Překrásná vzpomínka je na Žilinský literární festival a kulturní obec shromážděnou kolem něj - regionální, a současně celoslovenskou, ano, i československou. Rada je pak pro developery z Flow East, kteří stále trvají na tom, že budou na Václavském náměstí bourat starý dům.
V Žilině měli podobnou kauzu, ale ještě drastičtější. Šlo o barokní faru, která stála naproti městskému kostelu a tvořila spolu s ním nástup do historického centra.
Žilinští duchovní ji prodali syrskému podnikateli, který plánoval okupovat vydatnou část starého centra mohutným nákupním centrem. Veřejnost protestovala, památkáři prohlásili faru za národní kulturní památku. Pan investor se s tím tudíž nepáral a pěkně v noci ze soboty na neděli poslal na faru buldozery. Ráno bylo po památce.
Novinář Andrej Bán z časopisu Týždeň se posléze tázal generálního vikáře Ladislava Stromčeka, jestli to opravdu muselo být a jestli mu nevadí, že se spojili s bohatcem kontroverzní pověsti. A tu muž duchovní odpověděl: „A s kým máme robiť dohody, ak nie s tými, čo majú peniaze? Ja nemôžem posuďzovať morálnu stránku, ako kto prišiel k miliardám.“ V centru tedy stojí hypermoderní nákupní centrum, za centrem stejně hypermoderní biskupský palác...
Rada pro pražské „okrašlitele“ Václavského náměstí tedy zní: Vezměte to jako v Žilině. Nemažte se s námi, s protestéry, s kunsthistoriky, s památkáři, s celou tou otravnou občanskou veřejností. Pošlete na Václavák buldozery a máte to za chvilku. A jistě bude pro vás maličkost přikoupit si k tomu i nějakého „muže duchovního“, který vám k tomu veřejně požehná. Zvracet se mi chce, ale nemůže za to vlak ze Žiliny.
