V Koreji jsou přesvědčeni, že nejlepší medicínou je čas, v Japonsku tvrdí to samé o alkoholickém nápoji saké a v Itálii zase o jitřním vzduchu anebo případně také o ranní stolici. A přesto: jakmile onemocníme, nevedou naše první kroky do přírody, na toaletu, do nejbližšího baru, ba dokonce ani k lékaři, nýbrž do lékárny. Samoléčba se ale ne vždy musí vyplatit. Volně dostupné léky jsou sice miliardovým byznysem, řada preparátů však neplní, co slibuje. Vyplývá to alespoň z aktuální studie německé testovací autority Stiftung Warentest (SW).
Státem dotovaná organizace, jež vznikla v roce 1964 na základě rozhodnutí Německého spolkového sněmu a která má za úkol provádět nezávislé srovnávací tesy, a objektivně tak podporovat spotřebitele, sestavila tým expertů, jenž v uplynulých měsících zkoumal dva tisíce léků běžně dostupných bez receptu. Výsledek? Téměř každý třetí neobstál.
Šest set preparátů, mezi nimiž jsou známé přípravky proti nachlazení, rýmě, pálení v krku, zácpě, průjmu anebo prostředky, které mají po bodnutí hmyzem zabránit alergickým reakcím a zánětům kůže, odborný tým SW označil za málo vhodné. Zákazníci by je – všem reklamním slibům navzdory – raději kupovat neměli.
Problematické mohou být zejména kombinované preparáty, tedy léky sdružující více účinných látek najednouProblematické mohou být zejména kombinované preparáty, tedy léky sdružující více účinných látek najednou. Obsažené látky se dle průběžně prováděných průzkumů smysluplně nedoplňují, anebo pro pacienty nepředstavují téměř žádný, případně dokonce vůbec žádný dodatečný užitek. Jedinému, komu kombinace nakonec prospěje, je tedy farmaceutická firma, které se extra dávka vitaminů a spol. náramně hodí do reklamy, jako trumf v ostrém konkurenčním boji a logicky i jako argument odůvodňující výši ceny produktu.
Testem propadly mimo jiné i v České republice běžně dostupné volně prodejné léky jako Grippostad společnosti Stada, některé produkty firmy Vicks anebo další oblíbené „kladivo“ na nachlazení Aspirin Complex. Hlavní kritika: jednotlivé symptomy nachlazení by měly být ošetřovány nezávisle na sobě, což ostatně pacienti snášejí mnohem lépe a což nakonec také vede k lepšímu výsledku.
Poměr užitek/riziko
Český Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) zjištění německé instituce překvapila, zejména proto, že samotná účinnost léků se zjišťuje již v rámci registračního řízení. „Každý lék musí být kvalitní, bezpečný a účinný. A to samozřejmě nejen v momentě, kdy vstupuje na trh, ale po celou dobu, kdy je na něm dostupný,“ sdělila ČESKÉ POZICI mluvčí SÚKL Lucie Šustková s tím, že přínos léku musí vždy převažovat nad možným rizikem pro pacienta. Zároveň ale připustila, že na úrovni Evropské lékové agentury se léky neustále přezkoumávají, a to zejména ty, u nichž registrační proces proběhl v dřívějších letech.
Případ Dianne 35
Jako příklad Šustková uvedla diskuzi kolem Diane 35. Lék, který se i v České republice užívá jako antikoncepce, lékaři předepisují rovněž k léčbě akné či jiných příznaků souvisejících s vysokou hladinou testosteronu. Jeho prodej však počátkem tohoto roku zastavila Francie. Tamní odborníci totiž zjistili, že pilulky zvyšují riziko krevních sraženin a jsou evidována již čtyři úmrtí. Diane 35 a ostatní generické přípravky tak dnes mohou být používány k léčbě akné pouze tehdy, pokud byly vyčerpány ostatní možnosti léčby, jak doporučil Farmakovigilanční výbor pro posuzování rizik Evropské lékové agentury. Státy EU, ve kterých jsou tyto přípravky registrovány, se musejí řídit závěry Evropské komise a implementovat schválená opatření na minimalizaci rizik, včetně změn v informacích, které tyto léčivé přípravky doprovázejí. U volně prodejných léků se však podobná situace v poslední době prý neřešila.
Dle prezidenta České lékárnické komory Lubomíra Chudoby se diskuse o účincích léků vede především během klinického testování a prvních několik let je produkt pod přísným dohledem. „I přesto samozřejmě dochází k tomu, že se po několika letech u některých léků objeví nežádoucí účinky, které nebyly v takové míře očekávány. Odsoudit ale šmahem třetinu léků, to se mi nezdá,“ míní Chudoba. Prezident lékárnické komory však zároveň připouští, že se výrobci logicky snaží, aby byl jejich přípravek co nejatraktivnější, což ne vždy musí jít nutně ruku v ruce s účelností: „To se děje a dít bude.“ Koneckonců i v případě České republiky mluvíme o několikamiliardovém trhu.
Je nutné zabývat se rovněž otázkou, kterou kontrolní úřady vůbec nezohledňují: zda výše uvedené léky vůbec potřebujemeO účinnosti léků, které v testu SW propadly, rozhodně pochybovat nelze, tvrdí rázně Maik Pommer, mluvčí německého úřadu pro kontrolu léčiv Bundesinstitut für Arzneimittel und Medizinprodukte. „Musíme se řídit stejnými předpisy jako naši kolegové v Praze. V případě léků to znamená, že poměr užitek/riziko musí vždy vycházet ve prospěch užitku. Jen tehdy má produkt vůbec šanci dostat se na trh,“ upozornil Pommer v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ.
Pommer zároveň podotkl, že Stiftung Warentest může od jednotlivých léků očekávat víc, než od nich požaduje samotný zákon. A navíc přiznal, že v tomto kontextu je nutné zabývat se rovněž otázkou, kterou kontrolní úřady vůbec nezohledňují: zda výše uvedené léky vůbec potřebujeme. „Ta debata se s ohledem na pacienty vede už dlouho. Farmaceutická společnost má samozřejmě právo zahltit trh tolika preparáty, kolika chce. My tady nejsme od toho, abychom rozhodovali, zda jsou tyto léky smysluplné, či nikoli,“ soudí Pommer. A přesně v tom spočívá úloha Stiftung Warentest.
Třídění trhu
Vedoucí týmu, který pro SW analyzuje léky, Johanna Ledererová v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ uvedla že právě kvůli platné registraci nemůže organizace lékům udělit známku nevyhovující, i když by občas chtěla. Pak by totiž většinu svého času strávila u soudu. Něco takového by si totiž farmaceutické společnosti nenechaly líbit.
Až čas ukáže, zda daný preparát pomůže starému člověku stejně jako dítěti a jak se chová v kombinaci s dalšími prášky„Nejsme tady od toho, abychom něco zakazovali. My trh třídíme. Činíme tak v případě prášků na praní, myček nádobí, televizí, a samozřejmě i léků. Ukazujeme spotřebitelům, co za své peníze dostávají,“ dodala Ledererová. Sáhnout po volně dostupných lécích, které dle reklamy vyřeší vše najednou, je dle Ledererové sice nejjednodušší cesta pro pacienta, lékárníka i farmaceutickou společnost, rozhodně ale není tou správnou a s nemocemi by se mělo zacházet jinak.
Ledererová navíc upozornila na skutečnost, že léky sice registrační proces absolvovat musely, nikdo ale neví, jak působí na jednotlivé skupiny uvnitř spotřebitelského spektra. Až čas totiž ukáže, zda daný preparát pomůže starému člověku stejně jako dítěti a jak se lék chová v kombinaci s dalšími prášky anebo ve srovnání s konkurencí. „Existuje řada soudních rozhodnutí, která dosvědčí, že naše analýzy rozhodně mají svůj smysl a naše existence je opodstatněná,“ konstatuje důrazně Ledererová.
Zrádné kombinace
Děkan farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy Alexandr Hrabálek o významu zmíněné studie nepochybuje, naopak ji vítá. Na začátku devadesátých let se totiž začalo uvažovat o tom, že některé léčebné přípravky u nás budou dostupné také v drogeriích a u čerpacích pump. Tato úvaha narazila na silný odpor lékárníků, kteří byli na oplátku osočováni z toho, že se pouze bojí o svůj byznys. „Výzkumy tohoto typu dnes dokazují, že ti lékárníci měli pravdu. Lék je lék – chemická sloučenina, jež zasahuje do fungování organismu a vždy ji doprovázejí také negativa,“ varuje Hrabálek.
Paracetamol obsahují stovky přípravků, ve kterých se běžný uživatel vůbec neorientuje. Jenže má řadu nepříznivých účinků.Jako příklad děkan farmaceutické fakulty uvádí paracetamol, jenž je neodmyslitelnou součástí výše jmenovaných kombinovaných léků proti nachlazení. Obsahují ho stovky přípravků, ve kterých se běžný uživatel vůbec neorientuje. Jenže paracetamol má řadu velmi nepříznivých účinků: neměl by se kombinovat s alkoholem, nebezpečný může být také pro lidi s nemocnými játry anebo ledvinami, a vzhledem k tomu, že je obsažen ve velkém množství léčiv, hrozí rovněž riziko předávkování.
