Neděle 23. února 2020svátek má Svatopluk 6 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Česká šlechta by naše státní symboly poznala, designéři z nich ale občas dělají paskvil, říká heraldik

Heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík | foto: Patrik Uhlíř, MAFRA

PRAHA Téměř přesně před sto lety, v únoru 1920, dostalo Československo oficiálně své státní symboly – malý a velký státní znak i trikoloru. Jejich podoba a styl ale nejsou nahodilým nápadem kreslířů z minulého století, své kořeny mají už ve 13. století. „Tehdejší tuzemská šlechta by podle nich dnes poznala, že je doma,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz heraldik Zdeněk Kubík.

Lidovky.cz: Kam až sahá tradice symboliky tak, jak ji známe z velkého a malého státního znaku?
Vychází z prvorepublikové tradice, kterou kodifikoval zákon z 30. března 1920. Heraldické znaky přitom mají svou tradici z doby středověkého českého království a moravského markrabství. Zapracoval ale také například státní trikolóru, kterou zavedla první československá ústava z 29. února 1920. Nutné je zde pochválit komisi, která se na podobě znaků podílela, za velkou profesionalitu a dbala tak na historickou kontinuitu, což se naopak nepovedlo třeba v Itálii či Francii, kde se od monarchi​cké heraldické symboliky zcela odstřihli. I díky tomu je státní symbolika v podobě českého lva a moravské orlice, jejiž kořeny sahají do poloviny třináctého století a k posledním Přemyslovcům, trvalá. Letos si tedy připomínáme sté výročí státní trikolóry i vlajky.

Zdeněk Kubík (42)

Vystudoval historii, archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně

V minulosti pracoval jako kodikolog brněnské Moravské zemské knihovny, později na brněnském biskupství i jako archivář Moravského zemského archivu

V současnosti spolupracuje s brněnskou firmou Alerion jako heraldik a vexilolog, kde navrhuje obecní a osobní znaky, vlajky a prapory

Za dvacet let své práce nashromáždil stovky návrhů

Heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík

Lidovky.cz: Takže by tehdejší šlechta náš velký státní znak poznala? Věděla by, že je doma?
Zcela bez pochyby a nejen šlechta. Šlechtice 13. století by možná překvapila jen forma čtvrceného štítu, která se u nás objevila až v následujícím století za Lucemburků. Například Karel IV. by nebyl překvapený vůbec. Stejně tak Přemysl Otakar II., díky němuž český lev a moravská orlice ve státním znaku jsou. V jeho době se ​u nás ještě oba znaky nespojovaly čtvrcením štítu, to přišlo až později a známe to z mnoha dalších evropských zemí, viz Španělsko nebo Velká Británie. Lidé 13. či 14. století by je bez obtíží poznali, byly ostatně na „každém rohu“. Bylo to pro ně znamení trvalé jistoty a skutečné identity.

Lidovky.cz: Nedávno jsme informovali o tom, že by se loga českých ministerstev měla sjednotit právě pod logem českého lva. Psali nám ale někteří moravští patrioti, že je to uráží. Lze z heraldického pohledu lva skutečně používat pro celou zem?
V tomto ohledu je více problémů. Sami víme, že máme v České republice potíže dohodnout se na jednoslovném či dvojslovném názvu země. A do toho samozřejmě námitky některých náruživých Moravanů požadujících název jako Českomoravsko apod. Na jednu stranu se to dá pochopit. Ale zapomíná se na to, že původ figury dvouocasého lva je moravský, právě Přemysl Otakar II. toto znamení prvotně užíval jako markrabě moravský a ponechal si ho i jako český král, namísto plamenné svatováclavské orlice​ svého otce i děda. To už si ale málokdo uvědomuje. Místo toho převažují v učebnicích legendy o Bruncvíkovi a podobně, protože to nejsou suchá, nudná fakta. Už v době slavné éry Lucemburků vystupovaly svatováclavské země pod „zkratkou“ českého lva pro celé soustátí Zemí koruny české – tedy Čechy, Moravu, ale také Horní a Dolní Lužici, slezská vévodství a tak dále. V duchu preambule naší ústavy i zákona o užívání státních symbolů je v podstatě nutností používat velký státní znak ČR.

Lidovky.cz: Řešili něco podobného právě za první republiky?
Ano, byl velký, střední a malý státní znak, měli ale určitou výhodu. Malý československý státní znak totiž tvořil samotný český lev, ale na jeho hrudi byl malý štítek se znakem Slovenska. Byť to nebylo heraldicky korektně – ​mohlo to vytvářet dojem, že u nás vládne nějaká slovenská dynastie nebo naopak. Obsahoval tím pádem barvy trikolóry a zároveň reprezentoval jednoslovný název Československo. Náš současný malý státní znak toto „nedokáže“. Neobsahuje třetí modrou barvu a nelze dát moravskou orlici českému lvu na hruď apod., jsme totiž unitární stát, netvoříme česko-moravskou federaci. Proto jsme museli přijmout dva státní znaky, ten velký je klíčový a obsahuje odkazy na všechny tři naše historické země, ten malý je spíše pro praktické administrativní použití. Takže odpor k tomuto řešení vyplývá spíše z neznalosti.

