrozně těžké, protože mám nohu amputovanou až nahoře, těsně pod kyčlí. Odborníci sice tvrdí, zřejmě aby lidi povzbudili, že s protézami lze dělat všechno, ale ona to až tak úplně pravda není,“ usmíval se. „Protézou mám totiž nahrazený kyčelní i kolenní kloub, takže koordinace byla dost složitá. Sem tam jsem musel cosi utáhnout, pak zase povolit. Dlouho jsem sbíral odvahu, všechno bylo nesmírně složité, ale nakonec jsem se rozjel...“ Nikomu jinému se v České republice dosud nic podobného nepovedlo a dost možná, že ani v celé Evropě.

K vrcholovému hokeji se coby aktivní hráč už samozřejmě nikdy nebude moci vrátit, ale ve světě mezi mantinely chtěl zůstat. „Chtěl bych pomáhat trénovat 8. třídu v Soběslavi, protože mě hrozně baví s dětmi pracovat,“ plánoval.

Mezi mladými hokejisty se dokonce proslýchalo, že mladíka Bernata až překvapivě berou a jeho rady a pohledy na hokej si zapisují poctivě za uši.

„No, hlavně aby to ti mladí kluci nedělali jen jako,“ povídal Bernat v dobré náladě. Jinak se mu ale život logicky zásadně změnil. Hlavně už nežije pouze hokejem. Z ničeho nic má mnohem víc volného času, a jak říká, poněkud se mu rozšířily životní obzory. „Chystám se na studium ČVUT, mám taky mnohem víc času na kamarády. Jinak mě ale vlastně v životě už nic moc nelimituje,“ říkal.

Připustil sice, že rána po operaci zůstávala citlivá, takže chůze s protézou často dost bolela, ale ve srovnání s prvními měsíci byl posun k lepšímu zcela patrný. František Ptáček Bernata do osudové chvíle loni v květnu příliš neznal, ale teď už o něm moc dobře věděl. „Občas za námi zajde do kabiny, udržujeme s ním kontakt,“ vykládal. „Poznal jsem, že je velký optimista a má obrovskou motivaci do života. To je na něm jasně patrné. Nejdůležitější ale je, že evidentně na svět kolem nerezignoval.“

Pozoruhodné ale bylo, že v únoru roku 2013 se policie celým případem přestala zabývat a věc postoupila na českobudějovický magistrát. „Neshledali jsme důvody k trestnímu stíhání a více sdělovat nechceme,“ prohlásila tehdy pro média policejní mluvčí Regina Tupá.

Smutná je na celé záležitosti i skutečnost, že řidič, který málem zabil mladého hokejistu, zničil mu sportovní kariéru a změnil zásadně celý život, nenašel sílu ani slušnost za Bernatem zajít a alespoň se omluvit.

VÁCLAV CIBULA
  • 4Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz