Guvernér České národní banky (ČNB) Miroslav Singer získal titul evropského centrálního bankéře pro rok 2014 – především za měnové intervence loni v listopadu, které vedly k oslabení koruny. Prestižní cenu uděluje každoročně na začátku roku renomovaný měsíčník The Banker, jenž spadá pod vydavatelství Financial Times Group, centrálním bankéřům, kteří dokázali obnovit hospodářskou stabilitu a růst svých zemí po několika letech ekonomických turbulencí.
Rozhodnutí ČNB intervenovat bylo pozitivně hodnoceno především v zahraničí, například Mezinárodním měnovým fondem. Naopak nejen většina českých ekonomů, ale i někteří politici tento krok ČNB kritizovali – zejména, že přecenila dopad slabší koruny na vyšší konkurenceschopnost exportérů a že zdražení dovozních cen může oslabit dosud křehkou domácí poptávku.
Pro Miroslava Singera je však ocenění zadostiučiněním za tuto kritiku: „Jde o určité potvrzení toho, že kroky, které činíme, jsou v kontextu současného stavu poznání v oblasti teorie a praxe měnové politiky širokým odborným publikem hodnoceny jako adekvátní a účinná reakce na situaci, ve které se česká ekonomika dnes nachází.“
Z průzkumu ČESKÉ POZICE pak vyplývá, že 48 procent oslovených vrcholných manažerů firem s udělením této ceny Miroslavu Singera nesouhlasí, 29 procent se nedokázalo rozhodnout kladně ani záporně a pro zbytek je nejlepším evropským centrálním bankéřem pro rok 2014.
Odpovídalo 101 vrcholných manažerů firem.
Dle těchto respondentů Miroslav Singer ocenění získat neměl:
- „Každá podobná ,prestižní‘ cena je pouhým PR, protože neexistují žádná objektivní kritéria pro stanovení ,nejlepšího centrálního bankéře‘. Praxe je taková, že pokud uděláte řadu chybných rozhodnutí, z nichž některá mají zásadní negativní dopad na společnost, a nemáte relevantní argumenty na jejich obhajobu ani odvahu přiznat chybu, najmete za peníze instituce, kterou ovládáte (v tomto případě České národní banky), zavedenou PR agenturu, jež zajistí ,udělení‘ příslušného ,prestižního‘ ocenění. Podobnost s opakovaným vyhlášením Miroslava Kalouska ,nejlepším ministrem financí rozvojových zemí‘ je zcela náhodná.“
- „Ocenění guvernéra Singera je naprostým nesmyslem a navíc výsměchem všem našim spoluobčanům (a není jich málo), kteří za současné situace každý den doslova bojují o přežití – například důchodcům, sociálně slabým lidem i rodinám či matkám samoživitelkám.
Tedy všem těm, kdo musejí několikrát obrátit korunu v ruce, než ji za něco vydají, a kteří mnohokrát ani co obracet nemají – buď proto, že všechny koruny vyčerpali, nebo proto, že (opět) zkolaboval systém výplaty sociálních dávek. Jakékoliv zdražení – a nedávný umělý zásah České národní banky (ČNB) do kurzu koruny zdražení způsobí – je pro tyto skupiny lidí další ranou.
Toto ocenění bych přirovnal ke stejně nesmyslnému ocenění bývalého ministra financí Kalouska nejlepším ministrem financí postkomunistických evropských zemí. Lidé (popřípadě instituce), kteří podobná ocenění udělují, totiž pracují jen s několika základními makroekonomickými daty, která jsou pro ně důležitá.
V případě ministra Kalouska to zřejmě bylo poměrně nízké zadlužení naší země ve srovnání s ostatními. V případě guvernéra Singera nemám tušení, co by to mohlo být. Tito lidé však nevidí (a ani je to nezajímá) do vnitřní struktury naší společnosti, nemají ponětí, co se v ní děje a jak podobné zásahy dopadnou na ekonomiku a obyvatele.“ - „I Miroslava Kalouska vyhodnotil časopis Emerging Markets nejlepším ministrem financí, a to dokonce dvakrát – v letech 2008 a 2011. Prakticky ve stejnou dobu – v roce 2012 – ho však deník Financial Times zařadil na 11. místo z ministrů financí členských zemí Evropské unie. A jaké jsou výsledky jeho devastační činnosti za celou dobu jeho ministrování? Taková hodnocení mají pro můj názor zhruba stejnou váhu, jako když se chovatelé přou, která rasa psa je nejlepší.“
- „Pan Singer by měl být odvolán. Jeho devalvace z 25 na 27 korun vůči euru byla zbytečná. Nebyli jsme v situaci, kdy by stát musel stejně razantně zasahovat do kurzu. Úkolem státu, respektive centrální banky, by spíše mělo být vytvářet stabilní ekonomické prostředí, nikoli unáhlené kurzové zásahy.
Hlavní složky českého vývozu – automobilové a elektronické součástky – při svém směřování na náš nejdůležitější německý trh výrazně závisejí na konjunktuře průmyslu této země a mnohem méně na kurzu koruny. Německým odběratelům je lhostejné, budou-li pro ně po naší devalvaci automobilové a elektronické součásti levnější. Jde o navyklé, logisticky snadné, a tedy trvalé obchodní vazby, které může devalvace zlepšit snad jen v učebnicích ekonomické teorie.
Navíc statistiky ukázaly, že náš vývoz vzrostl v říjnu – tedy před devalvací – o 27 procent! Z tohoto hlediska je zbytečnost devalvace koruny zřejmá. Těžko očekávat, že by současné vedení ČNB touto devalvací začalo strategickou přípravu na náš kurzově výhodnější vstup do eurozóny.
Pánové ve vedení ČNB prokázali nejen nedostatek ekonomického citu, ale i nulové sociální cítění. Jsou totiž natolik nadstandardně zabezpečeni, že chladně připustili ožebračení milionů občanů a znehodnocení jejich úspor. To je velmi negativní výsledek jejich nedávného kurzového zásahu.
Již dlouhou dobu jsem přesvědčen, že kvalifikací pro vedení ČNB by měla být zkušenost nejen bankovní, ale i mezinárodně obchodní, a zejména manažerská. Pokud bankéř nemá manažerskou praxi, nedokáže si dopady svých ekonomických opatření do života firmy vůbec představit.
V této souvislosti je zajímavé, že se těsně před a po devalvaci odehrála kurzově výdělečná transakce Petra Kellnera. V českých poměrech, kde se při Insider trading obohacovali ředitelé státního ČEZ, lze mít podezření, že i pánové z ČNB se mohli devalvací osobně obohatit. Pánové z Financial Times hodnotí situaci trochu čítankově a degenerovaně. A opravdu z velké dálky.“ - „Komentování umělého oslabení kurzu pro českou podnikatelskou i občanskou veřejnost, na niž dopadly veškeré negativní důsledky, bylo katastrofální – bylo na něm vidět, že ČNB ,vaří‘ z vody.
Opatření – pokud vůbec mělo být uskutečněno – přišlo pozdě, a ČNB se jím pokoušela řešit důsledky katastrofální fiskální politiky minulé vlády reprezentované zejména ministrem financí Kalouskem. Ta zcela zbytečně zdusila ekonomiku, aniž vyřešila neefektivnosti způsobené zejména přebujelou byrokracií a korupcí.
Pokud měly být měnové intervence uskutečněny, pak měly nastat v době nenulových sazeb, aby ČNB zůstal prostor a více nástrojů ke strategickým zásahům. Razance a rozsah zásahu ČNB sice můžou u redakce časopisu The Banker vzbuzovat obdiv, ale u těch, kdo musejí nést negativní důsledky, spíše obavy, protože se dlouhodobě promítnou do jejich ekonomického chování.
Opatření ČNB určitě nepovzbudí nejslabší faktor vývoje HDP – domácí spotřebu. Přitom slabou domácí spotřebu většinou doprovází politická nestabilita. Podotýkám, že jsem pravicový volič a příští vlády se obávám.“ - „Možná ano, možná ne. Podle jakých kritérií se hodnotilo? Těmto ,oceněním‘ nepřisuzuji žádnou váhu. Deník Financial Times totiž vyhlásil v roce 2009 osobností roku šéfa banky Goldman Sachs Lloyda Blankfeina, zatímco Forbes ho ve stejném roce zařadil na první místo ostudných a zločinných CEO.“
- „Úloha centrálního bankéře by měla být širší než pouhé udržování mandátu, tedy inflace na úrovni dvou procent. Centrální bankéř by v zemi, která je členem nadnárodního společenství, měl posuzovat i jeho celkový hospodářský a měnový vývoj a politiky i veřejnost informovat o přínosech a problémech, které takové členství přináší.
