Rubensův obraz Lov na tygra, lva a leoparda. Da Vinciho Mona Lisa. Van Goghovo plátno Pšeničné pole s cypřiši. Tizianův obraz Mars, Venuše a Amor. A také Jean-Honoré Fragonard, ve srovnání s předchozími umělci méně známý rokokový malíř, na jehož plátno Dívka se psem se prý Jeff Koons jezdí dívat minimálně jednou ročně.
Všechny tyto malby jsou nyní použity na padesát jedna doplňků značky Louis Vuitton – od klíčenek přes peněženky a šátky až po batůžky, ikonické kabelky Speedy a Neverfull či slavné cestovní zavazadlo Keepall. Kabelky jsou ozdobeny nápisem se jménem umělce, nechybí ani slavný monogram a iniciály Jeffa Koonse, šarlatána nebo génia, záleží, z jakého úhlu pohledu se na dílo slavného současného umělce chcete dívat.
Kolekce značky Louis Vuitton a Jeffa Koonse Masters (Mistři) je de facto pokračováním Koonsovy umělecké série z roku 2015 s názvem Gazing Ball. Modrou kouli, odrážející světlo, v ní umístil například právě na obraz Mony Lisy, ale i na Klimtův Polibek nebo Monetovy Lekníny. Pro Gazing Ball využil na 40 děl starých mistrů, a tak se nabízí otázka, zda bude v projektu pro LV pokračovat. Určitě by to nebyl problém.
„Nemohou se dočkat, až budou lidé mé kabelky nosit na ulicích. Moc mě zaciálních jímá, s jakými šaty je sladí,“ řekl Koons listu The New York Times, „pro mě jde o skvělou příležitost, jak komunikovat s lidmi. Konečně mohu svou práci ukázat na ulici. I kdyby lidé jen chodili kolem výloh Louis Vuitton.“ Koons má pravdu. Podle deníku The Guardian neexistuje lepší cesta, jak dostat umění k mladému divákovi, než jakou zvolil Koons, umělec, jenž je známý tím, že kýč povyšuje do sfér vysokého umění. Zde zvolil opačnou cestu – umění, o jehož hodnotě nikdo nemůže pochybovat, převádí na kabelky či batohy značky proslulé svým monogramem. A zároveň vzdává hold mistrům, které obdivuje. Mrtví umělci z muzeí se znovu dostávají do ulic měst, byť jde o luxusní Pátou avenue nebo Oxford Street.
Podle Larryho Gagosiana, jednoho z Koonsových galeristů, tato spolupráce měla pro umělce perfektní smysl. I z toho důvodu, že byl ovlivněn prací Andyho Warhola, jenž pro své sítotisky kromě plechovek polévky Campbell’s či portrétu Marilyn Monroe využíval i renesanční plátna – jako třeba Zrození Venuše od Botticelliho.
„Myslím, že lidé budou naštvaní, že něco posvátného se dostává do světa profánního. Ale my rádi děláme věci, které mohou být vnímány jako politicky nekorektní,“ řekl CEO Louis Vuitton Michael Burke deníku The New York Times.
Aměl samozřejmě pravdu. EdiceMasters vzbuzuje řadu otázek a debat na sosítích. Jde o nepovedený vtip? Parodii? Je to kýč? Nebo co to je? Proč je na kabelce enigmatická tvář Mony Lisy s nápisem da Vinci? Málokoho nechala nová edice zcela chladným. Vždyť podobné věci byste hledali spíš v uměleckém obchodě Louvru než ve vybraných buticích Louis Vuitton. „Nedivila bych se, kdyby šlo o věc, kterou prodávají Senegalci před Metropolitním muzeem,“ zní jedna z reakcí na sociálních sítích, kde se kolekci Masters přezdívá „suvenýry pro turisty“.
Kolekce Masters není první uměleckou spoluprací značky Louis Vuitton. Známé jsou její kolaborace během éry Marca Jacobse, například se Stephenem Sprousem nebo Yayoi Kusamou. I nový umělecký ředitel, jenž roku 2013 převzal žezlo po Marcu Jacobsovi, Nicolas Ghesquiere je známý svou zálibou v umění. Na Masters se však nepodílel. Vše měla na starosti Delphine Arnault, dcera majitele skupiny LVMH Bernarda Arnaulta, jenž sbírá Koonsova díla už více než dvacet let. Otec s dcerou pozvali umělce na oběd a Jeff Koons si zpočátku myslel, že po něm budou chtít vytvořit hodinky. Ale nabídka byla velkorysejší – podílet se na doplňcích.
Když pak výsledek téměř roční Koonsovy práce přišel ukázat CEO značky Michael Burke Bernardu Arnaultovi, muž, jenž je známý svým výrazem pokerového hráče, se prý začal smát. Takovou pochvalu nikdo nečekal.
Článek vyšel v magazínu Esprit.
