Američané věří v existenci zla, mají ale potíž s tragédií. Připouštíme, že ve světě žijí zkažení lidé se zlou vůlí v srdci, (...) ale představa, že mnohé katastrofy vyplynuly z rozhodnutí přijatých slušnými bytostmi, jež vedly dobré úmysly, je pro nás příliš obtížně stravitelná. Ukazuje to i film Zelená zóna, který se tváří jako úvaha o příčinách války v Iráku. (...) Trpí stejným problémem jako jiná hollywoodská zpracování politických událostí.
Odmítá pohlédnout tragédii do tváře a místo toho se spokojí s uklidňujícím „Bush lhal, a lidé proto umírali“. (...) Skutečné umění by se mělo zajímat o humanitu všech, nejenom těch, kdo nepracovali na Rumsfeldovu ministerstvu obrany. Takovéto radikální empatie, vztažené i na ty, kdo stáli u zrodu velkých neštěstí, se ale v současné Americe nedostává. Náš národ by byl méně polarizovaný a naše debaty méně jedovaté, kdyby bylo víc umělců schopno ukázat ironii, ambivalenci a tragičnost, jež jsou vrostlé do naší politiky.
