Kde jsou ty časy, kdy Pavel Novotný, „protekční spratek, moderátor Blekota“ (to o sobě říkal sám), vystrkoval na veřejném místě na fotografy holou řiť. Kdy si vědomě budoval příšernou pověst, která ho ovšem velmi dobře živila. Dávno, dávno již tomu.
Dělník bulváru starostou. Novotný měl doma klausovce, kvůli Fialovi by ‚skočil z okna‘ |
Dnes je třicátým starostou pražské městské části Řeporyje. Zvítězil tam v komunálních volbách v barvách ODS. Nosí kvádro, úřaduje i v neděli a ve volných chvílích obcuje s obecní kronikou. Na stole mu stojí dva papírové kalendáře, ačkoli to dřív, ještě jako opoziční zastupitel, u své předchůdkyně považoval za opovrženíhodné retro. Kouří vykloněn z okna (a okřikuje při tom školáky, kteří přebíhají přes trať). A má už i skříň s lahvemi, které zatím stačil na úřadě nasbírat (míst ve školce je málo...).
  |
Nad starostenským stolem mu nevisí prezident Zeman (jemuž přezdíval „jitrnice“), nýbrž Václav Havel. A mimochodem – koupil si na místním hřbitově hrob. Čímž chtěl asi Řeporyjským naznačit, že to teď myslí smrtelně vážně.
LN: Z bulvárního novináře, kterého se lepší společnost štítila, jste se stal váženým panem starostou. Může se člověk ze dne na den změnit?
Já jsem při tom mediálním kolečku, které po mé volbě následovalo, tvrdil, že to není problém, že se teď prostě přepnu do jiného režimu. Ale myslím, že jsem se fakt změnil. Já byl tady v Řeporyjích zbojník, osm let jsem tu byl opozičním zastupitelem a poměrně živě připomínkoval kdeco. Nečekal jsem, že vyhraju volby. Zaskočilo mě to. A v tu vteřinu na mě dopadla deka. Tady neprobíhaly ani žádné oslavy, protože já z toho byl dva dny opravdu vyřízenej.
LN: Proč myslíte, že vás lidi zvolili?
Protože věří, že něco změním. Já v Řeporyjích žiju odmalička. Lidi vědí, že jsem pako. Ale taky vědí, že když se mi něco nelíbilo, tak jsem se proti tomu postavil. A když jsem nemohl napsat článek do řeporyjského Echa, tak jsem ho napsal normálně na A dvojku, vytiskl jsem si toho sto kusů za 490 korun, ještě si to pamatuju. A začal to tady vylepovat. A to víte, byl to „zakázaný článek“, „zakázaný autor“... – každý to četl. Ale abych byl úplně upřímný: nám tady namalovali do metropolitního plánu třídírnu komunálního odpadu. Tu třídírnu tady „hráli“ ve volbách všichni posledních dvanáct let. A lidi si asi řekli, že jestli má někdo šanci tu třídírnu porazit – a já ji porazím, porazím! –, tak jsem to já.
LN: Chodíte teď v obleku?
Chodím v saku, koupil jsem si košile, záleží mi na tom, abych byl důstojně oblečený. Chodím zpříma.
LN: Takže váš zadek už neuvidíme?
Ne. Zadek už bych nevystrčil. Ani nemůžu! Mě volilo hodně seniorů. Já když jsem chtěl v těch volbách uspět, poctivě jsem řešil politickou mapu Řeporyjí, skladbu voličů, volební model... Já k tomu přistoupil velmi technicky, pracoval jsem na tom dva roky.
LN: V bulváru jste si musel nadělat spoustu nepřátel. Vytahoval jste se například, kolik manželských párů jste rozvedl.
Nadělal jsem si mnoho nepřátel. My jsme si to ve Spy dokonce počítali, kolik párů jsme rozvedli. Já vím, že to působí strašně cynicky. Ale když já jsem se vždycky všechno, co jsem dělal, snažil dělat pořádně. Takže jsem se snažil dělat pořádně i toho bulvárního šéfredaktora. Už to ale bude za chvíli pět let, co jsem z bulváru odešel. I když po pravdě, bulvár je něco jako ministerstvo vnitra. Z toho se taky nikdy úplně neodchází.
LN: Co nejdůležitějšího vás bulvár naučil?
Neopíjet se mocí. Jednou na mě ječela Žilková, to jsem zrovna šéfoval Super.cz na Seznamu, že jsem opilej mocí. A musím říct, že měla pravdu. Ta moc, když má člověk v bulváru to postavení, je totiž strašná. Když koordinujete paparazzi a ukazujete na lidi: „Sleduj ho, sleduj ho...“ A přitom máte jenom vyšší odbornou školu. Když jsem dostal Super.cz, já měl najednou prsten, který vládne všem. A začal jsem ujíždět. Začal jsem psát články, kde jsem se mstil lidem, co mě nemají rádi. Takže vlastně bylo skvělé, že když jsem dotočil Dělníky bulváru (dokument o P. N. režiséra Víta Klusáka, 2014), z bulváru jsem odešel. Pokoru, tu teda nemám dodnes. Ale poučil jsem se, že být opilý mocí je nebezpečné.
