Víte, co je to peážní trať? Je to trať vedoucí přes území cizího státu, třeba z Ostravy do Jeseníku přes polské Glucholazy. Výraz peážní trať pochází z 19. století a dokládá, jak dlouho už strojvůdci odbočují z rodné hroudy. A tu je zásadní otázka: proč až letos žádá po těch strojvůdcích znalost cizího jazyka zákon?
Znalost jazyka má logiku. A ta jasně říká, že má-li umět komunikovat s Poláky člen horské služby zasahující na české i polské straně Krkonoš, má se s nimi domluvit i strojvůdce jezdící přes polské území. A že strojvůdci už sto let používající polské Glucholazy (do roku 1945 německý Bad Ziegenhals) chtě nechtě musí komunikovat polsky (do roku 1945 německy). Tomu se nikdo nediví, stejně jako tomu, že u nás pracující polští horníci se domluví s kolegy z Karviné. Vždyť v tom kraji se lidé vždy nějak „wasserpolsky“ domluvili.
Teprve teď ovšem zákonodárce napadlo zakotvit ajznboňáckou znalost jazyka do legislativy. Až budou nutnost zákona vysvětlovat, jistě připomenou belgickou havárii způsobenou tím, že si Vlám nerozuměl s Valonem. Pak by ale měli i říci, kolik havárií už vzniklo tím, že si český železničář nerozuměl s polským.
