Stát v kauze MUS bojuje s vlastními právníky

Desítky milionů vydala Česká republika za právní služby, aby se dostala alespoň k části peněz, které švýcarská justice zabavila českým uhlobaronům v souvislosti s privatizační kauzou Mostecké uhelné společnosti (MUS). Soud v prvoinstančním rozhodnutí uznal, že Česko bylo poškozeno, ale jak moc, by bylo dle něj složité počítat, takže nedostane nic. Podle zjištění LN teď navíc český stát čelí útoku vlastních právníků, kteří pro něj ve švýcarské Bellinzoně pracovali.

Přední právní kancelář PRK Partners totiž státu poslali předžalobní výzvu na uhrazení faktur za práci na kauze. Ty ovšem ministerstvo financí, které právníky najímalo, prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nechce uznat a nehodlá další peníze PRK Partners, kteří už stát přišli na 35 milionů korun, zaplatit. Ve sporu pak jde o „drobné“, konkrétně o dvě faktury za necelých 200 tisíc korun, a to včetně úroků z prodlení.

Stát platit nehodlá

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

„S politováním musíme konstatovat, že nedošlo k uhrazení faktur, přestože vyúčtování právních služeb bylo projednáváno a (druhá) faktura je jen přeúčtováním správního poplatku z Bellinzony. Vezměte prosím na vědomí, že toto je poslední výzva k uhrazení Vašeho závazku. V případě, že nedojde k uhrazení ve stanovené lhůtě, bude podána žaloba k příslušnému soudu,“ stojí v dokumentu z května, který mají LN k dispozici.

Stát nezaplatil a platit nehodlá. „Na rozdíl od některých svých předchůdců odmítám schvalovat faktury, které nejsou jasně podložené. Jsme připraveni hájit zájmy státu i u případného soudu a zabránit zbytečnému plýtvání prostředků daňových poplatníků,“ uvedla šéfka ÚZSVM Kateřina Arajmu s tím, že nechce komentovat částku, o niž PRK Partners žádají.

Zda PRK Partners skutečně k žalobě přistoupí, není zřejmé. „Vztah s klientem nemůžu absolutně komentovat, tedy ani potvrdit, zda jsme vůbec předžalobní výzvu posílali,“ řekl LN zakládající partner Marek Procházka, jenž stát v Bellinzoně zastupoval.

PRK začali na kauze pro stát pracovat v roce 2012 poté, co se Česko nestihlo přihlásit do trestního řízení s bývalými manažery Mostecké uhelné jako poškozený a hledala se cesta, jak by se alespoň k části zablokovaných miliard, pokud by byli odsouzeni, mohla dostat.

K rozkolu mezi advokáty, na jejichž služby si ministerstvo původně vyhradilo až 140 milionů korun, a státem došlo na jaře 2014. Tedy nedlouho po dosud nepravomocném rozsudku, který uhlobarony v čele s Antonínem Koláčkem za privatizační podvod a praní špinavých peněz odsoudil k několikaletým vězením a propadnutí majetku – dle aktuálního kurzu jde o zhruba 22 miliard korun. Zároveň se po volbách vyměnila politická reprezentace.

„Celková částka se nám jeví jako velmi vysoká a již jsme PRK Partners informovali, že pokud bychom měli dále spolupracovat, pak za zcela jiných podmínek,“ uvedl tehdy dnešní ministr spravedlnosti Robert Pelikán v roli ředitele právní sekce na resortu financí, řízeném Andrejem Babišem.

Zejména se mu nezdálo, že by stát za své peníze něčeho dosáhl. Tedy že by přímo v rozsudku bylo stanoveno, že se švýcarské úřady o zabavený majetek a peníze obstavené na účtech podělí.

PRK Partners ovšem takovou interpretaci odmítli. „Naše pozice v tom řízení je na jiné úrovni než na začátku. To postavení se razantně změnilo a obrovským úspěchem je také fakt, že švýcarský soud uznal Českou republiku jako poškozenou,“ uvedl tehdy Marek Procházka. Navíc jsou podle něj další možnosti, jak se může Česko svého podílu domoci – například civilní žaloba.

Ta je ovšem drahá a s nejistým výsledkem. Takže Česko vsadilo na diplomatická jednání. Jak již počátkem roku LN popsaly, chce dosáhnout politické mezistátní dohody o rozdělení obstaveného majetku, která je výjimečná. Známy jsou dosud jen jednotky případů, kdy se to jiným zemím podařilo.

„Snažíme se od svých protějšků ve státech, kterým se podobná dohoda se Švýcarskem podařila, získat informace, jak na rozdělení zabavených prostředků z trestné činnosti dosáhly,“ popsala strategii státu Marie Talašová, která vede odbor mezinárodněprávních sporů na ministerstvu financí. Inspiraci tak bude Česko hledat v případech, které se týkaly světoznámých mafií – japonské jakuzy a italské camorry.

Dohoda se Švýcary je ovšem obtížná. Vyjadřují se k ní mimo jiné všechny švýcarské kantony, na jejichž území se zabavovalo. Když suma přesahuje deset milionů franků, je nutné schválení ministerstev vnitra a spravedlnosti za souhlasu ministerstva financí. A když je někde rozpor, zabývá se případem celá federální vláda. Výměnou musí žádající země zaručit případnou reciprocitu. Co dalšího v úmluvách je, zůstává mezi jednajícími stranami.

Ve hře je přes 22 miliard

Nejde přitom o málo, i rozsudek nad manažery Mostecké uhelné uvádí, že se jedná zřejmě o více než dvě miliardy korun. A možná o víc, protože hodnota zabaveného majetku za tři roky od verdiktu rostla. Jak popsaly LN začátkem roku, ve hře je už 22,6 miliardy korun. Což je paradoxně více, než jakou kdy měla Mostecká uhelná hodnotu. Když finančník Pavel Tykač v roce 2010 dokončil koupi Mostecké uhelné, na kalkulačce se mu jako celková cena rozsvítilo necelých 21 miliard. Dosud se přitom vědělo pouze to, že švýcarští detektivové během vyšetřování zmrazili 13 miliard korun na účtech nepravomocně odsouzených podnikatelů a manažerů za tunelování MUS. Peníze by měly propadnout Švýcarsku. K tomu je však třeba započítat i pokuty, které soudci obžalovaným vyměřili.

Na jejich úhradu však 13 miliard nestačilo, nedoplatek se dle soudu vyšplhal na 6,3 miliardy korun. Švýcarsku by tak dohromady v roce 2013 připadlo 19,3 miliardy. Od té doby se čeká na svolání odvolacího soudu v Lausanne a kurz švýcarského franku se mění. Nyní by účet za Mosteckou uhelnou švýcarské konfederaci přinesl 22,6 miliardy korun.

Až padne verdikt odvolacího soudu, bude moci Česko neformální jednání o mezistátní dohodě zahájit i oficiálně.