Ivana Švehlová, od roku 2010 předsedkyně Krajského soudu v Praze, v rozhovoru mimo jiné říká: „Je snahou nás všech, aby byla justice vykonávána rovnoměrně oběma pohlavími. Že se to stále nedaří, je dáno asi především povahou soudcovské práce, která vyžaduje trpělivost a důslednost, tedy vlastnosti bližší ženám než mužům, alespoň podle mých zkušeností. Ostatně to potvrzují i výběrová řízení na justiční čekatele, kam se hlásí více žen a bývají také výrazně lépe připraveny než muži.“
LIDOVÉ NOVINY: Jak se předsedkyně soudu zachová, když k soudu přijde kauza, o kterou se budou zajímat média? Krajský soud v Praze nedávno řešil například kauzu Davida Ratha.
ŠVEHLOVÁ: Na každou takovou kauzu je třeba se připravit zejména po organizační stránce kvůli vysokému zájmu veřejnosti, a tedy velkému počtu lidí v budově soudu. Konkrétně v kauze Rath se musela udělat řada opatření. Tisková mluvčí dokonce dopředu připravovala podklady pro média, aby každý věděl, jak se chovat, co může očekávat. Někteří novináři informovali velmi korektně, u jiných bylo naopak vidět, že pracují pod tlakem a informace nebyly podané dobře.
LIDOVÉ NOVINY: Jaký je to tlak pro soudce, který dostane podobnou kauzu na stůl?
V kauze Rath se musela udělat řada opatření. Tisková mluvčí dokonce dopředu připravovala podklady pro média, aby každý věděl, jak se chovat, co může očekávat. |
ŠVEHLOVÁ: Je to pro něho obrovská zátěž. Jednak pracovní, takže když Robertu Pacovskému napadla kauza Rath a měl v běhu další složité trestní případy, byl mu zastaven nápad nových kauz. Jinak by to totiž nešlo zvládnout. Navíc byl pod obrovským tlakem médií, často i terčem nekorektních osobních útoků. Opravdu ho obdivuji, jak svou roli ve vztahu k médiím zvládl. Poskytoval pouze stručná vyjádření, ale vždy to bylo srozumitelné, stručné a věcné, což je dobrá vizitka našeho soudu.
LIDOVÉ NOVINY: Působíte už 26 let jako manažerka v justici, začala jste roku 1990 jako předsedkyně Okresního soudu v Benešově. Co se od té doby v justici nejvíce změnilo?
ŠVEHLOVÁ: V tom roce 1990 jsem vůbec předsedkyní být nechtěla, nakonec jsem kývla s tím, že to vezmu maximálně na jeden rok. Vydržela jsem deset let. (úsměv) Zpočátku jsme se potýkali s personálním obsazením soudu. Řada lidí musela odejít, protože byli pro demokratický režim nepřijatelní, další zase odešli do lépe placených právnických profesí. Zájem o práci v justici byl nevalný, platy totiž byly velmi nízké a práce mnoho.
Poté se situace stabilizovala, postupně se zvýšily platy a začal být i větší zájem. A dnesmáme obrovský převis poptávky po práci v justici. Bohužel jsou v řadě případů představy adeptů zcela zkreslené. Zaznamenala jsem i takové názory, že „už jsem se napracoval dost a půjdu si odpočinout do justice“. To je ale velká mýlka, práce na soudu je totiž mravenčí práce a dřina.
LIDOVÉ NOVINY: V jednom rozhovoru jste zpochybňovala dnešní hranici 30 let pro možnost být jmenován soudcem. Proč?
Někdo je zralý ve 23 letech, jiný nebude pro soudcovskou práci vhodný ani v padesáti. Nezdá se mi proto nutné určit jasnou hranici. |
ŠVEHLOVÁ: Díky psychologickým vyšetřením se vždy eliminují lidé nezralí nebo neschopní rozhodovat. Někdo je zralý ve 23 letech, jiný nebude pro soudcovskou práci vhodný ani v padesáti. Nezdá se mi proto nutné určit jasnou hranici. Navíc vidím praktické problémy, protože řada mladých žen čeká, až budou jmenovány soudkyněmi, a hned poté si pořizují rodiny a na několik let z justice zmizí. Jistě, lidsky je naprosto chápu, ale pro fungování soudu je to velmi problematické.
