Pane Mattuši,

vážně nejste sám. A mluvíte mi z duše.

Pozdě, ale přeci,

     teprve dnes jsem četl Váš článek v sobotních LN. Asi nejsme normální, protože já mám stejné pocity jako Vy. Několikrát za svůj život jsem film někdy méně, někdy pečlivěji zhlédnul, abych pochopil co se ostatním na něm líbí.    Nevím.    Snad je to reminiscence z dětských let, snad jak naznačujete  módní, či spíše stádní záležitost.  Vrchol všeho byl, když jsem v TV viděl p. Dejdara jak předvádí scénky z tohoto filmu. A rudé kulichy na vánoce? Taky nemusím. 

Hlásím se do vašeho klubu

Vážený pane, určitě nejste sám, ač je mi padesát, z Mrazíka jsem viděla vždy jen tolik vteřin, kolik času trvalo projít na horské boudě z jídelny přes televizní místnost do klubovny, kde se hrál buď mariáš nebo na kytaru. Ale já nejsem směrodatná, mám větší mezery ve vzdělání, neviděla jsem ani jeden normalizační seriál. Kompenzovala jsem si to ani ne od čtrnácti tím, že nebylo rádio, na kterém bych nebyla schopná naladit Hlas Ameriky.

Mějte se hezky a uchovejte si zdravý rozum.

Omluva

Vazeny pane prekladatele!

Moc rada bych se vam jmenem sveho naroda omluvila za tak blbe ruske pohadky a vubec nasi neshopnost nadsazky. Osobne jsem se na Mrazika podivala jenom jednou v detstvi, zadne citaty si bohuzel nepamatuji, ale verim Vam, ze musi byt absolutne nechutny, kdyz vas tak ustavicne rozciluje. Chela bych jen podotknout, ze hodne zalezi i na tom, co si Cesi vyberou z Ruske ci Americke kultury pro sve kazdorocne obdivovani  S Novym Godom!!!