Vlednu ztratil práci rekordní počet lidí. Drtivá většina z nich se ocitla na dlažbě nezaviněně. Prezident všech občanů Václav Klaus jim včera mimoděk naznačil, že jsou jen příznakem banální nemoci – rýmy či chřipky. Jejich osobní příběhy prezidentský makropohled zanedbává.
Prezident ví, že jak krize přišla, tak nepochybně i odejde. Nejspíš má pravdu, nicméně by si nezaměstnaní zasloužili alespoň minimální lidské gesto. Při povodních zaplavené také nikdo nečastoval moudrem: jednou to přijít muselo. Copak je soucit projevem slabosti? Nemůže si jej Václav Klaus dovolit? Cožpak neví, že podobnou necitelností vůči nezaměstnaným ještě více umenšuje jejich důstojnost?
Prezident se rád chlubí tím, že má republiku procestovanou křížem krážem. Asi by nebylo od věci zamířit do těch nezaměstnaností nejpostiženějších krajů a počastovat své momentálně handicapované spoluobčany něčím povzbudivějším než sdělením, že jsou zanedbatelnou a nevyhnutelnou vedlejší obětí krize.
