Ve středu 13. března opět zasedala Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Aktivní čtveřice – Petruška Šustrová, Emilie Benešová, Michal Uhl a Lukáš Jelínek – z dnes šestičlenné rady (ze zákona jich má mít sedm) válečnou sekyru s vedením ÚSTR reprezentovaným ředitelem Danielem Hermanem ani v nejmenším nezakopala. Nadále existují dva tábory a mezi nimi neprostupná barikáda, protože ředitel ústavu odvolán nebyl.
Vzhledem k jejich postojům je třeba dodat, že zatím. Jádro sporu spočívá v tom, že uvedená většina dává jednoznačně najevo, že ÚSTR dosud pracoval mizerně (neodborně), přičemž jeho dnešní vedení tvrdí opak. Záznam ze zasedání Rady ÚSTR je veřejný a během něho rada například
- zkontrolovala zadané úkoly a jako obvykle konstatovala jejich neplnění (nebo nedostatečné plnění);
- zkritizovala výroční zprávu;
- vyslovila podiv nad projekty;
- zkritizovala torzovitost zápisů z vědeckých konferencí.
Šlo jen o další kritiku fungování ÚSTR, jež však často byla planá a formální.
Spor je veden i v osobní rovině. Petruška Šustrová řediteli Hermanovi na zasedání rady vyká, přestože si jindy tykají. Zaměstnanci ÚSTR nekomunikují s radou, když jsou vyzváni k odpovědi, ale odpovídají výlučně „svému“ řediteli. Odbory ÚSTR obviňují radu, že s nimi chce jednat, aniž by se s nimi na tom jakkoli dohodla a že to s kulturností nemá nic společného. Když Petruška Šustrová řekne, že rada není inkvizicí, ozve se bujarý smích příznivců Daniela Hermana.
Tradiční výběrové řízení
Současný stav je jen prodlužováním agónie ÚSTR. Rada evidentně směřuje k odvolání ředitele (a má na to právo) a k pokusu o strukturální reformu ústavu, jak jsme již naznačili v jiném článku. Odvolání ředitele Hermana však v tuto chvíli není to nejdůležitější. Tím je proces zvolení jeho nástupce, který by měl být co nejtransparentnější, aby se ze snahy o reformu této instituce nestala úplná fraška.
Rada ÚSTR by v zájmu transparentnosti měla vypsat tradiční výběrové řízení na nového ředitele této instituce
Rada ÚSTR by proto v zájmu této transparentnosti měla vypsat tradiční výběrové řízení na nového ředitele instituce. A také by mohla zřídit vnější orgán, který by toto řízení vedl. Jen obtížně si lze totiž představit, že by autoritou disponoval ředitel, jehož by rada jmenovala přímo. Vždy by byl považován za nedůvěryhodného a zástupce jedné strany, jež zvítězila nad tou druhou.
Toto tradiční výběrové řízení by rada měla provést, přestože pro její snahu o reformu ÚSTR to nemusí být nejvýhodnější. Jen sotva se totiž do něho bude chtít přihlásit zvnějšku někdo respektovaný, zejména když ÚSTR nemá dobrou pověst u odborné veřejnosti. Jmenování nového ředitele ÚSTR bez výběrového řízení je však za současné situace cestou do pekel, protože na dotyčného se okamžitě začne útočit. A jedním z argumentů by mohla být právě „pokoutnost“ výběru.
Pokud má ÚSTR nadále existovat (třeba po parlamentních volbách a vítězství sociální demokracie), musí se změnit. Rada ale možná nenajde nikoho, kdo by dokázal tuto změnu z postu ředitele zajistit – kdo by byl ochotný se tohoto úkolu ujmout a byl by současně respektovanou osobností. Pak by se znovu objevila základní otázka: Lze ÚSTR v současnosti vůbec reformovat?