Nikdy jsem například neslyšel neideologickou úvahu o kladech a záporech zavedení společné měny, na kolik nás přijde, že jsme ji nezavedli, jaké jsou náklady na udržování národní měny či jak se zavedení eura osvědčilo či neosvědčilo v jiných zemích.
Centrálním bankéřem se širším pohledem na realitu a s odvahou učinit rázná opatření, pokud jde o řešení zásadních problémů, je dle mne Mario Draghi. Schovávat se za omezený mandát je sice pohodlné a bez rizika, ale od nejlepšího centrálního bankéře Evropy Singera bych čekal více.“ - „Mohl-li být nejlepším minstrem financí Miroslav Kalousek, pak Miroslav Singer může být nejlepším centrálním bankéřem. Jen nám hoši z Financial Times neřekli, jak to vybírali a na kolik taková výhra přijde. Vždyť se přece ví, že i jiné výhry v bankovní sféře na něco přijdou.“
- „,Best player‘ v čemkoliv musí mít perfektně zvládnutou i komunikaci s veřejností, což v Singerově případě neplatí.“
- „Netuším, pro které bankéře je pan Singer nejlepší, ani nakolik byla výběrová kritéria socialistická či konzervativní. Tipuji první možnost. Obávám se totiž, že časopis vycházející od roku 1926 dnes dávno nemá autoritu ani erudici, jakou míval v dřívějších dobách.
Proto bychom si měli počkat na reálný důsledek trestuhodného experimentu s nucenou devalvací koruny a nesledovat, zda pan Singer dostal nějakou diskutabilní cenu. Obdobně je pro mne důležitější, jestli mám pravidelně a dobře vyvážené popelnice než zpoza odpadků a harampádí užasle zírat, že právě mě má v rajónu ,popelář roku‘.“ - „Upřímně řečeno, nevím, co Miroslav Singer v roce 2014 vykoná, aby si tuto cenu zasloužil. A jsem rád, že mu nebyla udělena za devalvaci české měny v závěru roku 2013, na které vydělala jednorázově snad jen PPF. Na druhou stranu, když sleduji ptákoviny Evropské centrální banky a dalších tiskáren peněz, může být i jednooký mezi slepými králem.“
- „Dopady rozhodnutí bankovní rady spíše destabilizovaly, než plnily deklarované cíle. Z různých informací a argumentů jsem měl dojem, že její členové jsou akademičtěji založení a jejich znalosti firemních financí poněkud povrchní. Zajímavá bude velikost ztrát, kterou toto jejich rozhodnutí způsobilo, zejména vzhledem k načasování těsně před koncem roku, kdy už s finančním zajištěním nešlo příliš udělat.“
Následující vrcholní manažeři nedokázali na otázku ČESKÉ POZICE odpovědět jednoznačně:
- „Neznám kritéria měsíčníku The Banker pro vyhodnocování nejlepšího evropského centrálního bankéře pro rok 2014. Nemám nic proti Miroslavu Singerovi, ale připadá mi to podivné. Už totiž máme nejlepšího ministra financí – Miroslava Kalouska.
Tristní stav veřejných financí České republiky není třeba připomínat – během působení pravicových vlád se státní dluh zvýšil několikrát. Před Vánoci nadělila ČNB všem občanům a firmám v naší republice nepěkný dárek – nečekané oslabila kurz české koruny vůči euru a dolaru, vlastně vůči všem světovým měnám.
A již se naplno ukazuje, že toto její rozhodnutí nic neřeší – dokonce ani necelá polovina firem zaměřených na export ho příliš nevítá. Rozčilení (vhodnější by byl silnější výraz) občanů nad oslabením koupěschopnosti v Evropské unii a další posun dolů v rámci členských států EU nepotěšil snad nikoho.
Podle kritéria minimální mzdy Česko přeskočilo i Slovensko, čímž se stalo třetím největším chuďasem v EU – za námi už je jen Bulharsko a Rumunsko. O důležitosti tohoto kritéria také vypovídá, že více než dvě třetiny zaměstnanců v ČR nedosáhnou na průměrnou mzdu, což je hodně špatné vysvědčení pro pravicové vlády.
Proto mi připadá podezřelé, získá-li někdo takový či podobný titul, aniž by existovalo jeho racionální zdůvodnění. Především to značně postrádám.“ - „Nemám nic proti Miroslavu Singerovi a nechci jeho ocenění časopisem The Banker relativizovat. O renomovanosti měsíčníku ale svědčí banky, které od něj získaly ocenění těsně před tím, než šly samy po pádu Lehman Brothers ke dnu – například ABN Amro či Royal Bank of Scotland.
