Je příznačné pro naše politiky, jak se chovají, když se někdo opováží kritizovat jejich zákroky proti „nepřizpůsobivým“. Příkladem hodným pozornosti je primátorka Chomutova Ivana Řápková (ODS). A není sama.
Když si nový ministr Michael Kocáb dovolil říci, že za problémy s neplatiči a jinak nepřizpůsobivými obyvateli může město a že způsob vymáhání dlužných plateb prostřednictvím exekutorů je nezákonný a nehumánní, namísto racionální diskuse a hledání schůdných a efektivních cest nápravy nabídla mu paní primátorka místo pro bydlení mezi těmito lidmi. Divím se Kocábovi, že to přijal.
Jako by se tím dalo něco řešit.
Nejde přece o to, že by kdokoliv, kdo má jiný názor na situaci než naši starostové, souhlasil s chováním lidí bydlících v těchto rezervacích bídy a nepořádku. Vždy jde o to, jak problém řešit v zájmu měst, ale i v zájmu těch, kteří se do takové, často už nevratné situace dostali. Všechno má přece své příčiny i svůj počátek.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Je to tak, že ministr hledá cestu z pohledu celostátního, novinář o té věci informuje a vyjadřuje svůj pocit, příslušník nevládní sféry o té záležitosti zná mnohé z pohledu postižených, a tak podobně. Je to přirozený názorový zdroj, který může dopřát slušné řešení při rozboru příčin nedostatků.
Od toho, co je zákonné a co je právní, je tu ombudsman, Ústavní soud, další naše soudy a třeba i soudní dvůr evropský. Jestli některý z těchto institutů prohlásí, že ta či ona záležitost je nezákonná, činí tak z titulu své funkce, která mu to přikazuje, a činí tak z pozice dokonalého profesionála. Snad jsme na tyhle posty vybrali ty nejlepší!
Nikoliv zbytečně náš stát dostal z rozhodnutí evropského soudu dosti pokut za nesprávné rozhodování našich soudů ve věcech vylučování z bytů a nedostačující „sanace“ rodin v potížích ze strany radnic.
To se nedělá Pan ministr Langer, při vší zdvořilosti, není ten pravý, který by měl říkat něco pochvalného o činnosti primátorky v Chomutově a jí najatých exekutorů. A už vůbec ne poté, co mu byl jistě znám názor ombudsmana stejně tak jako jeho ministerského kolegy Kocába, příslušného ve věci lidských práv. To se nejen nedělá, je to unfair, je to nekolegiální a je to špatné. Ale, jak jsem řekl, je to v našich poměrech symptomatické.
Je to důsledek tolik prosazované nulové tolerance ze strany politiků ODS, tolerance, která zavinila mnohé z chyb, jež se tu v oblasti bydlení, sociální péče, boji proti zločinu a vytváření bezpečnostních rizik staly. Tato politika nedokázala domyslet negativní důsledky, které s sebou přinesla.
Připomenu jen některé, na něž ostatně poukazuje i analýza podobné situace v Janově, daná veřejnosti již za úřadování nového ministra Kocába.
V Janově jednou z těch příčin bylo rozprodání celého sídliště bez jakéhokoliv břemena povinností při nakládání s novým majetkem pro nabyvatele, který dostali většinou za hubičku. Noví majitelé, podnikatelé, se pak chovají naprosto nekontrolovatelně a dostávají nájemníky do kritické situace problematickým vystěhováváním a obrovskými nepřiměřenými nájmy, a to docela masově. Radnice tak získala sice nějaké peníze, ale zbavila se odpovědnosti, a co horšího, i možnosti ovlivnit situaci směrem k sanaci rodin. Tím mám na mysli, že dle zákona o sociální péči má sociální odbor radnice též povinnost preventivní, tj. nenechat padnout sociálně slabého na úplné dno a včas konat. To radnice nedělají, je to moc práce a samozřejmě to vyžaduje i finanční náklady. ODS v tom není sama Jedním z preventivních institutů je i institut náhradního příjemce, což umožňuje docela regulérně a zákonně odebírat část sociálních dávek určených na nájmy a energie přímo majitelům a dodavatelům. Do rukou dlužníků se vůbec nemusí dostat. To ovšem vyžaduje cílevědomou a dlouhodobou práci bytových a sociálních odborů radnic. To dá mnohem více práce než jednorázový zásah exekutorů, není-liž pravda?
Když jsem zmínil ODS, musím říci, že stejně se chovají i někteří starostové a primátoři sociální demokracie - například dnešní senátor a bývalý primátor Bohumína Vícha v době (v roce 2005), kdy byla řešena stejná kauza prodeje bytového domu pro podnikatelské účely. Vystěhovaní obyvatelé tohoto domu dnes tvoří ghetto někde na okraji města Bohumína, podobné těm ze severu Čech.
Programy stran mohou být různé, ale když jde o peníze, osobní prospěch a známosti, nezná nikdo bratra, ba dokonce i osud města je mu lhostejný.
Kdy už si to starostové našich měst uvědomí a zahájí systematickou práci pro své občany, i ty nepřizpůsobivé, byť tvrdě a nekompromisně, ale zákonně a programově v souladu s vládou?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě
