Sbírky architektonického dědictví byly v Národním technickém muzeu (NTM) zastoupeny již od samého vzniku instituce, tedy od roku 1908. Dosud však byly ukryty v archivu. Ten byl navíc od válečných let až do povodně v roce 2002 dislokován v nepříliš vyhovujících podmínkách karlínské Invalidovny.
Tamní poklady byly přístupné badatelům, kteří si cestou od vstupu ke kójím depozitáře mohli prohlédnout i impozantní sbírku sádrových modelů ve vitrínách na chodbě. Mimochodem v téže, která si zahrála ve Formanově Amadeovi. Právě tady trpěl ve vlhké kobce Antonio Salieri; ve skutečnosti však v těch nevlídných místech strádaly cenné architektonické výkresy a modely.
Skici, modely, pracovny architektů
Nyní je situace jiná. Ve třetím patře letenské budovy je architektuře, designu a stavitelství 19. a 20. století od roku 2011 vyhrazen poměrně velký prostor, do něhož se vstupuje z vestibulu – respiria –, ve kterém mohou návštěvníci obdivovat velký model Národního divadla nebo originální (a funkční!) kašnu architektů Adolfa Benše, Jaroslava Kadlece a výtvarnice Dany Hlobilové z legendární československé expozice na světové výstavě v Bruselu v roce 1958.
Výstavu architektonicky uspořádal David Vávra spolu s autory Petrem Krajčim, Karlem Ksandrem, Vladislavou Valchářovou a Janou Pauly. Návštěvníci postupně procházejí několika místnostmi, které jsou zasvěceny různým stylům, od historismu přes secesiamodernu, unikátní kubismus, meziválečné art deco, neoklasicismus a funkcionalismus až po trendy po druhé světové válce: stalinskou sorelu, bruselský styl, brutalismus nebo neomodernu.
Je tu i prostor pro krátkodobé expozice (nyní je to historie Nuselského mostu) či přehled vývoje designu, prezentovaný na vývoji svítidel. V další části najdeme pracovny architektů minulých epoch i s příslušným technickým vybavením. Vtipným nápadem je ochoz, na který se stoupá historickým litinovým schodištěm. Z něj je oknem výhled na panoráma Prahy, takže si člověk může porovnat vize architektů dole v expozici se skutečnými dominantami metropole.
Fontána z československého pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu (Dana Hlobilová, spolupráce Jaroslav Kadlec, Adolf Benš).
Vlastní exponáty pak tvoří nejen architektonické výkresy na stěnách i v šuplících, ale také modely, počínaje unikátními sádrovými či kovovými z počátku století a konče dnešními ze speciálních plastů. Atmosféru dotvářejí ukázky nábytku a dobového designu.
To vše je samozřejmě jen zlomkem sbírek Muzea architektury a stavitelství NTM. To vlastní jednu z největších světových sbírek, srovnatelnou s fondy významných institucí, jako je Královský institut britských architektů (RIBA), Cooper Hewitt v New Yorku, Center for Contemporary Architecture (CCA) v Montrealu či Getty Foundation v Kalifornii.
Na vzniku tak rozsáhlé kolekce mají zásluhu osobnosti, jako je architekt Alois Čenský nebo historik umění Zdeněk Wirth. Důležitou roli sehráli také manželé architekti Ladislav Machoň a Augusta Müllerová, kteří za druhé světové války uspořádali stávající fondy z pozůstalostí našich nejvýznamnějších projektantů a doplnili je o nové akvizice. Vytvořili rovněž dokonalý systém katalogizace položek.
Na ně navázali jejich pokračovatelé architekti Vincenc Beer, Alois Kubiček či Vladimír Šlapeta, kteří se rovněž pokoušeli jednotlivé osobnosti, často zapomenuté nebo režimem ignorované, přiblížit veřejnosti formou výstav a publikací. Mluvím-li o unikátní sbírce, mohu se opírat o vlastní zkušenost – u architekta Šlapety jsem v 80. letech pracoval, takže jsem měl možnost se s poklady na Invalidovně dost podrobně seznámit. Ve fondech byly zastoupeny nejen plány a dobové fotografie, ale často i osobní předměty jako deníky, studie a skici, knížky a časopisy. Ba i kuriozity. Třeba kladívko, kterým se poklepalo na základní kámen Národního divadla, nebo fajfka architekta Josefa Havlíčka.
Katastrofa v podobě povodně
Povodeň v roce 2002 měla v karlínském archivu zničující důsledky: řada plánů byla poškozena, některé modely rozbity, většina fotografií zničena. Následoval dlouhý proces vysoušení výkresů, které byly předtím narychlo umístěny v mrazírnách, a jejich postupné restaurování. Pokud to bylo možné, byly opraveny i modely.
Pro fondy bylo tedy přemístění do vhodnějšího prostředí samozřejmě zásadní. Škoda jen, že k tomu nedošlo již v průběhu 90. let, kdy NTM získalo téměř polovinu prostor v hlavní budově na Letné, dříve okupovanou dalšími institucemi. Pokud by se tak bylo stalo včas, mnohé se mohlo zachránit a ušetřily by se nemalé finanční prostředky...
Architektura, stavitelství a design v katalogu
NTM postupně vydává katalogy k jednotlivým expozicím, vzniká tak formátově i graficky ucelená ediční řada. Tu nyní doplňuje i přehledně uspořádaný Katalog expozice Architektura, stavitelství a design, jehož hlavním autorem je dlouholetý pracovník muzea Petr Krajči. V jednotlivých kapitolách představuje historii vzniku sbírky a hlavní vystavené exponáty (a jejich autory) v kontextu doby, kdy vznikly. Téměř třísetstránková kniha s řadou ilustrací vyjde v příštím roce také v anglickém překladu.
