Říkala to proto, že mně bylo pětadvacet, zatímco ona byla už docela stará.
Bylo jí tak o sedmnáct let míň, než je dneska mně.
Každý by chtěl žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.
A ať si rozjasňujete pleť indulonou, nebo krémem La Prairie Cellular Platinum Rare, 50 ml za 21 000 Kč, namlouváte si, docela vytrvale, že vás se stáří netýká. Odborníci i laici se hádají, jak se má ve škole vyučovat sex. O sexu se toho nakonec stoprocentně dozvíte víc, než vám bude milé. Ale o stáří vám neřekne nikdo, natož ve škole. Všechno zjistíte, tedy budete-li mít štěstí, až sami. A ještě k tomu tajně, protože staroba je absolutní tabu. Je to diskrétní, jemné, ale nezadržitelné a trochu tragikomické, jak se změníte. Zřídnou vám vlasy, zato vám bujně vyrazí černé chlupy z nosů a uší. Vaše kůže bude připomínat oškubanou krůtu a hnědé fleky na té slupce, která už neumí vázat vodu, zvěstují, že vám haprují játra. Ztratí se vám pigment z očí. Nohy s popraskanými žilkami vás děsí, protože si představujete, jak asi vypadají ty cévy uvnitř. Zestárne vaše imunita, i staré myši v laboratoři uhynou po mnohem nižších dávkách mikrobů než mladé. Kosti se odvápňují, sliznice atrofují, svěrače... no to ne! To už bych si připadala jako Villonova Někdejší sličná zbrojmistrová: „Takhle se končí lidská krása... / boky se třesou, viklajíce, / prsa se tratí scvrkajíce, / stehna, dřív zlatý poklad můj, / jsou skvrnitá jak jaternice, / a moje zahrádka – no fuj!“
Ale když je stáří takový thriller, jak je potom možné, že se senioři cítí šťastnější než mladí? Statistici to většinou vysvětlují jejich vnitřní svobodou. Ale co když je to jinak? Možná nám prostě milosrdně sesychá i mozek.
O autorovi| Alena Plavcová, alena.plavcová@lidovky.cz