LIDOVÉ NOVINY: Čím to je, že je celkově v justici více žen než mužů, ale čím výše postupujeme, tím méně jich je?
ŠVEHLOVÁ: S touto otázkou se setkávám po celou dobu, co v justici působím, tedy už více než 30 let. (úsměv) Samozřejmě je snahou nás všech, aby byla justice vykonávána rovnoměrně oběma pohlavími. Že se to stále nedaří, je dáno asi především povahou soudcovské práce, která vyžaduje trpělivost a důslednost, tedy vlastnosti bližší ženám než mužům, alespoň podle mých zkušeností. Ostatně to potvrzují i výběrová řízení na justiční čekatele, kam se hlásí více žen a bývají také výrazně lépe připraveny než muži.
U vyšších soudů jde především o to, kde sídlí. Když totiž musí někdo z rodiny dojíždět za prací, je to spíše muž než žena. Problém je to zejména u vrchních a nejvyšších soudů, ale potýkáme se s tím i my. Soudci našeho soudu velmi často dojíždějí a to může řadu skvělých soudkyň okresních soudů odrazovat, pokud mají rodinu a chtějí zůstat v původním bydlišti.
Problémem je, že výběrová řízení sice znějí hezky, ale záleží na tom, jak jsou nastavena a připravena. Opravdu to není tak, že každý touží být soudním funkcionářem. |
Jistě, z Příbrami nebo Berouna je spojení do Prahy jednoduché, ale z Kutné Hory trvá jedna cesta hodinu a půl, a to už je velmi náročné. A rozdíl v platu rozhodně nevyváží toto nepohodlí. Hrát roli mohou i ambice, muži jsou přirozeně ambicióznější než ženy.
LIDOVÉ NOVINY: Jste poslední předsedkyní krajského soudu, která byla jmenována bez výběrového řízení. Myslíte si, že je špatně, že jsou šéfové takto významných státních institucí jmenováni na základě objektivního procesu?
ŠVEHLOVÁ: Ale jistěže ne. Problémem je, že výběrová řízení sice znějí hezky, ale záleží na tom, jak jsou nastavena a připravena. Opravdu to není tak, že každý touží být soudním funkcionářem. Opak je pravdou. Za minulý rok jsme v rámci kraje pořádali pět výběrových řízení a většinou se přihlásil jediný kandidát...
Největším problémem je, že členové výběrové komise vybírají mezi lidmi, které většinou vůbec neznají. A bohužel pak se stává, že na soudní funkcionáře se hlásí lidé, kteří k tomu nemají žádné předpoklady. To ale jen z písemných podkladů ani z ústního vystoupení ve výběrovém řízení nepoznáte. A naopak vím o řadě lidí, kteří by byli skvělými justičními manažery, ale nechtějí jít do výběrového řízení. Navíc je problém, že pokud jste sedm let funkcionářem, nestíháte tolik soudit a utíká vám odbornost.
LIDOVÉ NOVINY: Sedmým rokem jste v čele soudu, který řeší především odvolání proti rozhodnutím okresních soudů. Jak často se lidé odvolávají?
Vím o řadě lidí, kteří by byli skvělými justičními manažery, ale nechtějí jít do výběrového řízení. Navíc je problém, že pokud jste sedm let funkcionářem, nestíháte tolik soudit a utíká vám odbornost. |
ŠVEHLOVÁ: Liší se to podle agend. Na trestním úseku u okresních soudů zaznamenáváme určitý pokles nápadu věcí, což je celorepublikový trend. Logicky bychom tedy předpokládali, že počet podaných odvolání bude také klesat. Je tomu ale opačně.
V roce 2014 bylo podáno odvolání v jedné třetině vyřízených věcí, o rok později už to bylo 42 procent. V trestních věcech se tedy odvolává značná část odsouzených. Zejména v situaci, kdy se neodvolá státní zástupce, prostě „nemají co ztratit“, vyšší trest totiž dostat nemohou.
V civilních věcech se lidé odvolávají méně často, zhruba v pětině případů. Samozřejmě existuje určité procento lidí, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě, a pokud jim soud ve všem nevyhoví, uplatňují veškeré řádné i mimořádné opravné prostředky. A to i v případech, kdy nejsou přípustné, a tím výrazně prodlužují délku řízení. Paradoxně si na to pak zároveň stěžují...
LIDOVÉ NOVINY: Jaká jsou specifika středočeské justice, v jejímž vedení stojíte už 17. rok?
