Pro svůj domov si majitelé vybrali pozemek na okraji obce, v místě, kde se mísí chatová oblast s individuální rodinnou výstavbou. Protože se jim líbily jeho dřívější práce, vybrali si architekta Radka Lampu. Autora, který ve svých dosavadních realizacích rodinných domů dokázal dobře skloubit užitnost a racionalitu s invencí a vtipem.
V Hradištku mají také jedinečnou školu, více ZDE Na přístavbě školy je nejcennější její snadné optické i fyzické propojení s okolím a především s krásným prostorem velké zahrady. |
Zde navrhl jednoduchý dvoupodlažní hranol seříznutý ve dvou směrech – v příčném i podélném. Jinými slovy, jeho čelní fasáda se vyklání směrem k otevřené části pozemku a pocitově i fakticky tak chrání vstup do objektu. Rovněž je tímto nápadem dosaženo větší hloubky ostění, výraznějšího prostupu mezi vnitřkem a vnějškem. Podélné seříznutí objekt snižuje směrem ke garáži a naopak zvyšuje do prostoru, kde se nad sebou nachází obývací pokoj a ložnice rodičů. Větší výšky je využito v podlaze druhého patra, která se zvedá a zvětšuje světlou výšku obytného prostoru oproti jiným místnostem v přízemí.
Jednoduchá fasáda
Střecha je zazeleněna a prořezána několika světlíky, které přisvětlují horní podlaží. Naklonění fasády přináší zajímavý efekt v pokojích patra, kde se vyklopenými okny můžete dívat přímo na trávník před domem. Anebo naopak, při pohledu z postele vidíte pouze nebe a vrcholky stromů. Kompaktnost domu je podpořena minimálním množstvím otvorů, které dělí čelní fasádu. Tři v přízemí – garážový vjezd, vstup a skleněná posuvná stěna umožňující propojení mezi vnitřkem a vnějškem – a tři v patře. Každý pokoj disponuje sdruženým oknem s otvíratelnou a neotvíratelnou částí. Ložnice rodičů má však okno pouze ve východním štítě, ač by mohla mít druhé na fasádě. Tohle rozhodnutí sluší domu zvenku – oba konce patra jsou zpevněny hmotou fasády, ale uvnitř okno přece jen trochu chybí.
Čelní nakloněná fasáda tvořená dřevěnými trámy je zvenku obložena vlnitým, poloprůsvitným laminátem. Jde o materiál známý spíš ze zemědělských a průmyslových objektů, ale ukazuje se, že dobrou službu prokáže i u individuálního rodinného bydlení. Vertikálně orientované vlny překvapivě dokážou i v takto malém detailu navodit soulad se štíhlými kmeny borovicového lesa, ve kterém dům stojí, přestože samotná forma domu nemá s vertikalitou mnoho společného.
Vyklopení fasády do zahrady a rozšíření garáže.
Ve západní, tedy v nejnižší části domu se nachází garáž, nad níž je vložené skladovací mezipatro, které je již zcela zaplněno. Půdorys garáže je prodloužen pomocí zešikmené kopilitové fasády, která je nakloněna ve stejném směru jako čelní fasáda. Kopilit neboli panel z translucentního skla, které známe ze socialistických tělocvičen, je materiál, který se ke garáži velmi dobře hodí. Propouští dovnitř dostatek rozptýleného světla. Díky rozšíření i vloženému patru je kapacita garáže dostatečná, přesto se ještě za domem nachází podélná betonová konstrukce zakousnutá do svahu, která vytváří dojem hospodářského dvora. Ještě zde chybí dodělat dřevěné uzavření skladovacích prostor, ale třeba na to časem dojde.
Tmavé stěny a málo oken
Zvláštní prudký svah za domem má své vysvětlení v historii místa. Bývaly zde muniční sklady, kolem nichž byl terén upraven tak, aby případný výbuch nezasáhl další budovy. Do této zadní části vystupuje z kompaktní hmoty obytného objektu hlavní schodiště. Interiéru to přináší zajímavý efekt v podobě slunečních paprsků ze západu, které k večeru pronikají po schodišti až dolů, do hlavní obytné místnosti. Dispozice je racionální a přehledná. Přízemí tvoří tři části: garáž, filtr technických místností a hlavní obytný prostor s kuchyní. Patro je ještě jednodušší: chodba s koupelnami na obou koncích, čtyři pokoje a sestava vestavěných skříní. Interiér působí dosti tmavým dojem, nejen kvůli minimalizovanému množství okenních otvorů, ale především kvůli tmavšímu nátěru stěn. Tak si to ale majitelé přáli; ne každý se musí cítit dobře ve světlém prostoru.
Borovice ve vjezdu
Co je však opravdu těžké ospravedlnit, je způsob úpravy pozemku a podoba jeho oplocení. Je hezké, že se majitelé i architekti snažili ponechat na zahradě co nejvíce borovic, včetně jedné stojící uprostřed příjezdové komunikace ke garáži. Pozemek se však snaží postupně upravit do jednoduchých geometrických obrazců – lesnímu sídlu by přitom slušela spíš neformálnost, která by ho významově propojila s přírodním okolím. Ze stejného důvodu nepůsobí příliš dobře ani rozsáhlé vydlaždičkované plochy příjezdové trasy a okolí domu.
Jediné, co by se dalo tvůrcům vytknout, je oplocení.
Tvůrcům je třeba vytknout také nevzhledný drátěný plot, kvůli němuž stavba při pohledu z cesty působí trochu jako vězení. Možná až plot časem zaroste vegetací, nebude tak bít do očí. Samotný pozemek je totiž asi největší devízou tohoto příjemného bydlení – obrovský rozdíl oproti planině v novodobých satelitech. Novostavba se snažila zásah do pozemku minimalizovat a nepoškodit ho. Sama působí jako větší kus skály v lese – možná až příliš velký v kontextu okolní chatové zástavby.
FAKTA:Autoři: Radek Lampa, Matěj Barla, David Hřebačka, www.rala.cz Projekt: 2006–2007 Realizace: 2011 |
V zásadě nejde o mimořádný počin v oblasti individuálního rodinného bydlení, ale je to dobře dispozičně vyřešený dům, správně orientovaný ke světovým stranám a celkem dobře – až na velikost – umístěný do okolního prostředí. A to není málo.
