* LN Části Newyorské trilogie jsou postaveny na půdorysu detektivních příběhů, i když to klasické detektivky nejsou. Proč?
Vždycky mě detektivní příběhy zajímaly. Podle mě totiž jde o esenci vyprávění jako takového. Chcete vědět, co se stane... Tajemství je základem příběhu. Ovšem texty z Newyorské trilogie jsou opravdu od klasických detektivek značně odlišné. V roce 1980 jsem žil v Brooklynu a psal jsem knihu Vynález samoty. Seděl jsem u stolu, zazvonil telefon a někdo se ptal, jestli to je Pinkertonova agentura. A další den znovu... Zase jsem odpověděl, že mají špatné číslo, ale potom jsem si říkal, proč jsem to udělal, proč jsem neřekl, že jsou na správné adrese. Tak jsem čekal, jestli další den telefon nezazvoní opět, ale bohužel se tak nestalo... A pak jsem o tom napsal ve Skleněném městě, prvním příběhu Newyorské trilogie. Někdo hledá Paula Austera a Quinn řekne, že to je on...
* LN Proč se ve Skleněném městě objevuje vaše jméno?
Chtěl jsem vědět, co se stane, když totéž jméno bude na obálce i uvnitř knihy... Paul Auster může mě samotného připomínat, ale nejsem to já tak úplně. Protože se vším, co říká, nesouhlasím.
* LN A co vás zajímá na filmové práci?
Všechno... i když je to samozřejmě trochu jiné vyprávění příběhu. Podílel jsem se na pěti filmech, což není tak mnoho, ale zajímá mě všechno, od scénáře až po kostýmy, mejkap a účesy herců. Díky filmu vyjdu ze svého pokoje a můžu spolupracovat s dalšími lidmi -i když bych to asi nemohl dělat pořád, je to osvěžující.
* LN Myslíte, že je možné udělat dobrou filmovou adaptaci románu, nebo je lepší napsat scénář jako originál?
Mě zajímají originální filmy, nikoliv adaptace. Jedna z mých knih, Za pokus nic nedáte (The Music of Chance, pozn. red.), byla adaptována a byl to dobrý film, ale... Zkrátka nebyl špatný, ale ani skvělý. Román je na film asi příliš, lepší je povídka nebo novela. I když samozřejmě zdařilé adaptace také existují, ale k jejich spočítání vám stačí prsty jedné ruky.
* LN Píšete ještě také poezii?
Ne, už dávno ne, od roku 1979. Jediné básně, které píšu, jsou pro rodinné příležitosti - Vánoce, narozeniny a výročí, jsou to takové zábavné verše.
* LN Vím ale, že jste se autorsky podílel rovněž na textech k písním vaší dcery?
To byly mé překlady z francouzštiny. Dceři bylo tehdy teprve šestnáct a bylo to její první album, tak jsem si říkal, že se k tomu překlady, které jsem dělal zamlada, hodí. Teď připravuje druhou desku, a už si všechno napsala sama.
* LN Jste tedy pořád se svými překlady francouzských básníků spokojen?
Ano, byla to dobrá zkušenost. Zvláště mladí autoři se při překládání velmi mnoho naučí. Pracujete s textem, s jazykem, je to spíše technická záležitost.
* LN Jak vůbec vzpomínáte na život v Paříži na začátku 70. let?
Byl jsem dost chudý a musel jsem se s tím poprat. Byla to ale skvělá doba. Když jsem dokončil univerzitu, věděl jsem, že bych chtěl být spisovatelem. A když jsem pak - o tři a půl roku později - Paříž opouštěl, už jsem spisovatelem byl. Takže to byla doba, kdy se z „možná“ stalo „ano“.
* LN Někdo v souvislosti s vašimi knihami zmiňuje vliv Franze Kafky. Co je podle vás na jeho díle jedinečné?
Pravděpodobně je to pro mě nejdůležitější autor. On objevil novou cestu k prozkoumání světa i sebe sama. Myslím, že žádný další takový autor není, že se dostal až tam, kde nikdo jiný nebyl. Je velmi těžké o Kafkově díle něco říci - je tím, čím je. Samozřejmě, že o něm můžeme mluvit, ale asi řekneme jen něco v tom smyslu: „...to je nesmírně zajímavé...“.
* LN A co si myslíte o Kafkově přání, aby po jeho smrti byly všechny rukopisy spáleny, kterému Max Brod nevyhověl?
Byl k sobě nesmírně přísný... Co jsem četl, tak byl velmi milý, mezi svými přáteli oblíbený, samozřejmě miloval ženy, ale nosil v sobě hluboký smutek... Měl až příliš čestnou povahu, i proto chtěl, aby byly jeho rukopisy spáleny. Bylo v tom ale také cosi romantického, a inteligence velela toto jeho přání nevyplnit, protože by to byl zločin. Chápu Franze Kafku, ale chápu i Maxe Broda. Myslím, že udělal dobrou věc.
***
Paul Auster (1947)
Rodák z Newarku vystudoval Kolumbijskou univerzitu, poté žil v Paříži. Česky dosud vyšly jeho knihy Za pokus nic nedáte, Newyorská trilogie, Kniha iluzí, Vynález samoty, Mr. Vertigo, Leviatan a nejnověji Brooklynské panoptikum. Jako scenárista se podílel na filmech The Music of Chance, Smoke, Blue in the Face, Lulu on the Bridge a The Inner Life of Martin Frost, přičemž poslední dva rovněž režíroval.
