Že česká policie je pod současným vedením v troskách a balancuje na hranici přežití, přičemž neustálá reforma, která probíhá již více než pět let, nic zásadního nepřináší, ví téměř každý, kdo se o dění v resortu ministerstva vnitra zajímá. Jediným viditelným výsledkem jsou přemalované policejní stanice (ovšem často pouze tam, kam má přístup veřejnost) a nově polepená policejní auta, která však mají omezené využití, protože na jejich provoz není v rozpočtu dostatek peněz.
Dalším výsledkem jsou neustálé změny názvů okresů na územní odbory, krajských správ na krajská ředitelství a po roce jejich další dělení na menší celky. To vše stojí miliony a miliony korun vydávaných na přemalovávání cedulí či změny razítek a log.
S nadsázkou se dá konstatovat, že celý systém dnes funguje snad již jen ze setrvačnosti – a to díky lidem, kteří profesi vykonávají jako poslání. Ministr vnitra Jan Kubice a jeho tým jsou posedlí provést v tomto roce v policii reorganizaci, která by měla od začátku příštího roku přinést především razantní úspory a zároveň zeštíhlení přebujelého byrokratického aparátu ve vedení policie, tedy přesun lidí z kanceláří do terénu. To už slyšíme mnoho let a skutek utek.
Realita reorganizací
Pokud dojde ke zrušení nějakých tabulkových míst s příplatkem za vedení, budou zase vytvořena jiná místa, kde budou tito lidé dále svoji velitelskou úlohu vykonávat.
Tak tomu bylo i v době, kdy došlo ke zrušení okresních ředitelství. Bývalí okresní ředitelé dostali jako náplast (v byznysu se tomu říká padák) tučné odměny v řádech až stotisíců, aby se pak ze dne na den stali náměstky nově vzniklých územních odborů. Po několik měsíců jim pak byly vypláceny platy ve stejné výši, jaké měli na postech okresních ředitelů. Posléze jim byly platy „dorovnávány“ zvýšením osobního ohodnocení nebo pravidelnými odměnami.
Po velmi krátké době odborníci na reformy zjistili, že na území zaniklých okresů musí být někdo, kdo má personální pravomoc, a jednoho ze dvou náměstků touto pravomocí znovu vybavili. Tím se z něj fakticky znovu stal velitel (ředitel nebo vedoucí), který je v očích veřejnosti, ale i řadových policistů znovu vnímán jako ředitel okresu.
Proč u policie platí, že pokud se už jednou stanete velitelem, zůstáváte jím po celý zbytek svého služebního života?
Pod legendou zeštíhlení přebujelého velitelského stavu došlo v téže době také ke zrušení tabulkových míst velitelů kriminální policie. Tuto činnost převzal náměstek pro trestní řízení, který do té doby velel právě jen veliteli kriminální policie. Z velitele kriminální policie se stal koordinátor trestního řízení. Ve stejné platové třídě a s dorovnáním příplatku za vedení. Jen jeho náplň práce zůstala jaksi utajena. V praxi i nadále vykonával tutéž činnost, kterou se zabýval před změnou názvu jeho funkce. Podobných koordinátorů bylo v rámci krajských ředitelství celkově několik desítek.
U policie totiž platí, že pokud se už jednou stanete velitelem, zůstáváte jím po celý zbytek svého služebního života, policie se o vás postará. Proč tomu tak je? Protože disponujete informacemi. Jeden ví na druhého, že ten podnikl černou jízdu se služebním vozidlem přes půl republiky, a ještě v době volna, druhý pak na prvního, že se stal majitelem VIP permanentky na zápasy oblíbeného fotbalového klubu a podobně.
Jak klesají příjmy
Dalo by se tedy říci, že pro každého policistu by mělo být motivující dobře pracovat, aby se mohl v budoucnu stát velitelem. Jenže to u policie neplatí. Policisté se dělí na tažné a chovné. V dnešní době se můžete „chovným“ policistou klidně i narodit. Stačí vám k tomu dobře postavený policejní důstojník v rodině. Příkladů lze najít v každém kraji nebo na policejním prezidiu několik. U naší apolitické policie se však chovným policistou můžete stát jaksi i díky politické orientaci. To bylo názorně předváděno za doby ministra Langra, který rozvrátil policii jako žádný jiný ministr před ním. Kdo má být jakým policistou, je dáno odlišným přístupem nadřízených k podřízeným.
