Zpráva, že Světová zdravotnická organizace (WHO) se včera ještě neodhodlala odvolat pandemii prasečí chřipky, je formálně vzato klasická nezpráva. Dokud se nic neodvolá, nic se formálně vzato neděje. Jenže už fakt, že WHO uvažuje o snížení stupně pohotovosti, napovídá, že právě začal ústup. Zdárné provedení ústupu totiž záleží na tom, aby si ho co nejdéle nevšiml nepřítel. A nepřátel si WHO vyhlášením pandemie prasečí chřipky nadělala dost.
To, že nějaká pohroma nakonec neudeří, ještě nemusí znamenat, že bylo a priori špatné se na ni připravovat. Debata o tom, jestli bylo třeba deklarovat pandemii a de facto tak nařizovat vládám, aby nakupovaly vakcíny, by tedy mohla být věcným vážením argumentů.
To by tu ale nesměla zaclánět jedna divná okolnost, která nevysvětlena jakoukoliv klidnou rozpravu znemožňuje: WHO před vyhlášením pandemie změkčila její definici. Vypadla kritéria vysoké chorobnosti a vysoké úmrtnosti. Nad organizací tudíž visí podezření, že pracovala v ústrety výdělkům farmaceutických koncernů.
Pandemii neodvoláme, říkal včera mluvčí WHO. Jestli něco odvolají oni nebo neodvolají, na tom už tolik nesejde. Odvolávat by se mělo ve WHO.
Čtěte „Pandemie odpadává...“ na straně 6
