Celkovou sumu, kterou armáda promrhala od roku 1992, asi těžko stanovíme přesně, nicméně i lehkomyslnému občanovi je zřejmé, že kvantifikace slovy velice mnoho miliard je eufemismus. Znalci vidí příčiny jednoznačně, armáda nemá dlouhodobou koncepci. Respektive žádná z koncepcí neplatí delší dobu, a tak se něco vymyslí, napíše do koncepce a schválí, aby se pro danou „vizi“ nakoupily patřičné prostředky. Než kontrakt proběhne, změní se koncepce a armáda si s nakoupenými „poklady“ neví rady, nicméně zaplatit je musí.
Primární je jednoznačně odpovědnost politiků, a je tedy vrcholným alibismem, když například Miroslav Kalousek, který pět let dělal náměstka pro akvizice na ministerstvu obrany, předstírá, že za nic z toho, co tam proběhlo, nenese odpovědnost. Není-li trestní, určitě je politická. Cožpak se může seriózně tvářit politik, který říká, že parametry určovali vojáci? A to by Kalousek koupil i ponorku, kdyby za ním vojáci s takovou prosbou přišli? Pan Kalousek není zdaleka jediný, kdo může za stav naší armády. Lví podíl nese i strana lidová, která dlouho dodávala ministry a v tomto resortu měla velký vliv. Odpovědnosti ODS a ČSSD, největších hráčů, snad není třeba zmiňovat.
Absenci dlouhodobé armádní koncepce ale nesmíme svalovat jen na různost plánů politických stran: že jedna chce armádu malou, ale maximálně mobilní, druhá zas co největší. Vůbec ne, za změnami koncepce hledejme ekonomické zájmy jednotlivých zbrojařských firem, kterým čeští politici rádi a patrně za provizi dělají pucfleky. Obrana ČR je na druhé koleji. Proč se politici tak rádi vymezují vůči Koženému či Pitrovi, kteří okradli občany této země o podstatně nižší sumy, než dokázal znehodnotit resort obrany ve spolupráci s armádou? Jestli odpovědní politici nebyli zkorumpovaní, ale jen hloupí a neprozíraví, proč nás stále oslovují?
Čtěte „Téma“ na straně 2
