Proti sedmadvaceti rokům, které strávil na Svatém stolci Jan Pavel II., působí pět let Benedikta XVI. jako nic, ale v papežské tradici je to slušný úsek. Vždyť odpovídá mandátu leckterého prezidenta. Čím se tedy vryla do paměti Benediktova pětiletka?
Těsně po svém zvolení byl Benedikt dáván do jistého osobnostního protikladu k Janu Pavlovi coby „papež dialogu a rozumu“ k „papeži omluv a empatie“. Zatímco Jan Pavel proslul jako ten, kdo se otevírá všem, jako první papež, který vstoupil do mešity i do synagogy, Benedikt především hájil pravdu, a to i za cenu sporu v dialogu s muslimy. Nečinit rozumné odporuje podstatě Boha, znělo jeho krédo.
Dnes to vypadá tak, že Benedikt má oproti svému předchůdci smůlu. Prakticky vše, co bylo letos o církvi mediálně řečeno, se týká dávných sexuálních skandálů a jejich dávného i současného ututlávání. Uspěje tu Benedikt se svou racionalitou? Těžko říci. Včera na Maltě sice přijal skupinu obětí, ale do ututlávání stejně neřízl. Činí rozumně? Neuspěl by v tak citlivé situaci více Jan Pavel se svou empatií? Tohoto srovnávání se Benedikt nezbaví.
Čtěte „Papež na Maltě přijal...“ na straně 9