Lidovky.cz: Orel, u nás tedy orlice, a lev není v Evropě asi nic nezvyklého. V čem se naše dvě zvířata kromě barev liší?
Správně jste zmínil, že jsme jediní na světě, kteří rozlišují jednohlavou orlici a dvouhlavého orla. V heraldice bývalo zvykem vyobrazovat všechna zvířata vždy jako samce, jakkoliv je to dnes třeba genderově „nekorektní“. A protože se u nás jednohlaví orli nazývali orlicí, vznikl u nás zábavný mýtus, že se podobně rozlišují podle počtů ocasů lvi a lvice. To je samozřejmě nesmysl, na pohlaví to nemá vliv. Nehledě na to, že heraldický lev má zcela jasně hřívu a tradičně také viditelný pohlavní orgán, bez ohledu na počet ocasů. Záplava evropských lvů má tradici v křížových taženích, jelikož Kristus, král králů, pocházel z kmene Juda, který má spojení se lvem zakotvené biblicky. Dva ocasy pak činí z českého lva tzv. nadpřirozenou „zdvojenou“ figuru, odlišnou od jiných znaků s jednoocasým lvem. Pro moravskou orlici ve státním znaku je zase typické šachování, v tinkturách shodných s českým lvem, čímž jsou figury v našem státním znaku nezaměnitelné.

Lidovky.cz: Jak je možné, že se česká heraldika neměnila střídajícími se dynastiemi vládců a vydržela posledních 800 let?
Je to důsledek kontinuity a prestiže. Přicházela-li nová dynastie, uvědomovala si politické, kulturní a jazykové prostředí, včetně dědictví dané symboliky předchůdců. Taková identita se zkrátka nedala od daného území oddělit a příchozí vládcové ji naopak zdůrazňovali. Zvláště pokud přicházeli z nižší pozice, jako například říšská hrabata Lucemburkové na český královský stolec. Nikoho by tehdy ani nenapadlo postupovat jako dnes – nové vedení, nové logo a nový vizuální styl. Byly to totiž výsostné symboly, kotvy a jistoty, které tehdejšího člověka v jeho krátkém životě spojovaly s předky a dávaly mu jistotu i naději trvání v jeho potomcích a na věčnosti. Evropský heraldický systém provázaný s křesťanskou ikonografií je na světě zcela unikátní, něco srovnatelného je snad už jedině v Japonsku.

Heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík
Výběr z log českých úřadů.

Lidovky.cz: Na prezidentské vlajce nakreslené Jiřím Loudou po sametové revoluci se setkáme také s lipovými listy. Jak se s českou tradicí pojí ty?
Opět se jedná o poměrně starou tradici, nejvýrazněji oživenou během národního obrození v 19. století. Motiv národního stromu k tomu samozřejmě patřil, konkrétně lípa je spojená obecně se slovanskou vzájemností. My jsme schopni nepochybně doložit, že motiv lipových listů využíval na své zbroji už syn Přemysla Otakara II. král Václav II. a tyto zlaté lístky se staly nedílnou součástí tzv. klenotu erbu českých králů. Opět se dá tedy mluvit o přesahu až do třináctého století.

Lidovky.cz: Zmínil jste také trikolóru. Pro naše země bývala ale typičtější spíše bíločervená bikolóra. Jak se tam dostala modrá?
Ve stávající sto let trvající podobě díky iniciativě prvorepublikového poslance a známého básníka Viktora Dyka, kdy se k tehdy tradiční historické bíločervené bikolóře přidala třetí modrá barva a vznikla tak dodnes používaná kombinace bílé, červené a modré v tomto čestném pořadí. Odlišili jsme se tím jasně od Rakouska či Polska nebo trikolóry Nizozemska a Ruska, navázali jsme ale na tradici všeslovanských barev 19. století. Roli v tom hrál také odkaz hlavních spojenců – Velké Británie, Francie a Spojených států, jejichž vlajky tvoří právě tyto barvy. Modrá samozřejmě zohledňovala i modré trojvrší ze slovenského znaku a modré pole moravské orlice atd. Trikolóra, vycházející z našich heraldických znaků, se okamžitě promítla i do původní bíločervené vlajky, k níž díky Jaroslavu Kursovi přibyl modrý žerďový klín dosahující do poloviny její délky.

Lidovky.cz: Jak se díváte na snahu české státní symboly designově stylizovat?
Bohužel se většinou jedná jen o lacinou formu téhož. Často se stává, že grafik dostane zadání vytvořit logo města, které má několik staletí starý heraldický znak. Nejjednodušší cesta je pro něj vyházet z toho, jen zruší heraldické barvy, kterým se správně říká tinktury, kovy a barvy, a udělat to černobílé či v jedné populární barvě. Pak to kresebně zjednoduší a má hotovo. To ale není vůbec kreativní, je to paskvil zjednodušující něco, co má sloužit úplně jinému účelu.

Lidovky.cz: Není to ale případ i vrcholných institucí státu?
Bohužel někdy ano. Dobře to demonstrují loga Poslanecké sněmovny a Senátu. Na tom sněmovním logotypu je například dobře vidět, že se autor snažil být moderní, ale zároveň zachoval několikerou státní symboliku. Nechal tak figuru českého korunovaného dvouocasého lva, motiv lipových listů a dokonce barevnost trikolóry. Je to krásná zkratka, jakkoliv se mi jako heraldikovi nelíbí, že je občas používána místo státního znaku.

Logo Senátu ČR.

Logo Senátu ČR.

Naproti tomu v logu Senátu vidíte monogram „S“, o kterém nevíte, co znamená. Vedle toho jsou naturalisticky ztvárnění dva lvi, kteří vypadají jako dva lvi ze zoo. Nejsou to heraldická zvířata. Dvě zvířata zkrátka drží písmeno „S“. Jaká je tam provázanost se symboly České republiky? Prakticky žádná. Je to klasická ukázka toho, že logo má být pouze doplňkem.

Lidovky.cz: Logo sněmovny má ale také jeden nešvar, který se objevuje ve více případech státních úřadů. Má uříznuté nohy a nejde tak poznat, že je ve skoku, jak by měl být...
Taková věc se dá tolerovat v případě, že nejde o zásah do heraldického znaku, který je definován vždy štítem. Ve chvíli, kdy pracujete jen se samotnou figurou lva, jedná se spíše o odznak a ne heraldický znak. Takže v tomto příkladě to tragédie není. Vždy by ale měly být v takových případech logotypů jasně použité markanty obou heraldických zvířat, tedy dvouocasý korunovaný lev či šachovaná korunovaná orlice apod. Prostě v duchu tradice i zákona má každá státní instituce u nás používat primárně v záhlaví vždy státní znak a logo jen jako doplněk, např. u adresy v zápatí atd.

Lidovky.cz: Za své roky praxe jste už asi viděl hodně nepovedených log a symbolů odkazující k české státnosti. Vybaví se vám nějaký příklad?
Bylo by toho skutečně hodně, z významných institucí ale nejhorší bude asi již zmíněný Senát. Jedná se přeci o druhého nejvyššího ústavního činitele země. Viděl jsem nedávno čtyři dopisy vázající se k akci na jednom ministerstvu, nad kterou převzaly záštitu všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé – prezident, předsedové senátu a sněmovny i premiér. Prezident republiky měl na hlavičkovém papíře malý státní znak. Tentýž dopis přišel od premiéra s velkým státním znakem. A kromě toho přišly dva dopisy od předsedů obou komor, každý jen s logem. Prostě každý pes jiná ves. Přitom všichni mají ze zákona užívat velký státní znak ČR! Prostě celé mi to přijde nepochopitelně absurdní, zbytečné i velmi nehospodárné. Proč se touto cestou „vyhození státního znaku“ musí každý vymezovat, individuálně odlišovat a za každou cenu nahrazovat něco, co existuje, funguje a je známé po staletí? Jako by tím popíral existenci státu a jeho symboliku. ​Lidé to těžce nesou asi nejvíce u našich reprezentačních sportovních dresů, kde velký státní znak chybí.

Logo. Úřad pro zkoušení zbraní a střeliva.

Logo Úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva.

Lidovky.cz: Nevím, zda ho znáte, ale ukáži vám logo Úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, které využívá podivně stylizovaného lva. Co na něj říkáte?
No tak to je karikatura malého státního znaku. Ještě bych pochopil, kdyby nebyl lev ve štítu a řekl bych si, že je to dětská představa českého lva. Asi to má být typ nějakého kolku pro ražbu, který má jeden milimetr a proto je tak schematický, ale poznat a vnímat to takto přeci nelze, zvláště pokud takový motiv prezentujete ve větším formátu a ve formě štítu. Nějaký grafik měl zřejmě pocit, že za sto tisíc objevil Ameriku, ale ve skutečnosti stvořil jen parodii. Přitom stačí přeci používat jasný státní znak a vedle toho klidně motiv třeba puncu, jako logotyp, ale v na první pohled zřejmé grafické stylizaci daného předmětu. Někdy mám, pocit, že už snad ani nejsme Česká republika, ale stát log…

Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky
Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Peter Pellegrini | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Peter Pellegrini | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Peter Pellegrini | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...