130 let

Bruslařský maratonský závod na kanálech kolem jedenácti měst s názvem Elfstedentocht se konal naposledy před patnácti lety (archivní foto ze 4. ledna 1997). | foto: ČTK

Doporučujeme

Holandsko žije bruslením. Závodu ale počasí nepřeje

Cestování
  •   7:00
Třeskuté mrazy letošní zimy způsobily a ještě způsobují mnoho problémů, například kolaps dopravy. A zatímco se zbytek Evropy snaží tu zimu nějak přečkat a těší se na jaro, Holanďané propadají svojí národní vášni – bruslení. Dokonce jim svitla naděje, že by se po dlouhé době zase mohl uskutečnit "závod všech závodů".

"Elfstedentocht" je bruslařský maratonský závod na kanálech kolem jedenácti měst v severní provincii Friesland. Odtud název "Elfsteden" – jedenáct měst. Tento závod má tradici už od roku 1909 a je to prý největší závod svého druhu na světě. Od svého vzniku se ale konal pouze patnáckrát, naposledy v roce 1997. Samozřejmě ne každou zimu jsou podmínky takové, aby tento zhruba 200 km dlouhý okruh byl pokryt ledem na požadovaných 15 cm, které jsou pro bezpečnost účastníků nezbytné. Je to skutečně velká zátěž. Očekává se totiž až 16 tisíc závodníků.

Celé Nizozemsko se těšilo na bruslařský závod Elfstedentocht. Bohužel, led neměl dostatečnou tloušťku.

Celá provincie se zapojila do přípravy tohoto závodu a celé Holandsko s napětím sledovalo, jak se situace vyvíjí. Komisaři závodů v jednotlivých úsecích pravidelně přeměřovali stav ledu. Před několika dny to vypadalo nadějně, kolem 10 centimetrů v průměru. Vědecké instituce jako Univerzita ve Wageningen přicházely s radami, jak docílit lepší kvality ledu a stovky dobrovolníků ve dne v noci odklízely sníh na tratích, aby led mohl dobře růst. "Vypadali s těmi lopatami a koštaty jako Brazilci tančící sambu", napsal jeden novinář.

Auke Hylkema kontroluje kvalitu ledu v holandském městě Balk.

Národní orgasmus

Síla tohoto závodu spočívá v nadšení lidí, řekl Patrick Wouters,který se podílí na organizování této akce. Ten závod je světlým okamžikem v těchto těžkých časech krize. Místo ekonomických starostí se teď lidé tady kolem soustředí na to, jestli bude dost mrznout a bude dobrý led. Příprava jim činí potěšení a dodává energii. Všichni si strašně přejí, aby se závod uskutečnil. "Tu vášeň pro bruslení, to prostě máme v DNA. Je to pocit štěstí, náš společný sen, když se to povede," říká jeden z dobrovolníků. "Je to národní orgasmus," objevilo se na titulku v zahraničním tisku.

Brusle jako dopravní prostředek? V Nizozemí je teď vyměnili lidé za kola.

Síla závodu je v nadšení lidí, ekonomický přínos má ovšem také obrovský. Odhaduje se, že může přinést regionu 50-100 milionu EURO. V případě konání závodu se očekává až kolem dvou milionu návštěvníků. Všechny hotely kolem trati a v místech dojezdů jsou před závodem beznadějně vyprodané, restaurace se těší na obrovský nápor návštěvníků a někteří výrobci v okolí jedou na plné obrátky, aby zajistili dostatek zboží pro nárazovou klientelu. Novináři z celého Holandska i zahraničí rozbili své stany v městě Leeuwaarden, které je výchozím i cílovým místem závodu, aby pravidelně informovali své čtenáře, jak se situace vyvíjí.

Teď anebo nikdy

Počasí si ale dělá, co chce. To tvrdí nejen náš prezident Klaus, když je řeč o globálním oteplování, to trvrdí i meteorologové. Jejich předpovědi pro příští dny jsou neúprosné. Ještě do neděle bude v noci mráz, pak se bude oteplovat. Nejzazším možným termínem pro závod by tedy mohla být neděle 12. února. Co na tom, že v neděli by se v nábožensky silně založeném Frísku měl držet klid a chodit maximálně do kostela.

Vášeň pro bruslení mají Nizozemci v krvi.

Teď nebo nikdy? Komise "Sdružení Elfstedentocht", které závod od roku 1909 pořádá, složená z 22 komisařů za jednotlivé úseky trati, musela ve středu večer po poradě vynést ortel. Celý národ sledoval, jak to dopadne. Televize pozměnily program, aby mohly přinést přímý přenos z tiskovky. Dokonce i "Televizní noviny" hlavního televizní kanálu okupovala celou půlhodinu v prime čase tato nejdůležitější zpráva dne. Ekonomická krize, Řecko i Assad v Syrii museli počkat, až jak to dopadne se závodem.

Bruslí se i v noci - pouliční lampy led pěkně osvětlují.

Očekávané zklamání

V půl deváté večer předstoupil ředitel závodu Wiebe Wieling před novináře. "Nemám pro vás dobré zprávy," začal a každému bylo jasné, co bude následovat. Dalo se to samozřejmě čekat. Síla i kvalita ledu není dostatečná, to by se musel stát zázrak. "Je to pro nás těžké rozhodnutí, ale jde nám především o bezpečnost a zdraví lidí," vysvětloval se smutkem v hlase.To je jasné, pořadatelé si nemohou dovolit riskovat. Nemůže se opakovat dramatický rok 1963, kdy za neuvěřitelně těžkých povětrnostních podmínek dokončilo závod z 10 tisíce účastníků necelých 70 a závod musel být předčasně ukončen.

Národ je zklamán, dokonce se mluví o frustraci. To hlavně mezi těmi stovkami dobrovolníků a organizátorů, kteří udělali maximum proto, aby se tak dlouho očekávaný a oblíbený závod mohl uskutečnit. A také samozřejmě mezi podnikateli, kteří vložili nemalé prostředky do očekávaného velkého byznysu. Teď už nikdo nepřijede, hotely a restaurace zase budou poloprázdné. Chybělo tak málo! Kdy zase bude taková příležitost. Možná ještě tuto zimu? Asi ne. Možná příští rok? Nebo za 10 let? A kdo ví, jestli vůbec.

Do přípravy závodu se zapojilo celé Holandsko.

Ten zatím neuskutečněný závod ale ukázal jedno. Jak velká je síla v nadšení lidí, kteří se dokáží semknout a vygenerovat obrovskou energii proto, aby dokázali dobrou věc, pro kterou jsou zapáleni. To je i v době krize, a hlavně v době krize jistě dobrá zpráva. Třeba si i ta příroda si dá někdy říct. Poté, co se Holaďané otřepali ze zklamání, že závod všech závodů nebude, vyrazili si opět zabruslit na kanály a užít ty poslední okamžiky skvělého bruslení v přírodě. Těch dnů již asi nebude moc.

Autor: