24. září 2018 5:44 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Škoda 100 na cestách. Přes pohoří Altaj do Mongolska

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
První probuzení v Mongolsku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy První probuzení v Mongolsku | foto: Jana a Daniel Urbanovi

Ahoj, dneska už po osmé. My se konečně blížíme k hlavnímu cíli naší cesty, k Mongolsku. Než dojedeme do Mongolska, musíme překonat pohoří Altaj v Rusku. Ještě před pohořím Altaj se potkáme s ruským motorkářem, který nás varuje, jak je Altaj nebezpečný, že máme dodržovat všechny rychlostní značky a omezení. Oproti Tádžikistánu je pohoří Altaj pro nás jenom takový malý kopeček. Všude vedou velmi kvalitní asfaltky a ani prudkost stoupání není nikterak velká.

Během průjezdu horskými cestami narážíme na velké tržiště, kde trhovci nabízejí různé turistické předměty, jako jsou magnetky, březové krabičky, dřevěné nádobí atd… V mnoha stáncích se prodávají také pochutiny, jako med, semínka ze šišek a další. Hned vedle tržiště padá ze skály malý vodopád pitné, pramenité, posvátné vody. Místní tam jezdí, omývají se vodou a též si ji čepují na pití. Jeden ze stánkařů toho chytře využívá a prodává prázdné PET lahve pro ty, kteří nemají vlastní nádobu. 

My jsme se rozhodli, že si naplníme oba naše kanystry, dohromady 15 litrů. Zjišťujeme, že oba kanystry jsou uvnitř trochu plesnivé. Bereme si tedy i jar a u pramene si oba kanystry vymýváme. Když máme kanystry skoro plné, přijíždí mikrobus s nevěstou a ženichem a spousty svatebčanů. Vracejí se ze svatby. Nevěsta nám říká, že je čerstvě provdaná a zda by se pro štěstí nemohla vyfotit v naší Barče. Dovolujeme jí to. Ona hned sedá do auta a rozjařená se fotí. Nevěsta nás následně oba objímá a přeje nám šťastnou cestu. 

Zlomená náprava  - porada před opravou
Zlomená náprava - dočasně opraveno

Než jsme se se svatebčany rozloučili, maminka nevěsty nás zve k nim domů, do měst Barnaul. My jsme odtamtud právě přijeli a vracet se nechceme. Musíme pozvání odmítnout. Ještě se na tržišti díváme, zda by se nedala koupit nějaká krabička na naše nožíky rybičky. Všechny krabičky se nám zdály nevhodné, proto jsme žádnou nekoupili.

Rychlým tempem jsme pokračovali k hranicím. Když jsme vyjížděli z Ruska, museli jsme na hranicích všechno z Barči vyložit. Přišel celník se psem a všechny naše věci prohlížel a pes je očuchával. Když přišli k tašce s našim špinavým prádlem, pes několikrát zakňučel a někam odběhl. Celník dal potom pokyn, abychom si věci naložili zpátky a mohli jsme pak pokračovat v naší cestě. Na hranicích bylo zajímavé, že spolu s námi projíždělo i několik Mongolů a ti měli auta narvaná ovocem, zeleninou, mléčnými výrobky a dalšími trvanlivými potravinami. To naznačovalo, že mongolské obchody budou asi prázdné. Byli jsme rádi, že máme zabalené také nějaké vlastní zásoby. Když jsme projeli celnicí, čekal nás dvacetikilometrový úsek územím nikoho. Na konci byla závora a celník nás pustil do Mongolska. 

Okamžitě za hranicí zmizel asfalt. Místo asfaltu byla příšerná cesta, plná děr. Dojeli jsme na mongolské hranice. Tam už nikdo nic nekontroloval. Přesto přejezd trval velice dlouho. Mongolové jsou pomalí. Po dalších dvou hodinách jsme konečně v Mongolsku. Hned za hranicemi si nás odchytl mongolský chlapík na motorce. Říkal nám, že miluje Mongol Rally. Asi si myslel, že jsme jedni z nich. Pozval nás domů na čaj a slíbil, že zařídí sim kartu a strachovku. Zhruba po dvaceti kilometrech jsme byli u něj doma. Jeho obydlí se skládalo z jedné jurty a z jedné zděné malé budovy. Uvnitř byla stará babka, jeho sestra a jejich děti. Pohostili nás typickým mongolským čajem s mlékem, chlebem s máslem a marmeládou, sušeným sýrem, a dalšími pochutinami. 

My jim na oplátku dali naše ručně vyráběné korálky navlečené na kůži, náramky první pomoci a dětem naše bonbony. Po chvíli se v domě objevil pojišťovák a zřídil nám strachovku. Poradili nám, jakou cestou se vydat dál. Na té, kterou jsme chtěli jet původně je prý přes metr a půl vody. Tři dny tam prý hodně tam pršelo. Poslechli jsme jejich rady a jeli spodní cestou. Pozdě v noci jsme si postavili stan a spokojeně v něm usnuli. Ráno nás probudila zima a také velké překvapení. Venku byl všude sníh. Pokračovali jsme dál, směrem k jezer Khovsgol po cestách, na kterých nebyl vůbec žádný asfalt. Několikrát jsme měli defekt na nekvalitním terénu. Měli jsme i větší technické problémy. Praskla nám zadní náprava. Na štěstí se nám ji podařilo provizorně opravit a dojeli jsme k nejbližší vesnici, která byla daleko ai 80 kilometrů. Tam nám nápravu svařili. Příště už podíváme k jezeru Khovsgol a do Ulaan Baataru.

Jana a Dan Urbanovi
  • 0Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!