Naučit se vytvářet správné pojmy (ucelené myšlenkové představy o určité skutečnosti) o světě. To je dle mého názoru základ ideální školy. Je-li v životě přítomná schopnost správné tvorby a používání srozumitelných pojmů k popisu skutečnosti, vede to k porozumění mezi lidmi.
Ideální škola je místem, kde si žáci sami řeknou o to, co je zajímá. Představte si situaci, kdy učitel podává látku způsobem, že se dětem tají dech. S vnitřním údivem žasnou nad přednesem a zajímavostí tématu. Jsou do děje plně vtaženy a spoluprožívají vše společně s učitelem. Doma se potom vyslechnutou látkou dále samy od sebe zabývají. Protože je výuka zaujala.
Druhý den přichází dítě k učiteli s výsledky toho, co si doma procvičovalo. Má připravené dotazy. Učitel tak může navázat na téma předešlého dne a přednášenou látku může prohloubit. Vše se odehrává v náladě zájmu a plynutí.
Během výuky nejsou přestávky. Děti mohou být ponořené společně s učitelem v bytostném tématu činnosti každý den několik hodin... Všichni jsou spokojeni a chodí do školy rádi.
V raném předškolním věku je důležité v dětech rozvíjet citovou a morální oblast. Toho se dá dosáhnout skrze poskytování vhodných vzorů k napodobování v oblasti rozvoje vůle, cítění a myšlení. U malých dětí je nejlepší formou výuky hra. Pro rozvíjení vůle je dobré pěstovat smysl pro pořádek. Vůli také posilují tělesná cvičení a hra v kruhu. Rozvoj cítění podněcuje například malování barevných ploch. Nebo když si děti ve hře vzájemně něco darují nebo se pohladí.
Skrze zážitek vstupuje do dítěte tvorba správných pojmů. V raném věku by měl učitel provádět veškeré činnosti s dětmi společně. Je to období přebírání a napodobování duševně morálních vzorů chování. S výchovou a vzděláváním jde ruku v ruce i kvalita prostředí. Architektura a školní budovy mají silný duševně morální účinek. Estetika a styl architektury ovlivňuje nejenom chování, ale i schopnost přijímání podávané látky. Tak by měly být budovy mateřských školek hravé a zaoblené, měly by mít dětské rozměry. Touha po zákoutích a skrýších a naopak prostor pro společnou hru v kruhu je základem tvarů staveb pro děti předškolního věku.
Ve školním věku by měl být kladen důraz na rozvoj individuálních předpokladů dítěte. Je to především rozvoj smyslu pro odpovědnost, tvořivost a touhy po vzdělání. Tvořivost dospívajících podněcují uměleckořemeslné techniky jako například řezbářství, kovotepectví, tvorba keramiky nebo také podíl na stavbě vlastní školy.
Ano, to by bylo něco! Žáci pomáhají při vzniku návrhu nové školní budovy. Společně s učiteli a architekty vytvářejí model stavby. Hovoří o vhodném účelu místností, o jejich tvarech a barvách vhodných pro jejich věk. To je nádhera, konečně je někdo bere vážně a mohou pomáhat i při stavbě…!
Vede to k praktickým dovednostem dětí. K budování jejich sebedůvěry a k tomu, co bude v takové školní budově pociťováno jako pravdivé a umělecké. Protože to vychází ze svobodné tvořivosti podpořené tvorbou správných pojmů.
O autorovi| Oldřich Hozman, architekt
