Herec a muzikant Ondřej Brousek tráví v autě hodně času, nejvíce najede při cestách s kapelou. „Auto beru jako takovou část domova. Musí mi v něm být dobře, pohodlně, bezpečně. Ani nemusím sportovní auta. Také jsem se přistihl, že na spotřebu vůbec nehledím,“ říká. S auty začal dříve, než je obvyklé, oblibu v nich ale našel až později. „Základní věci jsem se naučil s Oltcitem a pak jsem si hned v osmnácti letech udělal řidičák. První auto, co jsem si sám koupil, byl Chrysler 180 za devatenáct tisíc. S tím jsem moc daleko neujel. Prvním regulérním autem, které jsem měl rád, bylo Volvo 740,“ vzpomíná. „Pak jsem měl ještě jednu 740, už s klimatizací, tu vystřídalo Hyundai Sonata a potom jsem si pořídil Jaguar XJ12.“
Sonatu nahradil Lexus GS 300. „Elegantní velký auto, ale nenápadný. Nebije do očí, což se mi líbí, a zároveň má veškerý luxusní vybavení, co člověku dělá dobře.“ Tím už ale Brousek nejezdí. „Lexuse mi o letošních prázdninách na Slovensku v noci zbořil opilý řidič dodávky. Ráno jsem přišel k totálně zničenýmu autu, což nebyl pěknej zážitek. Pojišťovna ještě není vyřešená, odtah a slovenský policista byli velice nepříjemný, ale neváhal jsem, pořídil novější generaci z roku 2005 a je to moc příjemný auto.“
Auto vyloženě pro radost již Ondřej Brousek také má. „Svého Jaguara beru jako veterána, nijak ho netrápím a v podstatě s ním skoro ani nejezdím, je to už sváteční svezení. Ale líbí se mi staré Rolls-Royce. Třeba Silver Shadow. Co jsem slyšel z vyprávění - možná jsou to legendy -, tak ta auta jsou velice spolehlivá, a když se vám tam něco pokazí, div že nepřiletí vrtulník.“
