Je korupcí voliče jen dlaňovka, nebo i planý slib?
Výrok Ústavního soudu ohledně voleb v Krupce je v jistém smyslu záchranou pro komunální politiku. Zrušené rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem totiž připouštělo kupčení s hlasy jako sice nečestné, ale na komunální úrovni přípustné. Co by to znamenalo v příštích komunálních volbách? Že by se strany předháněly, kdo dá voličovi za hlas větší hotovost. Na to ostatně poukazovali i vyděšení stěžovatelé. Alespoň v tomhle punktu je politická soutěž zachována.
Zastavení uplácení a svážení voličů v Ústeckém kraji, laboratoři politického mafiánství, je rozhodně pozitivní. Sporné je samotné rušení voleb soudem, toho jsou si ústavní soudci vědomi a své rozhodnutí důkladně zdůvodňují, přičemž nález šalamounsky zdůrazňuje, že „zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu“. Jenže co si počít s názorem ÚS, že „vůle voliče, který je zkorumpován, není nezávislá“? Jsou platné hlasy těch, kteří hlasovali s vidinou třináctého důchodu, stopadesátitisícového porodného či hrazení třicetikorunového poplatku? Je zkorumpován jen ten volič, jenž dostal dlaňovku, nebo i ten, který obdržel kalendář se spoře oděnou političkou, nebo snad i ten, hlasující s vidinou šrotovného? Po příštích volbách má ÚS o práci postaráno, stížnosti budou jen pršet.
S přihlédnutím k rozsudku krajského soudu a převládajícímu právnímu pozitivismu je evidentní, že si Ústavní soud kypří půdu pro to, aby v budoucnu musel definovat, co je „nezávislá vůle voliče“. Kdyby to bylo jen intelektuální cvičení, mohli bychom se těšit, jenže v tomhle případě půjde patrně opět o rušení voleb.
