Kromě „banální“ věci s předčasnými parlamentními volbami Česko v posledním půlroce mediálně žije také hlubokým pohoršením nad existencí takzvaných „šmejdů“, kteří ohlupují a nehorázně obírají zejména „naivní“ seniory – dříve důchodce – na prodejních výjezdních akcích. Za mnohonásobek přiměřené ceny je pod záminkou slev, výhod, pohoštění, výletu autobusem či uměleckého zážitku z vystoupení přestárlé celebrity okrádají a bezmocní účastníci těchto akcí na neznámém místě nejsou schopní čelit psychologickému tlaku trénovaných manipulátorů, pracujících snad až se stockholmským syndromem.
Dalším dějstvím je pak nepořádek v uznávání plateb, nemožnost produkty s charakterem šmejdu vrátit nebo vyměnit a nemožnost či zakrývaná možnost prodávající firmu či její lidi dohledat. Objevují se i výhrůžky exekucí za vzepření se nátlaku, případně jiné „přesvědčovací“ praktiky.
Některá média mají z tohoto fenoménu doby (sic!) programovou náplň pomalu lepší než předvánoční trhy. Tato témata jsou stejným trhákem jako přímé a dlouhé záběry těl mrtvých obětí kriminality, silničních nehod anebo jejich pohřbů. Rutinní divák i čtenář je ovšem považuje za periferní záležitost – vždyť on by si nenaběhl a s takovými „šmejdy“ se přece nemůže nikde ani střetnout.
Noblesnější obory
Podivné praktiky se ovšem neomezují jen na spotřební zboží a bizarní okruh trhovců či mobilních „šmejdů“. Dryáčnickost se týká i překupníků s kontrakty na dodávky energií, telekomunikační produkty a vůbec na cokoliv. Existují i zavrženíhodní lichváři působící mezi některými komunitami, majitelé a zprostředkovatelé nájemního bydlení ze státních dávek za horentní ceny.
Ve finančnictví se dosud veškerá decentní kritika soustředila na subjekty typu nebankovních institucíK noblesnějším oborům spotřebitelského života patří finančnictví – platební styk a úvěr. V této oblasti se dosud veškerá decentní kritika soustřeďuje na finanční subjekty typu nebankovních institucí, které sice nemají dovoleno přijímat depozita, ale dělají zázraky v úvěrových „produktech“ na cokoliv a kdykoliv. Mlžení skutečných nákladů bylo pro informovanějšího klienta omezeno institucí RPSN – povinným zveřejňováním výpočtu roční procentuální sazby kompletních a skutečných nákladů na spotřebitelský či hotovostní úvěr –, která přiškrtila zneužívání finanční negramotnosti obyvatel.
Druhá vážná záležitost se týká ochrany osobních údajů a jejich distribuce mezi nabízejícími subjekty včetně celých databází klientů. Zvláště takové věci trknou člověka u nevyžádané nabídkové korespondence, nabídek z telefonních call center anebo přímo od jednotlivých „vykuků“. Disponují dokonce individuálními daty narození a jinými informacemi.
Důvěřivější povaha může nabýt dojmu, že je ta věc snad i povinná a nabídku přijme. Pro ostatní to však patří do obskurního přítmí trhu, na které jsme obezřetností zdánlivě dostatečně vybaveni a jehož jsme ušetřeni. My přeci jednáme jen s důstojnými a reprezentativními institucemi, ne-li pouze se samotným čestným státem. U nás „šmejdi“ neprojdou!
Co lze ještě tolerovat
Jenže ve skutečnosti tomu tak není. Zatímco tito „šmejdi“ se schovávají za adresy ve „vybydlených“ domech a na nedohledatelných telefonních číslech či adresách mimo republiku, můžeme narazit i na ty, kteří mají svá sídla naopak viditelná, honosná a důstojná. Jejich reklama je noblesní, korektní, dobově vtipná a vůbec „in“. Jsou to totiž některé banky.
„Přepadávání“ s bankovními nabídkami či jinými službami v řetězcích supermarketů již zavání obtěžováním a zneužíváním nepřipravenosti osloveného klientaProdej bankovních produktů – a služeb ostatních „sourozenců“ z finanční skupiny – na obchodních místech bank je přirozený a obvyklý. Nevyžádané korespondenční hledání klienta je ještě také s tolerancí „uvnitř“ hřiště. Dokážu akceptovat i nabízení specializovaných služeb notářům a advokátům bankami, které se na tyto produkty orientují (kontakty na potenciální klienty si obstarají v příslušné profesní komoře) – ostatně dělají to asi jenom dvě z nich.
Rovněž pochopím, že nabídka služeb a produktů „spořitelny“, která vlastně ani není samostatným subjektem, na poště patří k náplni smluvního vztahu mezi oběma firmami.
S menší tolerancí ovšem chápu opakující se adresné ataky bankovních institucí do poštovní schránky či telefonicky. „Přepadávání“ s bankovními nabídkami, případně jinými službami, v řetězcích supermarketů pak už zavání obtěžováním a zneužíváním situace a nepřipravenosti osloveného klienta.
Pak už čekejte jen gangstery
Ovšem i banky – jistě ne všechny – přijaly před nějakou dobou „šmejdské“ techniky. Mají své náboráře, agenty-chodce, kteří se – přilepeni právě k supermarketům nebo benzinovým pumpám – vydávají za prodejce speciálních a neobyčejných slev a výhod, šitých téměř na míru pro každého klienta. Logem řetězce mlží dryáčnický pouliční prodej bankovních služeb ad hoc nachytávaným kolemjdoucím, kteří odcházejí od pokladen. Hned vedle prodejců pančované kosmetiky a zázračných léčivých přípravků.
Nedávno jsem se s takovouto skutečností setkal. Bankovní náhončí kromě klamavého a jednostranného informování bezskrupulózně „stahoval“ nic netušící kolemjdoucí „hejly“ ze základních osobních údajů. „Občanku zkopírujeme, víte, rodné číslo dnes již není nic neznámého a chráněného.“ Celý rodokmen z vás dokážou vymámit a jste-li žena, pak třeba i jméno vaší již pohřbené matky za svobodna.
Vyptají se na vzdělání, v rubrice rodinný stav již mají i politicky korektní, dobově moderní jednoslovný patvar odpovědi „ženatý/vdaná/registrovaní“. Zjišťují, zda bydlíte ve vlastním (a jak dlouho), a především výši měsíčního příjmu – častěji tedy důchodu. Zkrátka kompletní informace. Člověk pak už může čekat jen gangstery, jak se k němu přiblíží u výtahu v paneláku a oberou jej včetně kasičky v kredenci.
Tito náboráři kromě blýskavé značky renomované banky budí dojem serióznosti svým „kravaťáctvím“. Pro mnohé „obyčejné občany“ je to jakoby dotek velkého, noblesního, exkluzívního světa velkých peněz.
Produkt dneška: kreditní karta
Nabízený produkt je „jen pro vás“ a umožňuje čerpat mimořádné slevy v konkrétní prodejně – bez ohledu na to, že již vlastníte zákaznickou kartu dotyčného řetězce. Produkt dneška se jmenuje kreditní karta. V zemi, kde stále ještě hodně obyvatel nezná rozdíl mezi kartou debetní a kreditní, a pod slovem kredit si hned nepředstaví význam slov úvěr/dluh, to znamená dosti lákavé a prestižní spojení.
Finálním výstupem náboru je odchod agenta s vašimi osobními daty, kontakty, adresami a kopií občanského průkazu do neznámaA s tím se právě počítá. Bez prověřování majetku a čehokoliv – jen tak, z čistého nebe. Skoro jakoby se vyhlédnutý, většinou důchodce, setkal s bájným tvorem z vyprávění vyšších společenských tříd – s privátním bankéřem!
Finálním výstupem náboru je odchod agenta s vašimi osobními daty, kontakty, adresami a kopií občanského průkazu do neznáma. V úhledných deskách vám zanechává vágní příslib, že budete přezkoumáni, zváženi, možná pak shledáni vhodnými a připuštěni do privilegované vrstvy uživatelů kreditních karet známé banky. Nebo také ne.
Nebo také budou vaše údaje možná zneužity, pohozeny, předány nižšímu „levelu“ finančního světa – nebankovním institucím, a možná i lichvářům. Nikdo nic nezaručuje a nikdo ani nikoho neochraňuje před zneužitím – snad jen „placka“ banky. Dají vám svou iluzi na DVD k přehrání. Dostanete seznam dalších partnerů banky – náborářů ze supermarketu:
- z oblasti gastronomie (v Praze a ve „zbytku“ republiky);
- nakupování – domácnost, móda, nábytek;
- cestování;
- péče o tělo;
- sport;
- krmivo pro psy i kočky;
- divadla.
Slušivé bankovní desky k odnesení v podpaží.
Ne všechno, co není zakázáno, je povoleno
Tato činnost bank je již za hranicí obvyklého obchodního jednání, dobrých mravů i zákonů, zejména svým specifickým, masově verbujícím nehorázným drilem. Závěrečným podpisem se potenciální zákazník-kavka zaváže kromě všeho možného i k souhlasu s manipulací s jeho osobními údaji a s přijímáním nabídek bankovních produktů a jiných obchodů a služeb.
Občan si myslí, že je chráněn před potenciálními nekalostmi šedé sféry trhu státními institucemiObčan si myslí, že je chráněn před potenciálními nekalostmi šedé sféry trhu státními institucemi, například Úřadem pro ochranu osobních údajů. Spoléhá na to, že etiku činnosti u bank ohlídá centrální banka. Ostatně Česká národní banka má k tomuto účelu celý útvar „ochrany spotřebitele“ a příslušného člena bankovní rady.
Psané právo a předpisy v našem normativním právním systému neznamenají, že naprosto všechno, co není zakázáno nebo negativně vypsáno, je nezbytně povoleno. Jsou zde stále ještě instituce dobrých mravů (když už nic jiného) a důvěra v etičnost autorit při hlídání excesů některých subjektů trhu. A nejen trhu. Od respektování ústavního pořádku bez zneužívání neexistujících „ústavních zvyklostí“ až po elementární bankovní dohled nad praktikami bank v maloobchodním konání. Nejsme snad na trhu někde ve střední Asii v 19. století.
