Když vlezu do jakékoli základní a střední školy - všude samá ženská.

Kdo se naučí zpaměti papouškovat, co se ty ženské samy naučily zpaměti papouškovat, má dobré známky.

Kdo bych se chtěl něco dovědět a dokonce se i na to ptá, je obtížný hmyz a zaslouží potrestat.

Tak on je cekem jedno, jak školáci hodnotí popularitu školy.

Podstatné je, že od pádu komunismu se rychle propadáme v soutěži kvality absolventů základních škol. Nunto dodat, že nyní vítězí školáci Východních zemí. Nikoliv Západních.

Letos mi maturoval syn a musím říct, že úroveň státní maturity mě dost překvapila. Test z češtiny na úrovni zábavného kvízu z časopisu, angličtina úplně legrační. Nebýt školní části, tak se u toho snad ani nezamyslel.

Jediný trochu opruz byl sloh, ale na ten se dá taky připravit.

Tak dost dobře nechápu, proč se dělá kolem státních maturit takový povyk. Ano, někdo ji neudělá a ztratí zbytečně čas, který mohl věnovat přípravě na jiné povolání, ale pro průměrně nadaného studenta to žádný zabiják není.

Obtížnost maturit musí být nastavena tak aby nebyli diskriminováno hloupí studenti. Aby měl maturitu úpně každý. Pokud možno i univerzitu.

Tím se dostaneme mezi nejvzdělanější národy světa.

Snaha o zatraktivnění studia i tlak na erudici i schopnosti učitelů zaujmout jsou naprosto v pořádku. Neměly by se však zaměňovat se snižováním nároků a úrovně jak to vidíme dnes. Politika navyšování počtu a středo a vysokoškoláků a relativizace studijních programů je scestná a vede k devalvaci vzdělání. Konec konců jsou pak nejvíce poškozeni sami studenti, zvláště ti nadaní, protože maturita ani vysokoškolský diplom o jejich kvalifikaci nic neříkají a zaměstnavatelé se musí uchylovat k vlastním přijímacím procedurám, které ale vzhledem k omezenému času a prostoru nejsou vždy objektivní. Výsledkem jsou celospolečenské škody.

Má-li být školní vzdělání k něčemu, tak žáci musí pracovat. Jak řekl Masaryk, myslet bolí a kdo tu práci nechce nebo nemůže investovat na vyšší školu zkrátka nepatří. Může se vyučit řemeslu a mít zaručenou dobrou práci. Snížením počtu studentů a udržením úrovně by se též vyřešil problém nedostatku a nedostatečné úrovně pedagogů i jejich finanční ohodnocení.

>... mít zaručenou dobrou práci<

A to je právě to klíčové - vyučení budou mít práci, zatímco vystudovaní zaměstnání a někteří z nich dokonce tzv. "pelíšek" na celý život.

Je to prosté, učitelé nejsou tu pro žáky, ale žáci pro učitele. A učitelé stále křičí, že mají málo. Může být výsledek jiný?

Četl jsem, že vzrůstá u nás zájem o studia na církevních školách, protože bývá tam jiná atmosféra a lepší výsledky než v běžných školách. Zájem roste i mezi nevěřícími a to jak žáky, tak i rodiči. Proto počet těchto škol narůstá a jak katolických, tak evangelických přesahuje už stovku. I židovská obec má jednu školu v Praze.