„Odborníci takové věci samozřejmě vědí, laik ale nikoliv. Samoléčba není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Vůbec mě tedy nepřekvapuje, že Němci s takovými výsledky přišli,“ soudí Hrabálek a jedním dechem dodává, že organizace typu Stiftung Warentest by prospěla i tuzemskému trhu, kde si farmaceutické koncerny ze samoléčitelství dělají obrovský byznys.
Osamělý pacient
Jako možnou alternativu Hrabálek shledává takzvané lékové karty jednotlivých pacientů, o které prý lékárníci u nás bojují již velmi dlouho. S nimi by totiž okamžitě měli přehled o tom, jaké léky lidé užívají, a měli by tudíž možnost zabránit například nebezpečí duplicity účinných látek anebo nepříznivé interakce mezi jednotlivými léčivy.
Problematika lékových karet naráží na ochranu osobních údajů, obrovskou administrativní zátěž a potřebné financeNa to, že interakce mezi léky mohou být velmi nebezpečné, upozornil v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ také bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger. Dle něj jsou klinické testy v naprosté většině prováděny pouze s daným preparátem a studie, které by se zabývaly kombinací léků, jsou ojedinělé. „Přitom například každý starší člověk těch léků bere hned několik,“ dodává exministr. Problematika kolem lékových karet však dle něj naráží na ochranu osobních údajů jednotlivých pacientů, obrovskou administrativní zátěž a nakonec i potřebné finance.
S tím, že v případě volně dostupných léků necháváme pacienta často o samotě, bývalý ministr zdravotnictví souhlasí. Vznik nové agentury však za potřebný nepovažuje, spíš by prý měl SÚKL studie tohoto typu brát jako popud k přehodnocení svých rozpočtových priorit a delegovat experty, kteří by se touto tematikou začali zabývat.
Nebezpečí z Asie a reklamní lháři
Farmaceutický průmysl byl sice jedním z prvních průmyslových odvětví, který podléhal tomu typu kontroly kvality, jenž je dnes v kurzu i v jiných oblastech, rozhodně ho ale nelze považovat za neomylný.
Řada farmaceutických firem začala pod tlakem klesajících cen hledat levnější výrobce aktivních látekTak například řada farmaceutických firem začala pod tlakem klesajících cen hledat levnější výrobce aktivních látek. A nalezly je zejména v Číně a Indii, kde však kontrola zdaleka není tak důkladná jako například v rámci Evropské unie. „Na úrovni Evropské rady se tak v posledním roce velmi intenzivně jednalo o tom, že se certifikace výrobců musí bezpodmínečně zpřísnit,“ upozorňuje Heger.
Co se týče problematiky volně dostupných léků, má exministr jasno: „Řada nemocí má přirozený průběh a organismus si s nimi dokáže poradit sám. Když si neléčíte rýmu, tak vás za týden přejde. Když ji léčíte, tak to vyjde nastejno.“ Rozdíl je ale v tom, že když si koupíte cukr, který nesladí, ihned to poznáte. U léku, který neléčí, už je to však mnohem složitější.
Upravování reklam k vlastnímu prospěchu rozhodně není pouze zámořskou specialitouA právě toho se velké farmaceutické společnosti snaží využít. Alespoň tomu naznačuje nedávno zveřejněná studie, jež vznikla ve spolupráci Dartmouth College a University of Wisconsin-Madison. Ta tvrdí, že šedesát procent televizních reklam na léky na předpis, a dokonce osmdesát procent spotů na volně dostupné přípravky je zavádějících, anebo dokonce nepravdivých. Nejvíce se prý lže, když jde o přípravky na posílení erekce.
„Většina sloganů firem propagujících tento druh přípravků se točí kolem hesla být vždy připraven,“ říká autorka studie Adrienne Faerberová a dodává: „Všichni přitom víme, že připravenost v tomto případě není pouze o fyzické reakci, ale také o emocionálním stavu jedince.“
Upravování reklam k vlastnímu prospěchu však rozhodně není pouze zámořskou specialitou. U nás reklamu na léčivé přípravky pro lidi zaměřenou na širokou veřejnost řeší zákon o regulaci reklamy. SÚKL v uplynulých letech pokutoval hned čtrnáct nadnárodních farmaceutických společností, a to má na starosti pouze reklamu v tištěných a internetových médiích (reklamu v rozhlase a televizi řeší Rozhlasová a televizní rada). Z velké části se jednalo právě o výše zmíněné kombinované produkty proti nachlazení, bolesti, kašli a spol.