ŠVEHLOVÁ: Za poslední roky se stále rozrůstá, každoročně se zvyšuje počet věcí, které dostaneme k vyřízení. Souvisí to především s tím, že řada lidí se stěhuje z Prahy do menších měst a obcí, kde je levnější bydlení a je odtud dobrá dopravní dostupnost do hlavního města. Projevuje se to v nárůstu všech soudních agend, nejvíce pak v oblasti insolvencí.
Existuje určité procento lidí, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě, a pokud jim soud ve všem nevyhoví, uplatňují veškeré řádné i mimořádné opravné prostředky. A to i v případech, kdy nejsou přípustné, a tím výrazně prodlužují délku řízení. |
Máme vysoké procento bankrotů fyzických osob, tedy řízení o oddlužení. Nebylo výjimkou, že měsíčně v našem kraji přibylo téměř pět set nových věcí; teprve na přelomu loňského a letošního roku počet těchto kauz klesl. Z dvanácti okresů, které pod náš krajský soud spadají, jsou některé spíše zemědělské – Benešovsko či Kutnohorsko –, jiné spíše průmyslové, jako je Mladoboleslavsko a Kladensko. I to má vliv na skladbu a náročnost věcí, které řeší. Například pozemkové kauzy jsou vždy velmi složité.
LIDOVÉ NOVINY: Jsou velké rozdíly ve velikosti jednotlivých okresních soudů?
ŠVEHLOVÁ: Ano. V Rakovníku je jen devět soudců, naopak největší je kladenský soud s 25 soudci. Má to ale určitou dynamiku; u některých soudů se počet soudců postupem let, například v Příbrami, snižuje, u jiných, například v Kolíně, naopak roste. Řízení malého soudu je přitom v lecčems odlišné od toho velkého. Pokud máte méně než deset soudců, velmi těžko zřídíte specializované úseky, které jsou přitom nezbytné, obzvlášť po přijetí nového občanského zákoníku.
Specializovaný soudce rozhoduje rychleji i kvalitněji. Ale ještě mnohem větší problém je jinde. Když totiž v Kladně onemocní nebo odejdou na rodičovskou dovolenou tři soudci, práce se celkem snadno přerozdělí. Ale když vypadnou v Rakovníku, je soud téměř paralyzován. Navíc bez jeho souhlasu nemohu žádného soudce přeložit na jiný soud.
LIDOVÉ NOVINY: Mluví se o možném překreslení mapy soudní soustavy. Mělo by se upravit rozmístění okresních soudů?
Pokud máte méně než deset soudců, velmi těžko zřídíte specializované úseky, které jsou přitom nezbytné, obzvlášť po přijetí nového občanského zákoníku |
ŠVEHLOVÁ: Myšlenka je to zajímavá, ale je naprostá utopie si myslet, že se to stihne během několika let. Takovou reformu je třeba velmi důkladně připravit a provázat ji s novelou procesních přepisů. Je to velmi složitá věc, která s sebou nese také významné náklady.
LIDOVÉ NOVINY: Začínala jste na okresním soudu v Benešově, který jste pak deset let vedla. Jaký má soud v takovém městě význam?
ŠVEHLOVÁ: Opravdu velký. Už historicky měla města vždy svou radnici a soud, zkrátka instituce, které leží v srdci města a dávají mu punc regionálního centra. Ještě v padesátých letech před reformou justice byly soudy i v mnohem menších městech, než je například Benešov.
Šlo o původní rakouský model, který v Rakousku přetrvává dodnes. Tam máte i soudy, kde působí jeden jediný soudce na všech agendách půl dne v týdnu! Jinými slovy, samozřejmě, že je jednodušší uspořádat práci na větším soudu, ale zároveň má svůj význam, že každé okresní město má i svůj soud. Jistě bych je proto plošně nerušila.
LIDOVÉ NOVINY: Chybí vám souzení? Za necelý rok vám vyprší mandát, jak se na to těšíte?
ŠVEHLOVÁ: Chybí mi hodně, ale pokud se chce člověk poctivě věnovat manažerské práci, pak mu na to tolik času nezbývá. Bude to pro mě jiné, ale těším se na to a ze zkušeností ostatních kolegů vím, že všem se po skončení funkce výrazně ulevilo a „obyčejné“ souzení si velmi pochvalují.
Ivana Švehlová
|
