Burgerovým nadšencům jsem teď zvedla tlak. Přátelé, jezte to horem dolem, ti kdo je milovali vždycky, budou napořád a tak to má být. Většina strávníků však byla strhnuta módním trendem a často jen nalákána na blyštivou návnadu. Uznejme, že ne všechny burgery, které jste kdy ochutnali, stály vážně zato.
Naopak je nutno hledat jehlu v kupce sena. Když se mluví o dobrém mletém mase v housce, často zazní Dish, Palanda, Tavern ... Možná Blackdogs. A potom pár nahodilých tipů restaurací, které se na věc nespecializují, nicméně výkon předčí očekávání. Co se street foodu, resp. food trucku týče, ještě musím přidat Salt ́n ́Pepa.
Veronika KokešováFoodblogerka a moderátorka pražského rádia Expres FM Veronika Kokešová se na půl roku vzdala psaní o jídle i kulinářských pořadů pro internetovou televizi Stream.cz, aby se zasoustředila na vlastní byznys. Celá věc je ale stále spojena s jídlem a natáčením videí. Začíná to horkými vývary do kelímku, pokračuje zavařovanými ve sklenicích a z nich nabízí originální street-foodové verze tradičních českých pokrmů, které prodává na trzích a festivalech. Příběh se odehrává v reálném čase, takže můžete vše i na nahlášených místech ochutnat a převzít osobně z jejích rukou. |
Jenže mnohé podniky se jen svezly na tomhle vymletém tobogánu a nemají stud celý svůj smutný počin shora i zdola obalit prefabrikovanou houskou s pár sezamovými semínky, kterou pořídíte v každém supermarketu. Tím daná kultura utrpěla velkou ránu. Stejně tak jako nekvalitním masem nebo karbanátkem umučeným do smrti. Burgery dělá každý. Málokdo fakt dobře. A většina z nás si ho chce dát jen občas. Dál.
Teď ta asijská. Bez pho bych, věru, nepřežila. Nevím, co do toho dávají navíc krom známých surovin, nicméně všechno to kyselé, navoňené, pálivé, nasládlé, křupavé a to ostatní vyvolává v mé maličkosti závislost. Čína ve šlemu je přirozeně za zenitem už od mých dvacátých narozenin (ne že by někdo tušil, kolik mi je), nicméně stále je co objevovat. Nedávno jsem se nadchla japonskou sushi-prostou kuchyní v Momoichi na Vinohradech, třeba taková zelná omeleta se sušeným tuňákem nebo vařené wonton knedlíčky mě vážně pobavily. Ale jednou se i toho chilli, sojovky a koriandru lidi přežerou.
A pak to snad zas přijde. Osobně doufám, že se česká kuchyně vrátí v bumerangovém stylu ještě spolehlivěji, než zvonové kalhoty. Nebo lacláče. A určitě slušivěji. Hodlám tomu jít zlehka naproti. Brambory, houby, sádlo, přeštické prasátko, ČESTR, kroupy, candát, štika, zvěřina, knedlíky, omáčky, bramboračka, chleba, kulajda. Hrň to do mě, ať je po mně!
JÍDLO POD PALBOUNová rubrika serveru Lidovky.cz. O své názory, zážitky a dojmy z gastronomie se se čtenáři podělí šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk, šéfkuchař restaurace Grand Cru Jan Punčochář, nejlepší český someliér Tomáš Brůha, šéfkuchař a spolumajitel nově otevřeného komplexu restaurací Mánes, člen Pražského kulinárního institutu a ambasador značky Tork pro lepší hygienu v restauracích Jaroslav Zahálka. Nově také blogerka Veronika KOKO Kokešová. |