Jistota stanovené mzdy byla ještě donedávna pojistkou, že si policisté mohli například pořídit bydlení formou hypotéky. Dnes už neplatí ani to.
Jsou to však zejména policisté tažní, na jejichž profesionalitě záleží. Za toto svoje úsilí dostávají pravidelnou měsíční mzdu. Její jistota byla ještě donedávna pojistkou, že si policisté mohli například pořídit bydlení formou hypotéky. Dnes už neplatí ani to. Mnozí na hypotéku nedosáhnou, ti, kteří ji mají, se ocitají v problémech se splácením. Služební příjem jim byl postupně snižován, tu o 10procentní příplatek za směnnost, tu se o několik stokorun snížil zvláštní příplatek za riziko podle místa a výkonu služby, a nakonec o 10 procent ze základního tarifu, celkově o několik tisíc korun měsíčně.
Snižuje se i počet policistů, práce přibývá a počet hodin do odpracování limitu 150 hodin přesčas raději nikdo ani neeviduje. Tedy – u řadových policistů. Ti, kteří jsou vysláni k „hašení“ regionálních problémů na severu Čech a nyní i na Karvinsku, si tyto hodiny odslouží a snad dostanou zaplaceno i něco v přesčasech. Ale opět na úkor ostatních, kteří to „štěstí“ (smůlu) neměli a plní každodenní úkoly na svých služebnách, a to i za ty, kteří byli vysláni jinam.
Proč pracují na černo?
Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nesmí příslušník vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona. Výjimka je dána interním aktem – u policie konkrétně Závazným pokynem policejního prezidenta (ZPPP) č. 40 z roku 2009, který vymezuje činnosti, při kterých si policista může nějakou tu korunu bokem přivydělat.
Jedná se například o veřejně prospěšné činnosti směřující k uspokojení potřeb a zájmů společnosti; členství v řídících nebo kontrolních orgánech občanského sdružení, družstva nebo vlastníků domů či bytů, které neprovozují podnikatelskou činnost; drobný prodej přebytků z vlastního pěstování ovoce a zeleniny či chovu hospodářských zvířat; činnost tlumočníka (nikoli znalce); publikační, literární, uměleckou, vědeckou a pedagogickou činnost; činnost zkušebního komisaře nebo činnost při výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů do výkonu 20 kW. Každý uzná, že tyto činnost může vykonávat jen omezená skupina policistů. Samozřejmostí pak je, že výkon těchto činností nesmí být v kolizi se zájmem služby. A věřte, že ta kolize se většinou najde.
Čtenář může namítnout: Oč pisateli, respektive těm policistům jde, vždyť příjmy mají stále celkem slušné a na rozdíl od ostatních mají jistotu. Republika je v krizi nebo na jejím pokraji, uskrovnit se musí každý.
Jsem stejného názoru, ale jde o to, že pravidla, tedy výše mzdy, byla změněna v průběhu hry, leč řadovým policistům a ani ostatním příslušníkům bezpečnostních sborů není poskytnuta možnost se s tím vyrovnat. Mnoha policistům proto nezbývá, než vědomě porušovat zákon a přivydělávat si „na černo“.
Jaký by pro stát vznikl problém, kdyby policista ve volném čase vykonával nějaké řemeslo?
Stačilo by možná málo a šlo by to i bez změny zákona. Upravit onen Závazný pokyn policejního prezidenta a výčet činností, které mohou policisté vykonávat, rozšířit. Jaký by pro stát vznikl problém, kdyby policista ve volném čase vykonával nějaké řemeslo (tesaře, truhláře, zedníka, řezníka…)? Podobně by se tento interní akt musel upravit i pro ostatní příslušníky bezpečnostních sborů, tedy hasiče, příslušníky vězeňské a justiční služby a další. Pokud by příslušník měl potřebu si nějaké peníze přivydělat, měl by tuto možnost a mohl by tak činit legálně.
Jde však o to, jak by naše bezpečnostní sbory byly pak vnímány v okolních zemích, kde se o své příslušníky postarat umějí. To však není problém příslušníků, ale politiků. Věřím, že podobně tomu je u i Armády ČR.
