• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

AVU změnu nepotřebuje

Česko

Akademie výtvarných umění si na konci října zvolila nového rektora, kunsthistorika Jiřího T. Kotalíka. Škola tak má staronové vedení, v této funkci již působil v letech 1997–2003, a rovněž zkušeného teoretika, což část akademické obce vnímá jako krok ke konzervativnímu vývoji.

PRAHA Nový rektor AVU Jiří T. Kotalík se funkce ujme v únoru. Akademický senát jej v tajném hlasování zvolil poměrem hlasů 16 : 5. O post se ještě ucházel vedoucí ateliéru monumentální tvorby Jiří Příhoda. Jiří T. Kotalík v současnosti na AVU šéfuje katedře teorie dějin umění. Už po zveřejnění kandidátů se zvedla diskuze o podobě školy, studenti, někdejší absolventi školy i pedagogové žádali důraznější změny ve vedení, které by směřovaly k většímu otevření instituce.

Objevila se řada otevřených dopisů, pod nimiž byli podepsáni Jiří Černický, Jan Rous, Milena Dopitová a další. Studenti žádají po novém rektorovi především transparentnost v chodu školy, omlazení pedagogického kolektivu a jeho větší mobilitu i návaznost na aktuální světové umělecké tendence včetně spolupráce se zahraničními školami.

* Můžete stručně představit svou vizi školy?

Svou koncepci jsem postavil na realitě mého funkčního období – to znamená na faktech, která jsou dána ekonomickou krizí, chybějícími finančními koncepty v rozpočtu vysokých škol, představami o reformě a transformaci systému, jež jsou pro umělecké školy nebezpečné. A konečně jde i o nerespektování výstupů z umělecké tvůrčí činnosti jako ekvivalentu vědy a výzkumu, což se nepříznivě promítá do financování. Všechno je třeba změnit a udržet status quo. Čili jako hlavní jsem nabízel jakési proplutí peřejí. Možná je to málo, ale situace je taková.

* Rektorem jste byl zvolen potřetí. Co nového škole přinášíte?

Jsem přesvědčen, že základní koncepceAVU je správná a podmínky rozvoje talentů dostačující. Není třeba žádné reformy, ale je nutné systém zavedený po roce 1990 důsledně naplnit. Ze zkušeností z vedení školy v minulosti vím, že je třeba pokusit se o změnu klimatu. Je třeba prosazovat větší participaci akademické obce na chodu školy. Vedoucí ateliéru by měli mít větší podíl na strategii, samozřejmě za aktivní účasti akademického senátu, obce.

* Volbu doprovázely otevřené dopisy osobností, často i kritické k chodu školy. Jak je vnímáte?

Novinkou letošní kampaně byla záplava otevřených dopisů prezentujících názor na proměnu školy a vhodnost kandidátů. To je v pořádku, ale zarazilo mě, že většina těchto hlasů nezazněla z akademické obce, ale z řad absolventů. Neumím si představit, že bych se sám se svými názory angažoval při volbách na jiné vysoké škole. Ctím suverenitu veřejnoprávní instituce a nemohu se ubránit dojmu, že to byla předem trochu vyjednaná kampaň.

* Dalším požadavkem je rychlejší mobilita pedagogů a vypsání konkursů na všechna místa.

Ta je potřebná a je základem ateliérového způsobu výuky. Ale: zažil jsem dvakrát konkursy na všechna místa, jednou v roce 1990 a jednou při vstupu nového vysokoškolského zákona do praxe. Vzpomínám na chaos a procedurální komplikace. Tehdy to bylo nutné a nevyhnutelné, dnes proto nevidím rozumný důvod, pokud nechceme školu programově destabilizovat. Navíc to není ani administrativně možné, rektor není absolutistický vládce školy a je vázán zákoníkem práce.

* Studenti žádají větší transparentnost v chodu školy a soudí, že ateliéry fungují rutinně.

Škole nepochybně chybí větší transparentnost a informovanost. což je důsledkem nefunkčních a formálně vedených webových stránek. Čili tímto směrem se budou po mém nástupu ubírat priority. Je to základ důvěry i normální komunikace. A vlastně i veřejné kontroly, že vedení školy přijímá všechna rozhodnutí s ohledem na jejich optimální prospěch Akademie. Předpokládá to ale aktivní zájem: kdo chce, tak si jistě všechny informace najde.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás