Už několik týdnů se v českých a moravských médiích přetřásá případ týkající se výsledků kontrol Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) ve společnosti Templářské sklepy Čejkovice. Na stránkách novin se celá kauza jeví jako zamotaná a nepřehledná, plná dohadů a nejasností.
Jako mnohdy je i tento případ ve své podstatě velmi jednoduchý – Templářské sklepy nejsou ani po několika měsících schopny dodat inspekci zákonem požadované doklady s pravdivými údaji o původu významného množství svých vín. Toť vše.
Bohužel se veřejnosti předkládají naprosto zavádějící polopravdy, a dokonce lži, které tuto prostou skutečnost zamlžují a překrucují. Svou troškou do mlýna přispěl 15. prosince i pan Tomáš Sedláček, když na tomto místě publikoval svůj Názor pod titulkem „Co čeká moravské a české vinaře?“. Jeho absolutní neznalost skutečností, které „hodnotí“ a nad kterými se upřímně rozhořčuje, mohu pochopit snad jen s ohledem na to, že pravděpodobně nemá ani ponětí o právních aspektech tohoto případu a bohužel ani o českém a moravském vinařství, před jehož údajně chmurným osudem varuje.
Jsem nejen představitelem inspekce, ale celý život jsem také vinařem. Asi mne nikdo nemůže nařknout z toho, že by mi osud tohoto významného odvětví byl lhostejný či že bych o něm nic nevěděl. O to více mne zaskočila tvrzení pana autora, která nemají s realitou pranic společného.
Předně je třeba vědět, že právě vinařství je jedno z mála odvětví, které prosperuje, a to díky skvělé práci poctivých vinařů a vinohradníků. Ano, má konkurenci, ta však – jak píše autor – agresivně neválcuje náš trh. Ta je tu prostě z toho důvodu, že více než 60 procent tuzemské spotřeby nemají zatím naši vinaři šanci pokrýt. Zahraničním dodavatelům však umějí s přehledem konkurovat. Pokud by vyrobili více, bezpochyby by se jim dařilo stejně dobře. Naše vinařství je prostě jedno z mála odvětví, o které nemusíme mít obavy. Pokud by si podobně dokázali vést producenti jiných komodit a pokud by si dokázali vydobýt takovou důvěru spotřebitelů jako vinaři, nemuseli bychom se bát ani o osud českého a moravského zemědělství a potravinářství. Vysoký kredit, který si na našem trhu naše vína vydobyla, se nezískává jednoduše. Je zásluhou poctivých, kompetentních a pracovitých vinařů, ať už to může znít jakkoli jako klišé. A jejich zájmy je potřeba chránit.
Ano, souhlasím s panem Sedláčkem, inspekce tentokrát chytila velkou rybu. Templářské sklepy nejenže nejsou schopny prokázat pravdivý původ více než milionu kilogramů hroznů, tak jak jim to ukládají právní předpisy, nerespektují však ani zákonná opatření, která jim byla uložena. Naše zákony a prováděcí vyhlášky jsou jasné a jednoznačné. Pokud se pan Sedláček pouští zcela nekompetentně do výkladu toho, co a jak má nebo nemá inspekce dělat a jakou zákonnou povinnost mají či nemají kontrolované subjekty, je zcela mimo realitu. Ano, skutečně se mně to jeví jako páně Sedláčkův vtip – vinaři opravdu nemusejí „obtelefonovávat“ své dodavatele. Ti poctiví přesně vědí, jaký je zákonný postup a co musejí povinně do své evidence vkládat.
Pan Sedláček a zdá se, že ani představenstvo Templářských sklepů, nikdy neslyšeli o tzv. dosledovatelnosti, která je alfou a omegou našeho i evropského potravinového práva. Součástí vinařských právních předpisů je navíc prokazatelnost původu v zájmu ochrany práv spotřebitele. A spotřebitelé jsou i obecně chráněni před klamavě označenými potravinami, kterými pro inspekci vína Templářských sklepů uvedená na trh jsou. A jsme zpět u merita věci: čejkovické Templářské sklepy sice takové doklady inspektorům předložily, nicméně jejich kontrolou u pěstitelů hroznů a jejich skutečných odběratelů se prokázalo, že údaje, které jsou na nich uvedeny, nejsou pravdivé. Představitelé společnosti se navíc rozhodli, že kontrolu inspekci neumožní a inspektory do svých objektů nevpustí. A to opakovaně, ač je to v naprostém rozporu s platnými zákony této země. V jejich vystoupeních se to hemží invektivami na adresu SZPI, vyhrůžkami a nepravdami. Ani slovo o tom, proč tedy jednoduše pravdivou evidenci nepředloží a problém tak rychle nevyřeší. Proč asi? Že by to byla hra o čas? Nevím a chování představenstva této společnosti nechápu. Nechápou je ani představitelé vinařských sdružení, fondů a společenství.
Jedno je však jisté: tím, kdo dobré jméno moravského a českého vinařství poškozuje, je bohužel společnost Templářské sklepy z Čejkovic.
***
Templářské sklepy nejsou ani po několika měsících schopny dodat inspekci doklady s pravdivými údaji o původu významného množství svých vín
O autorovi| JAKUB ŠEBESTA šéf Státní zemědělské a potravinářské inspekce
