třeba v tom, že 1. republika nebyla ideální. Proboha, který, trochu vzdělaný člověk si myslí, že nově vzniklý stát, a dokonce za oněch podmínek, může být bez problémů. Nebo že lidé podléhali jakési euforii. Proč by nepodléhali, když skončila válka, když končila válečná ekonomika, když se vraceli veteráni z války (včetně invalidů a těch v rakvích) a když se naplnily tužby národa o obnovení české státnosti. Že realita pak byla poněkud jiná, nemění nic na tom, že se řada věcí dařila plnit a také se podařila. Je to ovšem potřeba brát v kontextu doby.
Několik politiků v Praze se nikoho neptalo a vyhlásilo nový stát, obyvatelstvu nezbývalo než se podřídit. Doplatili na to kraje sousedící s Rakouskem, kde zásluhou celnic krachovali firmy napojené na alpské země a ztratili práci lidé dojíždějící na práci do rakouských měst a dolů. Na tyto oblasti republika kašlala, byly jí dobré jen při volbách.