Také si vybavuji, jak se východoevropskou bankou roku kdysi stala Kreditní banka Plzeň, a byl z toho natolik krásný bankrot, že by jej ani Jaroslav Hašek nevystihl lépe než jako proval směnkového hospodářství polního kuráta Katze. Proto jestli je, nebo byl v nějaké etapě svého mandátu Singer nejlepším bankéřem v Evropě, docení až budoucnost.
Jinak jeho cenu chápu tak, že ji dostal vlastně za to, že vůbec něco udělal, když ostatní nedělají nic nebo málo. Jenže kdo ví, možná i to bude někdy vyhodnoceno jako lepší postup než revoluční akty s měnou.
Chci věřit, že ČNB vycházela z premisy, že většina lidí v ČR má z čeho utrácet a nakupovat, na základě jasných, čísly podložených faktů o stavu rodinných rozpočtů/kont, a nikoliv ze salonních úvah vzdělaných ekonomů. Největší průšvih politických, ekonomických i manažerských elit v tomto státě totiž je jejich neuvěřitelný odstup od běžného ,žlabu‘ Novákových, Nových, Starých, Veselých, Smutných… a i těch Posledních.“ - „Zejména proto, že nemám pro objektivní hodnocení dostatečné informace o ostatních Singerových kolezích, o nichž se uvažovalo.“
- „Docela jsem panu Singerovi fandil, přečetl jsem si i nedávné interview s ním, ale intervencí ČNB v neprospěch koruny mě trochu překvapil...“
- „Přijde na to, jak a pro koho je Singerovo guvernérování výhodné. Je to stejně sporné jako Nobelova ceny míru pro EU. Také je nutné říct, že guvernéři členských zemí eurozóny nemají vlastní měnu, aby mohli být za ,(ne)péči‘ o ni hodnoceni.“
- „Takový názor jsem od nikoho jiného neslyšel. Vyjádřil jej ve své novoroční anketě jen jeden z mnoha odborných časopisů, které v Evropě a ve světě vycházejí. Mnoho jiných zveřejňuje odlišná hodnocení centrálních bankéřů. Miroslav Kalousek byl v jakési anketě zahraničního časopisu vyhlášen nejlepším ministrem financí a exprezidenti Václav Havel a Václav Klaus v jiných časopiseckých anketách nejlepšími politiky. Pro mne i ekonomiku je důležitý dopad sporného opatření guvernéra na spotřebitelskou poptávku v ČR.“
Tito respondenti s udělením ceny nejlepším evropským centrálním bankéřem pro rok 2014 Miroslavu Singerovi souhlasí:
- „Je dobré, že se o České republice píše pozitivně, zejména pak v renomovaném bankovním periodiku. Opětovně se tím bohaté mezinárodní komunitě bankéřů a investorů připomene, že je ve středu Evropy solidní země s bezpečným bankovním systémem a s vlastní měnovou politikou, která akcentuje stabilitu cen a akceleraci ekonomického růstu. Na tom může Česko v příštích několika letech hodně vydělat.
Zodpovědné a promyšlené rozhodnutí české centrální banky (ve směru mírného oslabení koruny) bylo přijato v zahraničí s pochopením – a dokonce se závistí u těch zemí, které vlastní měnovou politiku v eurozóně mít nemohou. Že tomu bylo na tuzemské scéně jinak, svědčí jen o tom, jak zapšklá je dnešní česká politika, jak negativní jsou naše média a o zapšklosti exprezidenta Václava Klause, který sobecky, nepromyšleně a jednostranně kritizuje vše, čemu přímo nevelí.“ - „Respektive nemám výhrady k jeho práci. Je velmi chytrý, organizačně a argumentačně schopný, charismatický, respektuje ho odborná veřejnost i politická scéna, ČNB vede dobře a hájí zájmy státu, občanů i finančního odvětví. Jiné centrální bankéře neznám, abych mohl posuzovat a porovnávat. Intervence proti koruně mi nevadí – ČNB neměla příliš jiných možností, dlouho ji avizovala a nikdo ji nerozporoval.“
- „Neznám Singerovy konkurenty, a tudíž nemohu srovnávat stejně jako borci z Financial Times, ale nemám důvod jim nevěřit. Navíc opatření ČNB považuji za převážně užitečné, protože podporuje aktivitu.“
