Vojenské informátory měřme zprávami, ne Husákem
Český stát neuhlídal totožnosti svých špionů a MF DNES, list, který s tím vyrukoval, nastolil otázku: Je horší, že máme stejné vyzvědače jako za Husáka, nebo že stát nedovede chránit tajemství? Ta otázka míří k jádru věci a správná odpověď je B.
Černého Petra drží v ruce Ústav pro studium totalitních režimů. Vždyť na jeho webu se jména důstojníků a agentů Vojenského zpravodajství objevila. Právě tak se dá ovšem namítnout: ÚSTR netušil, že dostane seznam s nezačerněnými jmény dosud aktivních agentů. To měli udělat sami vojáci, takže chyba je na jejich straně. Ale ať už nese vinu na tom kiksu kdokoliv, před spojenci teď vypadáme jako nespolehliví troubové všichni, celý stát.
Naproti tomu fakt, že jako informátory používáme i lidi, kteří se zapletli s minulým režimem, nám nikdo soudný nevyčte. To by musel nad Poláky úplně zlomit hůl. Jistě, dvacet let po revoluci už by měla být celá společnost čistá. Jenže rychle pročistit šlo třeba ministerstvo vnitra coby politický orgán. Dovedete si představit, že by šlo tak rychle pročistit armádu? Že nová generalita by byla jmenována z disidentů? A s agenty vojenských zpravodajců je to ještě obtížnější.
Dobrý informátor, který má v té či oné zemi zdroj spolehlivých zpráv, si tam své zázemí vytváří léta i desetiletí. Zatímco pro rozvědčíky je důležitým kvalifikačním předpokladem charakter, loajalita k vlasti, k režimu, pro agenty to neplatí – důležitější než charakter je schopnost dodávat informace. Zní to možná cynicky, ale chceme-li tyto lidi kádrovat, posuzujme je podle kvality dodávaných zpráv, ne podle toho, zda informovali už Husáka.
Čtěte „Prozrazení agenti...“ na straně 3
